Výrobci elektrospotřebičů se sdružují do takzvaných kolektivních systémů, které řeší odběr vysloužilých elektrospotřebičů a jejich následnou recyklaci. Zákon nařizuje, že jednotkové příspěvky na ekologickou recyklaci musejí být pro všechny firmy v jednom kolektivním systému stejné. Má se tím zabránit diskriminaci malých a středních výrobců a distributorů při výběru financí na zmíněný povinný sběr a recyklaci produktů.
Jakékoli množstevní slevy jsou zde nejen nemravné, ale také nezákonné. I proto zákon výrobcům nařizuje transparentně zveřejňovat výši finančního příspěvku a zároveň ho také uvádět na účtence při prodeji elektrozařízení.
Foto: Shutterstock
Smutným faktem je, že ministerstvo životního prostředí aktuálně vyšetřuje některé kolektivní systémy kvůli podezření z nezákonného hospodaření se svěřenými finančními prostředky a obcházení zákonů. Zdá se, že na finanční příspěvky na recyklaci jsou poskytovány slevy. Ty ale nejsou nabízeny všem, pouze vybraným, většinou velkým výrobcům elektrospotřebičů. Hrozí tak, že na budoucí recyklaci elektrozařízení nebude dostatek peněz, což půjde na vrub poctivým výrobcům. A dalším dopadem bude nedostatek důležitých surovin z nerecyklovaného elektra.
Firmy odvádějící pravidelné recyklační poplatky by měly kontinuálně kontrolovat, jak se s jejich prostředky v kolektivním systému nakládá a jak jejich systém funguje. A při pochybení za to nést zákonnou odpovědnost. Nedávný průzkum uskutečněný redakcí časopisu Průmyslová ekologie ukázal, že velcí výrobci a distributoři zboží typu Samsung Electronics, Sencor, SWS, Lidl/ Parkside, Internet Mall, LG Electronics, Sony, Panasonic, Honeywell, Olympus, Lenovo Technology, Beko, Changhong, Dell Computer, Hornbach Baumarkt, Schneider Electric, Xerox, Legrand, Rabalux CZ Svítidla, Exx, Festo, Acer, Hewlett-Packard, IBM a další mají problém s transparentností údajů, které by měly být ze zákona veřejně dostupné, a fungování svých kolektivních systémů příliš nekontrolují.
Na otázku, která se týkala veřejně dostupných informací a kontroly jejich zveřejňování, se mluvčí elektroznaček transparentní odpovědi vyhýbali, nechtěli odpovědět či neodpověděli. Je samozřejmě otázkou, co je důvodem takovéhoto přístupu. Odpoví snad vyšetřování ministerstva životního prostředí. Pokud se ale potvrdí nezákonné nakládání s finančními prostředky výrobců spotřebičů v kolektivních systémech, půjde o trestný čin, navíc i nepochopitelný přečin v době, kdy se většina firem ztotožňuje s potřebami ekologické a sociální udržitelnosti, nyní často skloňovaným ESG.
Evropa má nedostatek surovin. Recyklace by měla být jedním z řešení, jak o tyto suroviny, z nichž jsou některé vedeny jako CRM (Critical Raw Materials), tedy kritické materiály, nepřicházet. Na sběr a recyklaci potřebuje systém peníze. Ty přinášejí recyklační poplatky. Případná sleva na tyto poplatky, motivovaná vidinou „ulovení“ velkých či zajímavých výrobců do portfolia kolektivního systému, znamená ztrátu peněz, která celý systém poškozuje, a odpuštěné finance na recyklaci pak chybějí.
Pavel Mohrmann, šéfredaktor časopisu Průmyslová ekologie
•
