Udržování a modernizace vodohospodářské infrastruktury je nákladná záležitost a vyžaduje značné investice. Navíc nová evropská legislativa týkající se úpravy odpadních vod může také ovlivnit ceny vody. Pokud chceme dostatek kvalitní vody i pro další generace, bez investic se to zjevně neobejde. Patříme sice mezi země s nejvyšší kvalitou pitné vody v Evropě, přičemž drtivá většina vzorků splňuje požadované mikrobiologické a chemické parametry, ale nelze usínat na vavřínech. Chuť a kvalita pitné vody, která nám přitéká domů, nejsou vždy stoprocentní, navíc se v jednotlivých regionech liší. A také kvalita vodního potrubí v domech. To znamená, že na chuť vody mohou mít vliv usazeniny nebo materiál, ze kterého je potrubí. Stále více domácností i firem tyto záležitosti řeší přídavnými filtry (buď poddřezovými řešeními či formou výdejníků vody), které odstraní nežádoucí látky, zvýší kvalitu vody, a navíc ji obohatí například o zdraví přínosné magnézium.
Ilustrace: Vojtěch Velický
I když se kvalita vody zlepšuje, stále existují výzvy, jako je přítomnost pesticidů a dusičnanů v některých oblastech, a zcela novým problémem se stává obsah mikroplastů ve vodě. Navzdory tomu jsou limity těchto látek překračovány jen ve velmi malém procentu případů, což znamená, že většina obyvatel Česka má přístup k bezpečné a kvalitní pitné vodě. Pitná voda je pravidelně monitorována a kontrolována, aby splňovala hygienické požadavky stanovené vyhláškou. Bez úpravy se samozřejmě neobejde a cena dodávky a čištění vody zahrnuje i investiční náklady na infrastrukturu, která musí splňovat aktuální požadavky, jež stále rostou.
Evropské instituce mají stále více požadavků na celkové nakládání s vodou a vyžadují například, aby po roce 2030 v odpadních vodách výrazně poklesly sloučeniny dusíku a fosforu, čistírny budou muset být energeticky neutrální a působnost směrnice se rozšíří i na menší obce. Odhady odvětví na modernizaci čistíren se pohybují ve výši až 400 miliard korun, což se promítne do výsledné ceny pro spotřebitele. V celkovém evropském pohledu podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) více než polovina vodních zdrojů v Evropě nevyhovuje.
Zhoršující se dostupnost a znečištění vody představují vážnou hrozbu pro zemědělství a průmysl, což vyžaduje zásadní změny v jejich hospodářských postupech. Zemědělství je v současnosti největším spotřebitelem vody v Evropské unii, využívá až 59 procent dostupných vodních zdrojů. Cestou, kterou zatím v naší zemi jít nemusíme, ale její možnost, i když nákladná, existuje, jsou uzavřené systémy, kdy se z vyčištěné odpadní vody opět vyrábí pitná. Technicky to již není problém, otázkou jsou spíše finance.
Jaroslav Žák, ředitel vodárenské společnosti BWT Česká republika
•
