Vláda už se musí rozhodnout, co bude s uhlím

Česko má do roku 2035 dost uhlí pro elektroenergetiku i pro teplárenství, říká Pavel Farkač ze skupiny Sev.en.

Pavel Farkač, manažer rozvojových a transformačních projektů skupiny Sev.en, které patří elektrárny Počerady a Chvaletice i hnědouhelné doly ČSA a Vršany, postrádá od vlády odpovědi na zásadní otázky energetiky. Je stále reálné, aby teplárenství přešlo do roku 2030 na plyn? Nebo bude i nadále potřebovat uhlí? Kolik bude, zejména ve vazbě na rostoucí podíl obnovitelných zdrojů, potřeba uhelných elektrá­ren na dorovnávání výkonu, když obnovitelné zdroje energie (OZE) nebudou dodávat? Dosavadní nejasný postoj vlády Petra Fialy vytváří nečitelné investiční prostředí, jež může v důsledku podstatně zkomplikovat zajišťování základních energetických potřeb České republiky.

Obavy o přerušení dodávek plynu z Ruska trvají. Konec války je přitom v nedohlednu. Může se stát, že po případném přerušení přísunu plynu nastane situace, že uhlí bude zachraňovat fungování Česka?
V produkci elektřiny by přerušení dodávek plynu problém nepředstavovalo, protože ten má v české elektroenergetice marginální roli a většinu elektřiny máme z jádra a uhlí. Co se týká dodávek tepla do firem a domácností, už by samozřejmě byla situace jiná. Nechci ale používat patetické vyjádření o záchraně uhlím, protože přerušení dodávek plynu by znamenalo zásadní dopady zejména v těch odvětvích, kde je uhlí nahradit nedokáže. Jsem ovšem přesvědčen, že válka jednoznačně ukazuje, že uhlí je pro Česko zatím nepostradatelné. A bude tomu tak minimálně ještě příštích deset let. Zamýšlený přechod na plyn není pro Česko bezpečný ani v elektroenergetice, ani v teplárenství s ohledem na omezenou dostupnost samotné komodity.

Foto: Jan Rasch

To se zdá jasné. Ale vrátím se k původní otázce. Když nebudou moct lidé topit a vařit na plynu, tak nejspíš přejdou na elektřinu, ne? A té máme zhruba 40 procent z uhlí.
V tomto směru se asi nejčastěji mluví o elektrických přímotopech. Jenže u nich vůbec není jasné, kolik by jich bylo k dispozici u prodejců a jak by byli schopni výrobci nárazově zvýšit výrobu. Ale naštěstí jsou i jiné alternativy. Velké množství odběratelů by z plynových kotlů mohlo přejít například na ty biomasové. On totiž takový přechod neznamená, že musíte mít nutně nějakou velkou místnost, ve které uskladňujete pelety, jak si většina z nás představuje. Je to překvapivě komfortní. Ale nabízí se otázka, zda je právě tohle to nejlepší využití dřeva ve 21. století. Naopak menší význam by měla tepelná čerpadla, o kterých se v této souvislosti také často mluví. Pro domek čtyřčlenné rodiny to pořád znamená investici nějakých 300 až 400 tisíc korun. I při šedesátiprocentní dotaci to představuje náklady, na které většina domácností, jež by připadaly v úvahu, jednoduše nemá. A samozřejmě – tepelné čerpadlo potřebuje k provozu elektřinu, což se mi zdá, že si většina lidí vůbec neuvědomuje.

Nicméně po přerušení dodávek plynu by spotřeba elektřiny stoupla?
To jistě.

A zvládla by to česká zdrojová základna? Existují k tomu nějaké scénáře?
Elektrifikace je jedním z trendů dekarbonizace. Takže takové scénáře existují. Zahrnují nárůst spotřeby elektřiny kvůli úplné elektrifikaci železnic, městské hromadné dopravy, průmyslu či elektromobilitě. Současně počítají se všemi možnými úsporami, například ze zateplování či zvýšení efektivity.
Ovšem i po jejich započtení z toho vychází, že spotřeba bude stoupat. A naše zdrojová základna to v nejbližších letech zvládne zásobovat. Jsem přesvědčen, že zvládne také jakýkoli scénář nárůstu, který by mohl nastat v souvislosti s válkou.

Náhrada ruského plynu bude trvat roky a uhlí je pro nás tedy nezbytné. To znamená, že se bude těžit minimálně stejným tempem jako dosud, případně i vyšším. Ale například lom ČSA má skončit už za dva roky. Má Česko vůbec dost uhlí?
I bez lomu ČSA má Česko do roku 2035 dost uhlí pro elektroenergetiku i pro teplárenství. Po tomto roce zbyde už jen lom Bílina, který patří ČEZ, a Vršany (patří do skupiny Sev.en), které nejsou omezeny z hlediska územních ekologických limitů. Čili po roce 2035 by už problémy akutně hrozily.

Kdyby se ukázalo, že je to potřeba, jak dlouho trvá uvedení uzavřeného lomu do provozu?
Na Sokolovsku a na Dole Nástup Tušimice už budou ložiska vytěžená, takže tam by nic obnovit nešlo. V ostatních případech by záleželo na stavu lokality a její „rozfáranosti“. Například na ČSA by to znamenalo prakticky to samé, jako otevírat úplně nový lom. Tam je další uhlí – tedy to, co by se teoreticky těžilo po roce 2024 – ukryté pod více než 80 metry zeminy. Tu musíte někam odvézt. Pro představu, těch osmdesát metrů je o zhruba 20 metrů víc, než kolik měří Petřínská rozhledna v Praze nebo kolik měřil Titanik od kýlu po vršek komínů. K tomu tam už nejsou ani ty obrovské bagry, které jsou pro takovou činnost nezbytné. Ty by se musely vyrobit, na místě postavit a tak dále.

A jak dlouho by trvalo znovu spustit lom ČSA po tom, co za dva roky skončí?
Pokud se ještě nezačne napouštět jezero, tak zhruba pět let.

Neměla by s tím ve svých plánech vláda počítat? Bez ohledu na to, že cílem je dekarbonizace, uhlí je jediný zdroj energie, který má Česko plně pod kontrolou.
Vláda by měla jasně říct, jakou má uhlí budoucnost v následujících 10 až 15 letech. Vždyť například teplárenství se memorandem zavázalo k tomu, že se uhlí vzdá do roku 2030 a dominantně přejde na plyn. Je to nyní reálné? Jak mají těžaři a provozovatelé zdrojů plánovat?

Takže s působením vlády v energetice nejste spokojený?
Víte, vláda musí mít v první řadě relevantní energetickou koncepci, ta stávající je překonaná. Ona řeší problémy tak, jak přicházejí. Jenže to jsou podmínky, ve kterých energetika nemůže dobře fungovat. Vláda nevytváří čitelné investiční prostředí. Neřeší zdroje, jež jsou potřeba pro dorovnání výkonu, a tím pádem pro samotný provoz elektrizační soustavy. To se jádrem nevyřeší. Ale jestliže má růst podíl obnovitelných zdrojů, je zajištění těchto kapacit nezbytné.

Co by tedy měla vláda udělat?
Měla by začít pořádnou inventurou! Podívat se, jaké zdroje máme k dispozici – tedy uhlí, ropu a plyn – a jak dlouho je můžeme využívat. Například plyn z Moravy může nyní pokrýt dvě procenta spotřeby plynu, ale třeba by to mohlo být o dvě procenta víc, ví to někdo? Dvě procenta se mohou zdát jako nepodstatná, ale jestli je máte, nebo nemáte, je zatraceně důležité vědět. Dalším nezbytným krokem jsou energetické úspory. Současně je potřeba zajistit odpovídající přepravní kapacitu ze třetích zemí. Protože u LNG problém nekončí získáním podílu v přístavním terminálu, ale ještě potřebujeme kapacitu v trubkách, kterými k nám doteče. Kdyby to byl plyn z Nizozemska nebo Norska, tak stačí „jen“ ty trubky, ale musí být zajištěné. A samozřejmě také obnovitelné zdroje, jako doplněk mixu s rostoucím podílem. K nim je ovšem potřeba mít kapacity na vyrovnání výkonu, jak jsem říkal. A pak vyřešit budoucí problém se sezonně kolísajícími cenami.

Foto: Jan Rasch

Jak to myslíte?
Jak budou přibývat obnovitelné zdroje, může se opravdu stát, že v létě nebudeme téměř potřebovat uhlí a bude se při přebytku výroby provozovatelům zdrojů platit za to, že je vypnou. Jenže naopak v zimě se budou zapínat všechny zdroje, tedy včetně uhelných, aby dokázaly pokrýt spotřebu, která je v zimě vždy vyšší a OZE ji nemají ze své podstaty šanci v těch měsících pokrýt. Což se nezmění, pokud nenastane nějaká zásadní technologická změna (například komerční rozvoj malých modulárních reaktorů vyrábějících kogeneračně elektřinu i teplo). To znamená, že v létě bude elektři­na takříkajíc za hubičku, ale v zimě může být pekelně drahá. Pro adaptaci na tyto podmínky musí vzniknout nějaké funkční schéma. Musí být také jasný rámec pro dodavatele elektřiny. Nebo snad mají s lidmi a firmami uzavírat jiné smlouvy na letní a jiné na zimní polovinu roku? Vláda do toho musí vnést jasno. Nebo je ještě druhá možnost: zrušit všechna pokřivení trhu, dotace na OZE i emisní povolenky v současné podobě. Nekritizuji přitom samotnou myšlenku povolenek. Pokud by s nimi ale obchodovaly jen firmy, které je skutečně potřebují ze zákona, a ne banky a další obchodníci, kteří s nimi nakládají pouze jako s finanční spekulací. A pokud by do systému nezasahovala Evropská komise, která uměle stahuje povolenky z trhu. Představte si, že by se něco takového dělo se standardními cennými papíry! Že by nějaká komise část akcií stáhla z trhu, protože jich je údajně moc…

 

Přečtěte si také