Když šéf České energetické přenosové soustavy (ČEPS) Martin Durčák loni na snídani týdeníku Euro rýsoval vize spotřeby elektřiny v Česku, dívala se většina hostů v sále velmi udiveně. ČEPS mezitím zpracoval tři scénáře vývoje, v nichž spotřeba elektřiny neustále roste. Dekarbonizační plán, který bude tlačit na rychlý přechod k obnovitelným zdrojům, počítá do patnácti let se spotřebou 112 terawatthodin za rok, přitom celková spotřeba loni činila 74 TWh. Konzervativní varianta je snesitelnější, tam je nárůst na hranici 83 TWh, progresivní scénář pozvolné střední cesty dekarbonizace bude potřebovat 98 TWh ročně.
I když všechny scénáře započítávají nárůst výroby elektřiny ze solárních a větrných zdrojů a zahrnují i obnovený jaderný zdroj, jehož výstavbu schválila vláda, je zřejmé, že elektřinu bude muset Česko už někde kolem roku 2030 spíše dovážet. Kromě jiného bude nutné nahradit kapacitu 30 TWh za odstavené uhelné elektrárny. Brněnská poradenská společnost EGÚ, jež se věnuje komponování energetických sítí dlouhá desetiletí, odhaduje náklady na celou tranzici české energetiky, včetně modernizace teplárenské sítě, na jeden a půl až tři biliony korun. Náklady budou záviset na rychlosti přechodu – i tady platí, že čím rychleji se to Česku povede, tím levnější to bude.
Úřady v nizozemském Utrechtu kvůli přetěžované elektrické síti odstavují některá zařízení, například nabíječky elektroaut.
Většina odborníků se přesto shodne na tom, že odchod od uhlí, které je při cenách uhlí a emisních povolenek ekonomicky nevýhodné, musí být zajištěný, a tedy pozvolný. „Jakkoli je odklon od uhlí nevyhnutelný, je potřeba jej realizovat řízeně, s rozumem a ekonomicky udržitelně,“ tvrdí například Martin Ludvík, šéf představenstva a generální ředitel společnosti Powertica Energie. „Transformace na udržitelnou bezemisní energetiku nám nesmí přinést neadekvátní nárůst cen elektřiny a tepla ani nesmí způsobit ztrátu konkurenceschopnosti evropských firem. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na energetickou bezpečnost a soběstačnost – jak evropskou, tak národní. Pokud tedy budeme ukončovat provoz některých zdrojů, musíme za ně mít adekvátní náhradu, tu zatím bohužel nemáme,“ apeluje na racionální postup ředitel společnosti Powertica Energie Ludvík.
Tlak na rozvodnou soustavu roste
Předpokládaná rostoucí spotřeba v dalších letech je dána i rostoucími investicemi do nových zdrojů, jako jsou například tepelná čerpadla, kam Češi kvůli energetické krizi po válce na Ukrajině v posledních letech silně investují, podobně jako do budování solárů. Loni si Češi nainstalovali kolem 60 tisíc takových tepelných zařízení, letos se čeká další nárůst až na 75 tisíc. Celkové náklady na vybudování tepelných čerpadel za rok přesáhly už 20 miliard korun. Ani čerpadla bohužel nejsou perpetuum mobile, potřebují ke své práci elektrickou energii a tu je třeba nejen vyrobit, ale i dodat. Podobné je to s „čistými“ elektromobily, kterým v Česku zatím chybí dostatečná infrastruktura. Pokud by mělo dojít k přechodu na elektromobilitu, bude potřeba nejen násobně více elektřiny, ale rovněž dobudování dobíjecí sítě.
Roste tak nejen tlak na budování dalších, především místních zdrojů, ale také na rozvodnou soustavu, které hrozí masivní přetěžování. Tlak na „dráty“ se zvyšuje i ze strany průmyslových podniků, protože na nové obnovitelné či lépe udržitelné elektrické zdroje přechází, ať chce nebo nechce, rovněž český průmysl. Zejména energeticky náročné provozy se kvůli vysokým cenám energie musí poohlížet po lacinější a udržitelnější, a tedy i bezpečnější variantě.
Rozvodná síť dostane při celé přicházející elektrické tranzici hodně zabrat. Lidé z oboru jsou ale obvykle přesvědčeni, že česká síť je mimořádně bytelná. „Osobně hodnotím distribuční, ale i přenosovou soustavu ČR jako jednu z nejlepších v Evropě. Je vysoce stabilní a její topologie a způsob provozování vykazuje vysokou odolnost v případě mimořádných situací,“ soudí šéf firmy Powertica Energie Ludvík a jako příklad dává aktuální povodňovou situaci. „Důkazem stability sítě jsou právě nedávné povodně, kdy lokální výpadky dodávek neohrozily ostatní oblasti a kolegům se dařilo následky řádění přírodního živlu rychle odstraňovat a obnovovat dodávky do většiny zasažených lokalit.“ Ani Ludvík ale nepopírá, že transformace na decentralizovanou energetiku bude výzvou i pro českou distribuční a přenosovou síť. „Tento přechod si vyžádá obrovské investice do modernizace v řádu vyšších stovek miliard korun. To umožní integraci obnovitelných zdrojů, zavede chytré sítě (smart grids), zvýší automatizaci a digitalizaci v oblasti monitoringu a řízení sítě, bude nutné i výrazné posílení přeshraničních kapacit,“ popisuje potřebné změny Ludvík. Všechny tyto náklady se podle něj bohužel nutně promítnou do cen pro koncové zákazníky, a to o čtvrtinu až 40 procent.
Jak to vypadá, když síť na větší nápor připravena není, dokládají aktuální letošní příklady z nizozemského Utrechtu nebo z německého Oranienburgu. Kvůli rostoucí potřebě proudu tam již současná síť nebyla s to potřebné dodávky proudu unést a došlo k elektrické kolice, zácpě či zástavě. Úřady v uvedených městech kvůli přetěžované síti odstavují některá zařízení, například nabíječky elektroaut (Utrecht), aby udržely základní síť běžných energetických potřeb občanů ve funkčním stavu. V Oranienburgu nedaleko Berlína jsou zase problémy s výstavbou nových domů, které se jen obtížně připojují k elektrické síti, a některé dokonce nedostanou povolení připojit se vůbec: není zkrátka přenosová kapacita! Jako by o tomto problému nikdo na úřadech dávno nevěděl… Spolková vláda, zemské vlády i místní úřady v tomto případě neomluvitelně zaspaly.
Výstavba dalších zdrojů je nutná
Aby k podobnému výpadku či energetické infarktové zástavě nedocházelo, musí i Česko rozsáhle investovat do nové výrobní i rozvodné kapacity. Moderní způsoby výroby v obnovitelných a kombinovaných zdrojích si kromě toho žádají také úložné kapacity vyrobeného proudu, který nejde hned rovnou do sítě. Nutná je také dokonalá regulace sítě, na níž se stále více budou podílet moderní IT technologie včetně umělé inteligence. Dokonalá koordinace vstupů a výstupů ze sítě je ideální úkol pro ni. Bez všech těchto prvků, jež musí fungovat komplexně jako celek a společně, se nepovede projít novou elektrifikací bezpečně.
„Pro udržení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny se Česká republika v dlouhodobém horizontu neobejde bez výstavby dalších jaderných zdrojů a zároveň zavedení kapacitního mechanismu pro podporu flexibilních zdrojů,“ upozornil rovněž při debatě Eura místopředseda představenstva ČEPS Svatopluk Vnouček. Potvrdil tak dřívější slova svého šéfa Martina Durčáka, který na rychlé vytvoření sítě takzvaných kapacitních mechanismů (tedy soustavy, která bude schopná snadno a rychle kdykoli dodat potřebný výkon k vyrovnání situace) upozorňuje delší dobu, ponejvíce v souvislosti s odchodem od uhlí, který vláda Petra Fialy nakonec potvrdila na rok 2033.
Jedním z takových „kapacitních zdrojů“ mohou být paroplynové elektrárny, jež lze snadno nasadit ve chvíli, kdy kvůli nejistému počasí vypadávají větrné a sluneční zdroje. „Z technologického hlediska je pro nás zásadní plyn, protože obnovitelné zdroje potřebují záložní řešení, když nefouká vítr nebo nesvítí slunce,“ vysvětluje problém Richard Holešinský, investiční ředitel společnosti UCED, která je součástí skupiny Creditas. „S obnovitelnými zdroji si ještě dlouho nevystačíme. Výroba z plynu by měla pokrývat především velké výkyvy mezi výrobou a spotřebou a vedle toho existují menší zajímavé zdroje, jako jsou například teplárny na biomasu, stejně jako v Česku zvažujeme lokality pro investice do bateriových úložišť. Každopádně pro nás je klíčová agregace, kterou budeme rozvíjet i na slovenském trhu.“ UCED se jako další firmy pokouší o budování akumulačních zařízení, jež budou udržovat přebytečnou obnovitelnou energii v pohotovostním režimu v bateriích. V současné době společnost realizuje svůj první projekt na akumulaci elektřiny ve vlastní elektrárně v Kutné Hoře. Další projekty budou následovat v Česku i na Slovensku, které UCED bere jako jeden prostor.
Největší bude Mělník
Vybudovat plynovou elektrárnu není totéž jako postavit jaderný komplex, což trvá minimálně patnáct let, v českých podmínkách ale i výstavba plynové elektrárny trvá šest sedm let. Čekat tedy není na co. Výhodnou cestou je rychlejší náhrada uhlí plynem v uhelných elektrárnách, které budou odstaveny. Otázkou je, jak ekonomicky výhodná taková proměna pro všechny bude.
Největším projektem, který v této oblasti probíhá, je renovace elektrárny Mělník, kde postupně vzniká obrovský plynový elektrárensko-teplárenský komplex o celkovém výkonu 1 000 MW. Společnost ČEZ tu prostřednictvím své stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti dostala evropskou dotaci ve výši 7,5 miliardy korun, k tomu dalších šest miliard na vybudování ZEVO, tedy zařízení na energetické využití odpadu, jak naznačuje zkratka. Sama elektrárna bude v roce 2030 schopna pokrýt více než osm procent celkové spotřeby elektřiny v Česku, přitom spolkne pětinu plynu, který Česko za rok spotřebuje (více než 7,5 milionu metrů krychlových).
I obrovská evropská dotace v Mělníku dokazuje, že klimatická proměna energetiky běží už naplno a že jde o společný zájem členských zemí. Jednotná politika dekarbonizace tlačí i na propojování energetického trhu, což potvrzuje i Ludvík ze společnosti Powertica Energie: „Energetický trh se proto čím dál více propojuje a v evropském kontextu globalizuje. I ceny elektřiny v Česku se čím dál více tvoří v zahraničí, a reagují tak na objem výroby jaderných elektráren ve Francii nebo na nedostatek/ přebytek výroby větrných elektráren na severu Evropy,“ shrnuje manažer Ludvík. Je také jasné, že při tranzici energetiky se na tyto trendy musí naladit celý český trh. „Musíme na tento vývoj reagovat už tím, že si jako stát zajistíme odpovídající zdrojovou přiměřenost, nebo tím, že se v obchodně-technické rovině naučíme efektivně a de facto v reálném čase řídit nejen výrobu, ale i spotřebu (takzvaná demand side response).“
•
