Paradoxně však stoupl počet podlimitních zakázek do 2 milionů korun, tedy zakázek zadaných mimo režim zákona o veřejných zakázkách. Ještě v roce 2021 činila hodnota těchto zakázek 45 milionů, o rok později se souhrnná hodnota vyšplhala až na 567 milionů. Úmyslné dělení zakázek nebo stlačení jejich hodnoty do kategorie podlimitní je přitom nešvar, který podkopává transparentnost a přispívá k nedůvěře lidí v činnost státní správy jako celku.
Nemusí se přitom nutně vždy jednat o zlý úmysl. Na vině je často nezkušenost na straně zadavatele s realizací dlouhodobých, koncepčních kampaní či snahou vyhnout se složitějším a časově náročnějším výběrovým řízením. Častým argumentem je také deklarovaná snaha předcházet kritice ze zvýhodňování větších hráčů na trhu. Zákon přitom umožňuje i do větších tendrů podání tzv. společné nabídky, kdy více menších agentur s různou specializací může připravit jednotnou nabídku a vůči zadavateli vystupovat jako jeden partner.
Není přitom pravda, že by všechny instituce větší a strategické komunikační projekty nezvládaly. Inspirací může být například shortlist Českých cen za PR Lemur, kam se v loňském roce probojovala mimo jiné kampaň České asociace pojišťoven pro Policii ČR a Besip „Agresivita zabijí“ nebo kampaň na podporu ekologického zemědělství realizovaná Státním zemědělským intervenčním fondem. V marketingové soutěži Effie takto loni bodoval například Český statistický úřad se svojí kampaní ke sčítání lidu. Výše zmíněné příklady dobré praxe jsou jen výběrem z posledního roku, názorně ale ukazují, že řada veřejných institucí již dnes dokáže efektivně komunikovat za využití služeb profesionálů ze soukromého sektoru a nebojí se ani větších projektů.
Celková čísla vycházející z průzkumu jsou přesto alarmující. V době, kdy se státy a jejich vlády musí vypořádávat s mnoha hrozbami a riziky, je podceňování efektivní komunikace nejen velkým hazardem, ale hlavně promarněnou příležitostí.
•
