Přeje si, aby se jeho život zklidnil a mohl se věnovat zálibám, které dlouhé roky zanedbával. Jako terapii po pětiletce v politice, kdy byl starostou rodné Příbrami, si vybral budování luxusního wellness resortu. Ten už je v provozu, takže Jindřich Vařeka nyní řeší, jestli odchod na odpočinek nevymění za další angažmá ve společnosti Ravak, kterou před třiceti lety s otcem Jindřichem Vařekou a Jiřím Kreysou spoluzakládal a v níž momentálně aktivní není. Nebo se zapojí do úplně nového byznysového dobrodružství? „Tomu bych se rád vyhnul, ale občas jsem zmítán vášněmi, kterým nedokážu odolat,“ říká Vařeka v rozhovoru pro týdeník Euro.
Vaše jméno je spojeno hlavně s firmou Ravak vyrábějící zařízení koupelen. Ale vaším zatím posledním projektem je wellnessový a hotelový resort You&Me kousek od Sedlčan. Jak k něčemu takovému dojde?
Možná to bude znít zvláštně, ale na počátku všeho stál můj zájem o úsporu tepelné energie. Jsem původem chemik, obor paliva, ropa a energetika a vždy jsem měl v hlavě myšlenku starou jako lidstvo samo, že je hrozná škoda, že v době, kdy energii máme – tedy například v létě ve slunných dnech –, nedokážeme ji uschovat a nechat si ji na dobu, až bude venku minus deset. S tou myšlenkou jsem si pohrával léta a neustále jsem přemýšlel o jakési energetické kostce – úložišti energie, které by mohlo být pod každým domem. Na začátek postačí, pokud budeme žít z rozdílu mezi denní a noční teplotou. To může být třeba deset stupňů, a proto je dobré nechat pracovat tepelná čerpadla ve dne a nikoli v noci. Ve dne by měla vyrobit zásobu a uložit ji do té energetické kostky. Efektivní řešení tohoto problému je vlastně ta první část projektu. Druhým předpokladem smysluplnosti jakéhokoli takového řešení je, že ukládání energie má tím větší smysl, čím energeticky náročnější je provoz takového zařízení. Tím je právě wellness resort.
Vy energii ukládáte do vody, chápu to správně?
Ze všech médií je voda nejvhodnější kvůli své tepelné kapacitě a kvůli tomu, že se s ní dobře pracuje a energie se jí dobře odebírá. Naopak její obrovskou nevýhodou je, že její skladování stojí peníze. Musíte mít velkou nádrž, která je dobře odizolovaná a měla by vydržet pár desítek let.
Jak velký je energetický rezervoár v tomto případě?
Jedná se o 25 kubíků vody v nízkoteplotní nádrži, ze které čerpáme tepelnou energii, a zároveň je to 25 kubíků vody bazénové, kterou také využíváme. Nádrže jsou betonové a izolované jsou zvenčí, takže kapacita celého systému je dostatečná k tomu, aby systém – pokud je rozehřátý – fungoval v letních měsících bez přídavku jakékoli další tepelné energie několik dní.
Foto: Michael Tomeš
Je to designované tak, že i při plném provozu by to mělo pro váš resort stačit?
Ano, energii bereme ze slunce, pomocí soláru nebo Trombeho stěny. Krby jsou všechny teplovodní a každý z nich má výkon do vody 15 kilowatt. Krb, případně teplovodní kamna jsou v každé vile. Využíváme i vzduch sám o sobě, pokud je jeho teplota vyšší než teplota nízkoteplotní nádrže, ze které odebíráme teplo v zimních měsících tepelným čerpadlem voda−voda. Pohybujeme se ve velmi nízkých teplotách, v tom je ten vtip. Ta nízkoteplotní nádrž, která má objem 25 kubíků vody, je v přechodných obdobích, tedy jaro, podzim a zima, vychlazená na co nejníž, tedy třeba ke třem stupňům. Pokud ji vystavíme slunci nebo venkovním teplotám nad 15 stupňů, ráda si po jakékoli tepelné energii, kterou jí nabídneme, ochotně sáhne.
Vy jste ale do projektu nepřispěl pouze tepelnou technologií, ale rozhodl jste se vlastními silami postavit i těch šest dřevěných vila domů, které resort tvoří. Prý jste si doma dokonce postavil vlastní truhlárnu včetně katru.
Představa, že jdu za truhlářem a řeknu mu, že chci z třešňového dřeva třeba ostění, rámy z topolu, strop z kaštanu a do toho že bych rád zapojil i pryskyřice − tak tudy cesta nevedla. A tak přišla myšlenka postavit si vlastní dílny, vybavit je a zařídit si vybavení interiérů resortu sám vlastními produkty.
Je pravda, že jste tyto výrobní postupy studoval hlavně na YouTube?
Několik let jsem se vlastně nedíval na nic jiného než na videa o pryskyřicích, úpravách povrchu dřeva a truhlařině vůbec. Dokonce už i poznám, jaké věci se z pryskyřic vyrábějí, který národ − i v tom bývá rozdíl. Všímal jsem si, jaké nástroje kdo používá, na čem se to dělá.
Samé dřevo. Apartmán Wooden s pohledem na venkovní vířivku a do zahrady s jezírkem s rybami.
Tady se propojila láska k chemii s láskou ke dřevu?
Tady se propojila chemie, pryskyřice a mořidla s krásou přírodního dřeva.
Projekt máte hotový, chystáte se toto odvětví opustit a vzdělávat se v něčem jiném?
Teď už bych rád dělal jen pro rodinu zajímavé kusy nábytku, ale nevím ještě, jestli se vrátím k psaní nebo něčemu podobnému. Jsem v období odpočinku a nastupuje druhá fáze projektu, a tou je vlastní provoz, kterému bych se já úplně věnovat nechtěl a asi bych to ani neuměl.
Zaskočilo vás vůbec něco při realizaci projektu?
Vedle problémů se zpevňováním svažitého pozemku jsem hodně řešil gastro. Protože k takto postavenému projektu na této úrovni nutně patří i vynikající kuchyně. Naštěstí mám kolegyni, která si problematiku vzala na starost. Řešení spočívá v nákupu špičkové technologie, která dokáže z jídla, které bylo dělané jinde na míru, výborným šéfkuchařem a je chlazené, vytvořit pokrm, jenž chutná a vypadá přesně tak, jako by ho šéfkuchař udělal před pěti minutami.
Proč by k vám tedy lidé měli přijet?
Pokud někdo má rád wellness, saunování, pobyt v přírodě, venku na čerstvém vzduchu nebo v termálních lázních a při tom všem chce absolutní soukromí, tak je projekt přímo pro něj.
Výjimečnému prostředí odpovídá i cena ubytování, která se za jednu noc pohybuje od 18 tisíc korun dolů. Takovou exkluzivní cenovou politiku jste plánovali už od počátku?
Ano, nechtěl jsem postavit sté podobné wellness zařízení v České republice. To by mi připadalo málo ambiciózní. Je to projekt pro radost, primárně nebyl stavěný pro byznys. Ale věřím, že naši zákazníci sami poznají, že za své peníze dostávají dostatečně skvělou protihodnotu.
Ubytovací zařízení stále trpí pod covidovými omezeními, vás to neděsí?
Princip projektu je postavený na tom, že zákazník se s ostatními návštěvníky nepotkává. Nepotká se ani s personálem, takže nebezpečí nákazy je minimální. Mimochodem po každém zákazníkovi je domeček ozonizován. Tato přidaná hodnota přišla sama, protože když projekt vznikal, nemohli jsme tušit, že něco jako covid-19 může přijít.
Foto: Michael Tomeš
Bylo budování tohoto resortu vaší terapií po zkušenosti v lokální politice?
Mé působení v politice snad sice nedopadlo tak, že bych se za něj musel stydět, ale přece jen ono setkání se surrealitou vytvářenou sociálními sítěmi je překvapující až děsivé. Zvláště pak pro někoho, kdo musí celý život uvažovat racionálně. Tento projekt tedy byl asi opravdu jakousi formou terapie po tom politickém zážitku.
To byl jeden z důvodů, proč jste z politiky odešel?
Ne, já jsem v roce 2019 musel řešit spoustu problémů, které se mi nahromadily po úmrtí otce a které si vyžadovaly osobní zásah a nemohl bych se tomu věnovat na 100 procent. Pět let jsem byl starostou Příbrami a dával jsem tomu všechno. Když už jsem nemohl v tomto nasazení pokračovat, bylo mi jasné, že musí nastoupit někdo jiný.
Politiku vnímáte jako definitivně uzavřenou kapitolu?
Měl jsem nabídky, ale vracet se k tomu už nechci.
Celý život jste podnikal, vaše rodina je spojena s Ravakem. Jste ve firmě aktivně zapojený?
Když přijdu na hotelový pokoj, nejdřív se jdu podívat, jaká tam je sprcha, toho se už asi nikdy nezbavím. Ale mám pocit, že v určité fázi musejí přijít noví lidé. Ať se to člověku líbí, nebo ne, tak po čase vyčpí každý, nové nápady už nejsou tak originální jako dřív. Člověk začíná být sám sobě omezením, protože jestli už někde čtyřikrát narazil, tak do toho popáté nepůjde. Ale ono to možná právě ještě ten další pokus chtělo. Proto v Ravaku už nijak aktivní nejsem a zda někdy znovu budu, to je něco, co teď intenzivně řešíme. Vedle naší rodiny je Ravak také majetkem rodiny Kreysových. Společně jsme se dohodli, že do konce roku se pokusíme vymyslet, jak vyřešit vzájemné majetkové vztahy mezi našimi dvěma rodinami. Tak snad se nám to povede. Osobně bych byl rád, aby se můj život již zklidnil a mohl jsem se věnovat zálibám, které jsem celý život zanedbával.
To je co?
Fotografování, psaní. Napsal jsem sbírku básní i psychologický román, mám spoustu věcí nedodělaných v šuplíku a těším se, až se k nim opět vrátím. Chtěl bych zkusit různé žánry, mám rozepsaný detektivní román, který nese pracovní název Šachista, na něm mě vysloveně baví pracovat. Chtěl bych se věnovat i budování a zlepšování farmy a našeho rodinného sídla.
Co když přijde nápad na další byznysový projekt?
Tomu bych se rád vyhnul, ale občas jsem zmítán vášněmi, kterým nedokážu odolat.
•
