Jak souvisí tento „evropský paradox“ s investicemi do výzkumu a vývoje? Pokud se podíváme na země, jež do výzkumu a vývoje investují nejvíce, tedy na Izrael, Jižní Koreu, USA či Japonsko, můžeme je směle označit za lídry v transferu technologií. Do výzkumu a vývoje vynakládají přes tři procenta HDP, Izrael přes pět. Česko je se svým 1,8 procenta pod průměrem EU, který činí přibližně 2,2 procenta.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Nicméně v posledních patnácti letech se v Česku razantně investovalo do klíčových pilířů špičkového výzkumu i transferu technologií. V rámci operačních programů byla vybudována unikátní infrastruktura, výrazné podpoře se těšilo vzdělávání i excelence, transfer podpořila i Technologická agentura ČR v Centrech kompetence. Přesto ve valorizaci výzkumu a vývoje stále zaostáváme za většinou evropských zemí. Například příjmy všech veřejných vysokých škol v Česku ze smluvního výzkumu dosáhly v roce 2023 přibližně jedné miliardy korun, zatímco jen německá Fraunhoferova společnost měla v témže roce příjem okolo tří miliard eur!
Čím to je? Za jednu z příčin považuji roztříštěnost výzkumu. V Česku je přes padesát ústavů Akademie věd a 26 veřejných vysokých škol, kdežto Izrael se srovnatelným počtem obyvatel má pouze devět univerzit, které však vytvářejí obrovské příjmy z komercializace. Izrael navíc našel cestu, jak překonat „údolí smrti“ v procesu transferu technologií, když se soustředil na komercializaci excelentních výsledků výzkumu s velkým inovačním potenciálem.
Jak můžeme situaci zlepšit? Vidím tři klíčové nástroje. Prvním je vytvoření nové platformy, jež by podpořila odvážné a přelomové nápady v českých firmách a výzkumných institucích. Tedy nákladné inovace s vysokou mírou rizika, ale současně s vysokou mírou inovativnosti a potenciálem vytvářet nové trhy či měnit ty existující. Na financování by se podílel společně stát i komerční sektor – stát by pomohl snížit riziko a firmy by si samy vybíraly, do jakého výzkumu chtějí investovat. Platforma by mohla doplnit programy Technologické agentury ČR nebo ministerstva průmyslu a vnesla by do systému více konkurence i pružnosti. Přímý tok financí z firem akademickým subjektům zvýší jejich příjmy z neveřejných zdrojů, které jsou nyní žalostně nízké. Právě podpora inovací s nejvyšší přidanou hodnotou je nezbytná.
Za druhý nástroj považuji vznik profesionálních společností na komercializaci výzkumu. Je nutné, aby transfer prováděli lidé, kteří mu skutečně rozumějí. Univerzity i ústavy Akademie věd se musejí naučit tuto službu nakupovat a přiznat si, že jejich vlastní jednotky (obvykle takzvané vědecko-technické parky) ji prostě neumí. Investice se jim mnohonásobně vrátí. A do třetice? Posledním nástrojem je zavedení daňových úlev a pobídek pro firmy, jež do výzkumu a vývoje investují. Taková státní podpora u nás dlouhodobě chybí, ale jak ukazují příklady ve světě, tyto ekonomické pobídky jsou naprostou nutností, aby měly firmy motivaci i odvahu jít do riskantnějších technologií a dokázaly patřičně zhodnotit špičkový výzkum.
Radek Zbořil, profesor chemie na Univerzitě Palackého v Olomouci a VŠB-TU Ostrava
•
