Jak jsme připraveni na topnou sezonu? Budou mít Praha či Brno dostatek plynu? A jak obstojí evropská a česká energetika v několika příštích kritických letech, než se najde náhrada za fosilní paliva z Ruska? Na tyto otázky hledal odpovědi úvodní blok konference s poněkud naléhavým názvem Zítra. Cílem druhého bloku s o něco méně naléhavým názvem Pozítří pak bylo najít schůdnou cestu ke klimatické neutralitě.
„Do diskuse bychom měli zahrnout ještě jeden časový rámec: včera. Abychom udělali správné kroky, které nám vrátí dostupné ceny energií, musíme se poučit z chyb, které jsme udělali v minulosti. Putin nás nenutil, abychom zavírali konvenční zdroje, nevnutil Německu Energiewende a nenutí nás ani obchodovat s emisními povolenkami,“ uvedl setkání v pražské Kunsthalle místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček (ODS). „V energetice jsme sami sebe přesvědčili, že dostatek elektrické energie či tepla budeme mít přesto, že si řadu stabilních a cenově konkurenceschopných zdrojů zakážeme využívat a nahradíme je mnohem dražšími a nestabilními obnovitelnými zdroji, případně zdrojem, který nemáme v Česku k dispozici, a dobrovolně se tak staneme závislými na režimu, který má k našim hodnotám daleko,“ dodal Skopeček.
V Praze mají všechny zdroje vytápění zajištěn dostatek paliva na nadcházející zimu, zásobníky plynu už sice o moc víc nenaplníme, ale můžeme se spolehnout na uhlí, a pokud by nebyly vyslyšeny modlitby za mírné počasí, doženeme to úsporami. Tak by se dala shrnout úvodní přednáška šéfa Pražské plynárenské Martina Pacovského. „Víc než polovinu tepla pro Prahu pokrývá Elektrárna Mělník, která spaluje domácí uhlí. To je teď výhoda, protože díky tomu máme zajištěny dodávky i v případě omezení dodávek plynu, který se podílí na vytápění hlavního města jen z necelé třetiny. Pro zajímavost uvádím, že osm procent spotřeby už pochází ze spalovny v Malešicích,“ připomenul Pacovský.
Předseda představenstva provozovatele soustavy ČEPS Martin Durčák na konkrétních číslech demonstroval, že plnění Green Dealu dramaticky zvýší spotřebu elektřiny.
O něco složitější situace než v hlavním městě je na začátku topné sezony v Brně, a to už jen kvůli tomu, že Teplárny Brno reprezentují největšího odběratele zemního plynu v celé zemi. Právě z tohoto důvodu však provozovatel na nic nečeká a již od jara plánuje investici, která umožní spalování lehkého topného oleje. „Je to neskutečné sci-fi, ale my se na to musíme připravit, kdyby ten plyn opravdu nebyl. Náš projekt počítá s výměnou stávajících hořáků za dvoupalivové, jež budou umět spalovat nejen zemní plyn, ale i lehký topný olej. Takhle jednoduché to ale bohužel není, musíme zároveň vybudovat celé olejové hospodářství, zajistit dodávky LTO a v neposlední řadě projít náročným povolovacím procesem,“ prozradil generální ředitel Tepláren Brno Petr Fajmon.
Příčin krize je několik
Diskusi následně oživil předseda představenstva Pražské energetiky Pavel Elis příspěvkem, který analyzoval, do jaké míry obnovitelné zdroje energie (OZE) mohou přispět k řešení stávající krize. „V Česku jsou hlavním obnovitelným zdrojem sluneční elektrárny, jež mají vysokou výrobu v létě, ale skoro nulovou v zimě, přitom požadavky na spotřebu jsou obrácené. Problém je v tom, že energii stále neumíme dlouhodobě skladovat. Ukládání do vodíku je technicky možné, na druhé straně energeticky a finančně extrémně náročné. Závěr je tedy takový, že OZE mohou přispívat k řešení problému, ale stejně je musíme doplňovat tzv. baseloadovými zdroji, které zvládají provoz v režimu 24/7.“
3 Milan Smutný (na fotografii, Realistická energetika a ekologie) a Štěpán Chalupa (Komora OZE) – se zaobírali mimo jiné tématy povolování staveb nových větrníků, NIMBY efekty, využití přeshraničních přebytků, například větrné energie z Německa, či vodíkovými perspektivami České republiky.
Blok Zítra uzavřel ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek. V kritickém vystoupení, které moderátor Petr Fischer shrnul jako „autentické rozčilení“, pojmenoval příčiny krize, nedostatky při jejím zvládání i nezbytná opatření směřující k jejímu zmírnění: „OKD jako státní podnik prodává teplárnám uhlí za světové ceny, které jsou na trojnásobku; veškerou biomasu z českých lesů má ve vlastnictví firma, která ji technicky neumí zpracovat; dopravu uhlí po železnici zpomaluje chybějící prioritizace jízdy pro energetické dodávky. K tomu se nedaří zrychlit povolovací procesy, takže odběratelé, kteří se chtějí zbavit plynového kotle a chtějí se připojit na cenově příznivější teplárny, musejí dlouho čekat, a zároveň se plynovým teplárnám komplikuje přechod na LTO.“
Využít vše: jádro, uhlí i OZE
Po přestávce se změnila atmosféra a místo havarijních plánů nastoupily dlouhodobé vize, prognózy a strategie. Blok Pozítří se dal vnímat jako „Green Deal znovu, lépe a bez ruského plynu“. Jako první se ujal slova předseda představenstva provozovatele soustavy ČEPS Martin Durčák a na konkrétních číslech demonstroval, že plnění Green Dealu dramaticky zvýší spotřebu elektřiny. Zatímco Česko se dostane na dvojnásobek v roce 2050, Německo už v roce 2040. Avizovaná obří výstavba obnovitelných zdrojů energie problém nevyřeší, protože při nepříznivých podmínkách přinese elektřiny málo a při příznivých až moc. „Závěr je takový, že čím víc chceme investovat do OZE, tím víc budeme potřebovat tzv. kapacitní mechanismy, které zavádějí záložní zdroje, jež najíždějí pouze na povel provozovatele a jejichž náklady se hradí formou distribučních poplatků,“ řekl Durčák.
Jeden z nejnáročnějších úkolů na konferenci připadl Danielu Holeinovi z KPMG. Z jeho přednášky s názvem Realistická cesta ke klimatické neutralitě bez ruského plynu zaujala především výzva k povolení frakování zemního plynu. Pětibodový plán dále zahrnoval akceleraci OZE, oživení jádra, vodík a úspory.
S podobnou razancí a nesmlouvavostí jako Martin Hájek vstoupil do diskuse Milan Smutný ze spolku Realistická energetika a ekologie. V záplavě čísel upozornil na to, že Němci mají navzdory gigantickým investicím jen nepatrně nižší emisní stopu než Češi nebo že v roce 2030 bude Česku chybět stabilní výkon 4 100 MW. Z těchto důvodů vyzval výhledově k rozvoji jaderných zdrojů až do optimální kapacity 9,4 GW a do té doby k využívání uhlí naplno. „Do roku 2033 v žádném případě nemáme v Česku šanci nahradit uhlí. Při současném tempu přitom rabujeme uhlí tak, že se neobejdeme bez prolomení územně ekologických limitů,“ uvedl Smutný.
Konferenci uzavřel předseda Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa příspěvkem, v němž vysvětlil, jak by se dalo do pěti let nahradit 10 až 20 procent ruského plynu obnovitelnými zdroji energie, a stanovil smířlivý závěr celého setkání: stávající krize je především krizí zdrojů, a proto bychom žádný z nich neměli z ideologických důvodů vyřazovat. „Shodneme se na tom, že je potřeba zrychlit povolovací procesy a výstavbu. Je třeba využít příležitosti, již nám dává aktuální situace, a neřešit, jestli se má stavět také jádro a uhlí – ať se klidně staví! Ale shodneme se také na tom, že obnovitelné zdroje jsou dobré a že se mají rozvíjet co nejrychleji.“
•
