Jestli někdo umí srozumitelně zodpovědět v podstatě jakoukoli otázku na toto téma, je to Martin Špolc. Stál u zrodu taxonomie a stále na ní v Evropské komisi pracuje. Zastává totiž názor, že aby byl tento výčet udržitelných aktivit užitečným nástrojem hojně používaným v praxi, musí se průběžně vyvíjet a aktualizovat tak, aby mimo jiné zohlednil nejnovější technologický pokrok. „Naší prioritou je snížit administrativní náročnost a zlepšit srozumitelnost příslušných kritérií a všude, kde je to možné, upravit a zjednodušit vše, co dělá potíže,“ říká Martin Špolc. Upozorňuje také, že evropská taxonomie zdaleka není jediná, v různých částech světa hojně vznikají další a bude třeba zajistit, aby byly alespoň rámcově soudržné.
Jedním z klíčových slovních spojení, které padají v souvislosti s udržitelnou transformací, je Taxonomie EU, tedy výčet projektů a činností přispívajících k naplňování evropské Zelené dohody. Vy jste v minulosti vícekrát vysvětloval, že jde o nástroj, který by měl být byznysu pomocníkem. Nevnímají ho ale firmy, minimálně v Česku, hlavně jako další evropskou regulaci, a tedy spíše přítěž?
Na úvod je nutno říci, že taxonomii si vyžádal sám finanční sektor, a to především proto, aby mu usnadnila orientaci v investování do projektů, které mají pozitivní dopad na klima a životní prostředí.
Pravda je, že na počátku projektu se celá řada korporátních firem taxonomie obávala. Obavy souvisely nejen s administrativní zátěží, kterou vyvolá povinnost velkých podniků zveřejňovat podíl hospodářských činností, jež jsou v souladu s taxonomií, ale také s tím, že tento podíl bude zpočátku velmi malý. Tyto obavy se postupem času mírnily, mimo jiné i proto, že tento podíl je vyšší, než se očekávalo. Realita je taková, že mnoho firem dnes taxonomii využívá nejen pro splnění povinnosti zveřejnit relevantní informace, ale především pro interní strategické plánování investic a usnadnění přístupu ke kapitálu pro financování nových zelených investic. To byl ostatně náš původní záměr. Taxonomie v praxi funguje a podniky ji čím dál více vnímají spíše jako příležitost než jako přítěž. Evropskou taxonomii využívá i celá řada firem mimo Evropu, které nejsou povinny uplatňovat evropské předpisy.
Počátek vzniku taxonomie se datuje někdy do roku 2018. Do jaké míry je hotova, co ještě zbývá dopracovat?
Taxonomie nyní pokrývá přibližně 150 hospodářských činností. Co se týká cíle snížení emisí, zahrnuje hospodářské činnosti v sektorech, které produkují více než dvě třetiny uhlíkových emisí v EU. Kromě toho obsahuje činnosti související s přizpůsobováním se změně klimatu a sledující ostatní cíle životního prostředí, jako je udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů,
přechod na oběhové hospodářství, prevence a omezování znečištění a ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů. Takže významná část ekonomiky je již pokryta. To ale neznamená, že taxonomie je kompletní. Průběžně pracujeme na její aktualizaci a očekáváme, že bude doplňována o další hospodářské činnosti s významným potenciálem pozitivního dopadu na klima a životní prostředí. Zaměřujeme se na těžbu a zpracování nerostných surovin (to je v současnosti významná politická priorita), činnosti v oblasti telekomunikací, údržbu dopravní infrastruktury, aplikovaný výzkum, digitalizaci a zcela specificky například na výrobu pneumatik. Kromě toho lze ale zmínit i dva velké sektory, které zatím do taxonomie zahrnuty nebyly, a to zemědělství a rybolov.
Kdy bychom se měli dočkat nějaké konečné verze?
Aby taxonomie byla užitečným nástrojem hojně používaným v praxi, musí se průběžně vyvíjet a aktualizovat tak, aby zohledňovala nejnovější technologický pokrok a také aby se zlepšovala její praktická použitelnost. Jak jsem již zmínil, taxonomie už funguje v praxi, ale perfektní nástroj bez chyby to není. V současnosti podnikům a finančnímu sektoru usnadňujeme praktickou použitelnost platných požadavků. Naší prioritou je snížit administrativní náročnost a zlepšit srozumitelnost příslušných kritérií a všude, kde je to možné, upravit a zjednodušit vše, co dělá potíže. Předpokládám, že konečné verze taxonomie dosáhneme krátce před rokem 2050. Věřím, že v té době jí už v evropském kontextu nebude minimálně pro klimatické cíle vlastně potřeba. Mám také za to, že na celosvětové úrovni bude zapotřebí zajistit, aby různé taxonomie, které velmi hojně vznikají v různých částech světa, byly alespoň rámcově soudržné. Jinak by investoři, pojišťovny nebo banky čelili různým přístupům, což by s sebou přineslo zbytečné administrativní náklady. Evropská unie vede s těmito státy diskusi o tom, jak zajistit alespoň určitou míru sblížení a postupem času i vzájemné interoperability.
Evropská komise začala činnostmi, které přispívají k prvním dvěma environmentálním cílům, tedy přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování změny klimatu. Bude i nadále platit, že v nich bude ležet těžiště celé taxonomie?
V prvních letech jsme vzhledem k jejich naléhavosti skutečně upřednostňovali klimatické cíle. Bohužel, rizika vyplývající ze zhoršování životního prostředí, která mohou mít výrazný dopad na finanční výsledky firem v celé řadě hospodářských odvětví, stále rostou. Od minulého roku, kdy jsme taxonomii rozšířili, se snažíme o holistický přístup, abychom zajistili investice do udržitelného rozvoje a investování do hospodářských činností ve všech šesti cílech životního prostředí. Investice do projektů, které snižují znečištění, zlepšují kvalitu vodních zdrojů, podporují recyklaci, oběhové hospodářství a zachování biodiverzity, jsou stejně zásadní jako investice směřující ke snížení emisí a zmírňování změn klimatu.
Jak je taxonomie uzpůsobena pro zcela nové směry technického a technologického vývoje nebo nové obory, které mohou velmi rychle vznikat? Nehrozí Evropě dušení inovací, které dost dobře nebudou ještě moci být zahrnuty v taxonomii, a tím pádem budou těžko hledat finance?
Taxonomie inovace a zlepšování technologických postupů nedusí, ale naopak je podněcuje. Je totiž technologicky neutrální, což znamená, že nestanovuje určitou technologii, kterou je nutno pro dosažení stanovené environmentální výkonnosti použít, ale je postavena na principu nejlepší dosažitelné technologie v daném čase. Tímto vlastně přispívá k dalšímu rozvoji současných technologií, výzkumu a inovací i na úrovni samotných podniků.
V závěru loňského roku si na Euro Business Breakfast zástupkyně české zbrojařské firmy posteskla, že oni by taxonomii rádi plnili, ale zkrátka v ní nejsou. Zbrojní průmysl se přitom zdá být ve světle událostí na Ukrajině důležitější než kdy dřív…
To je pravda. Proto také Evropská komise v březnu letošního roku zveřejnila novou Strategii pro evropský obranný průmysl, která má mezi prioritami lepší přístup k financování obranného průmyslu, zejména malých a středních podniků v tomto sektoru. V této strategii se rovněž zdůrazňuje, že taxonomie ani žádná jiná iniciativa z rámce udržitelného financování neukládá v oblasti financování odvětví obrany žádná omezení. Taxonomie se zaměřuje na činnosti, které mají největší potenciál významně přispět k jednomu nebo několika z environmentálních cílů EU. Stejně jako v jiných odvětvích platí i pro zbrojařské firmy a společnosti zapojené do činností souvisejících s obranou, že mohou uplatňovat soulad jejich činností s taxonomií u jakýchkoliv způsobilých horizontálních investic, které jsou taxonomií pokryty, například pro renovaci či zlepšení energetické účinnosti budov. Komise je v pravidelném kontaktu se zainteresovanými subjekty z obranného průmyslu i finančního sektoru a bude chtít tento dialog kvůli zlepšení přístupu zbrojního průmyslu k financování prohlubovat.
Zkusme hypotetickou otázku: kdyby byla celá ekonomika v souladu s taxonomií, co všechno z jejího současného rozsahu by zmizelo ze světa?
Cílem taxonomie není pokrýt veškeré činnosti všech odvětví hospodářství, ale pouze ty, které významně dopadají na klima a životní prostředí. Odvětví, která taxonomií pokryta nejsou, mohou samozřejmě dále existovat a rovněž přístup příslušných společností ke kapitálu bude pokračovat.
Taxonomie není sama o sobě povinností. Firmy jen musí zveřejňovat, nakolik jsou s ní v souladu. Jak to tedy s evropskou ekonomikou vypadá? Nakolik už je na základě dostupných dat udržitelná, pokud jde o její příjmy?
Podle nejnovějších údajů agentury Bloomberg vykázalo za finanční rok 2023 více než 500 evropských podniků celkem 669 miliard eur tržeb v souladu s taxonomií, což představuje přibližně 23 procent jejich celkových tržeb. To je 16procentní nárůst ve srovnání s údaji vykázanými za finanční rok 2022. Dle těchto dat evidují sektory průmyslových podniků a veřejných služeb nejvyšší výkonnost v souladu s taxonomií, a to 223 a 214 miliard eur příjmů.
Jak moc směřuje evropská ekonomika k udržitelnosti, pokud vyjdeme z podílu firemních investic v souladu s taxonomií?
Taxonomie je nástroj, který nejen měří, jak si společnosti stojí z hlediska udržitelnosti dnes. Její největší potenciál je ukázat, jak a do jaké míry investují evropské společnosti do své transformace. To je naprosto zásadní pro přilákání kapitálu právě do projektů, které dopad společností na klima a životní prostředí významným způsobem zlepší v průběhu času. Toho lze dosáhnout vykázáním souladu kapitálových výdajů s taxonomií EU.
A není to vůbec špatné, rozhodně výrazně lepší, než jsme očekávali. V průměru je více než pětina kapitálových výdajů společností v souladu s taxonomií. V absolutních číslech společnosti dosud vykázaly kapitálové výdaje v souladu s taxonomií ve výši 249 miliard eur, což je o 30 procent více než v předchozím roce. Nejvyšší investice směřují do sektoru veřejných služeb, konkrétně 132 miliard eur vyrovnaných kapitálových výdajů, a to zejména ze strany poskytovatelů elektřiny. Je třeba podotknout, že v tomto sektoru jde o více než 60 procent kapitálových výdajů v souladu s taxonomií.
Trochu specifickou kapitolou jsou banky. Udržitelné transformaci by měly napomoci tím, že do ní budou směřovat kapitál. Nakolik jsou dnes jejich portfolia zelená a jak rychle je plánují posouvat tímto směrem?
Letos banky poprvé vykázaly ukazatel zelených aktiv dle taxonomie, tedy takzvané green asset ratio (GAR), založený na sladění jejich aktiv s kritérii taxonomie. Podle očekávání je prozatím malý, v průměru kolem dvou až tří procent. Tento ukazatel je ale velmi přísný, je omezen pouze na financování velkých a kótovaných společností nebo na specifické retailové expozice. Ukazatel nezohledňuje veškeré činnosti bank při financování transformací v odvětvích, na která se taxonomie nevztahuje, nebo v případech, kdy financování bank pomáhá plnit některá, nikoli však všechna kritéria taxonomie. Proto z toho zatím nelze vyvozovat žádné zásadní závěry. Důležité je, jak se bude tento ukazatel vyvíjet v čase a jak rychle poroste. V každém případě rozhodně není cílem dosáhnout jeho stoprocentní úrovně. Banky totiž nefinancují pouze projekty v odvětvích s velkým potenciálem dekarbonizace či dalších environmentálních cílů, ale i jiná odvětví, kde taxonomie není relevantní. Je na rozhodnutí bank, co budou financovat, nikoliv na úřednících.
V případech, kdy banky financují podniky v sektorech pokrytých taxonomií, se ale zlepšení v průběhu času očekává. V červnu minulého roku jsme zveřejnili doporučení o financování přechodu k udržitelnosti, v němž jsme poskytli praktická vodítka pro banky a firmy, jak mohou využít taxonomii, ale i další nástroje agendy udržitelného financování (například zelené dluhopisy či úvěry) flexibilním způsobem, aby se proces financování urychlil. Banky peníze mají, je jen třeba kapitálové toky a úvěry podnikům v odvětvích s významným potenciálem zlepšit dopad na klima a životní prostředí správně nasměrovat.
Občas zazní prognózy, jaké investice bude Zelená dohoda vyžadovat. Vy sám říkáte, že bez soukromých prostředků to nepůjde, protože ty veřejné by nestačily. Existují nějaké předpoklady, jaký by měl být podíl jedněch a druhých?
To je a bude předmětem politických diskusí. Je ale jasné, že podíl soukromých prostředků bude daleko vyšší než prostředků veřejných. To akcentuje význam agendy udržitelných financí a toho, aby fungovala co nejlépe.
Pojďme k vám osobně. Jste spolutvůrcem taxonomie, a tedy asi největším českým odborníkem na tuto oblast. Co vás vlastně v Evropské komisi přivedlo právě na toto místo?
V mé předchozí pozici vedoucího oddělení Unie kapitálových trhů jsem byl na začátku roku 2018 pověřen vypracovat strategii pro to, aby finanční sektor lépe zohlednil rizika vyplývající ze změny klimatu a zhoršování životního prostředí
a přispěl k naplnění cílů pařížské klimatické dohody. Jinými slovy šlo o to, jak pomoci přesměrovat alespoň část kapitálových toků do projektů a investic, které budou s našimi ambiciózními cíli ohledně klimatu a životního prostředí v souladu. V současné době financuje finanční sektor ekonomiku, která povede k oteplení o minimálně tři stupně Celsia. A to samozřejmě udržitelné není.
V té době to byl jeden z mnoha projektů, které jsem měl na starosti. Ale čím více jsem se problematikou zabýval, tím více mi bylo jasné, že je to opravdu velké téma, které bude potřebovat daleko více pozornosti a mobilizaci zdrojů, jež jsem v té době neměl k dispozici. Proto jsem navrhl, ať se vytvoří zcela nové oddělení pro udržitelné finance. Ty mě hodně zajímaly. Motivovala mě příležitost rozproudit debatu o něčem, o čem se doposud příliš nehovořilo, a možnost to celé posunout a změnit. O rok později přišla Zelená dohoda, díky které se projekt stal politickou prioritou.
Máte obrovskou odpovědnost, protože spoluurčujete směřování evropské ekonomiky a společnosti. Doléhá to na vás někdy, nebo je to prostě práce jako každá jiná?
Svoji práci mám velmi rád, je důležitá, ale zároveň bych svou odpovědnost nerad přeceňoval. Je velmi mnoho jiných prací a profesí, kde je odpovědnost na úplně jiné úrovni. Mám kamaráda chirurga, což je jiná liga. Mám respekt ke každé dobře vykonané práci, ať už je to cokoliv.
Z čeho vlastně vycházíte, když máte určit, která aktivita či projekt jsou udržitelné?
Mám skvělý tým a velmi úzce spolupracuji s kolegy z jiných generálních ředitelství Evropské komise. Tato interní odbornost ale zdaleka nestačí. Pro úspěch projektu byla, je a bude naprosto zásadní účast expertů z praxe. Ty jsme zapojili od samého počátku velmi intenzivně a pověřili je, ať pro nás vypracují doporučení, jaké hospodářské činnosti či projekty by měly být taxonomií pokryty a jak. Hlavním kritériem výběru musí ale vždy být potenciál, který daná hospodářská činnost má pro zlepšení dopadu na klima nebo životní prostředí. Přednost dostaly činnosti, které mají tento potenciál největší.
Intelektuální kapacita nejlepších odborníků z celé Evropy, kterou se nám podařilo dát dohromady, je mimořádná a také velmi motivující. Dodnes jsem ohromen jejich pracovitostí a profesionalitou, bez které by to celé nefungovalo. Pro mě je to jeden z nejlepších aspektů mé současné práce.
Jak velkým čelíte tlakům, třeba ze strany různých lobby?
Velkým. Taxonomie a agenda udržitelných financí se staly velmi významnými, a to i politicky. Je přirozené, že jsme předmětem tlaku ze všech stran, kdy jsou požadavky protichůdné. Pro někoho jsou kritéria nastavena příliš přísně, pro jiného příliš volně. Často říkám, že proto, aby to celé fungovalo, musí kritéria taxonomie splnit tři podmínky: musí být důvěryhodná, použitelná v praxi a politicky přijatelná. Ne vždy je to lehké, ale doposud se to dařilo poměrně dobře.
Když se ohlédnete za dosavadní tvorbou taxonomie, nacházíte tam něco, co se mělo udělat jinak?
Ano, mohli jsme to celé udělat trochu jednodušší. Zpětně se ukazuje, že některá kritéria, zejména ta, která zajišťují, že daná hospodářská činnost nezpůsobuje výraznou škodu pro ostatní cíle životního prostředí, jsou velmi komplexní a jejich aplikace v praxi je obtížná. To se ale teď snažíme napravit a myslím, že jsme na dobré cestě, aby již příští rok cítily firmy a finanční instituce zlepšení.
Máte ve své práci pro letošek nějakou zásadní metu, které byste chtěl dosáhnout?
Pro tento rok mám tři cíle. Zaprvé usnadnit implementaci, snížit administrativní náročnost a zajistit praktickou použitelnost nástrojů, které jsme za posledních šest let vytvořili, aby byly ještě hojněji používány v praxi. Zadruhé podpořit malé a střední podniky v jejich snahách o získání kapitálu pro jejich další rozvoj a napomoci využití jejich velkého potenciálu podílet se na přechodu k udržitelné ekonomice bez jakékoliv administrativní zátěže. A konečně zatřetí prohloubit debatu o tom, jak maximálně využít příležitostí, které agenda udržitelných financí nabízí, a to zejména v regionu střední a východní Evropy, kde jsou výzvy, ale i příležitosti spojené s přechodem na udržitelnou ekonomiku největší. To bude velmi důležité téma pro přípravu nového mandátu nové Evropské komise, která nastoupí na podzim.
•
