Ta radost z lahve s nepřidělaným víčkem…

V samém závěru prázdnin otevřela moje manželka lahev minerální vody na naší chalupě v jižních Čechách a já zaslechl jen nadšené zvolání: „Jé, tahle nemá přidělané víčko.“ Neměla. Byla to lahev minerálky, kterou jsem přinesl z maštale a pocházela z dob, kdy ještě neexistovala „víčková detence“.

Připomnělo mi to několik videí na sociálních sítích, kdy Češi v řadě zemí v rámci svých výjezdů a dovolených narazili také na lahev bez přidělaného víčka a byli tak plní radosti, že to okamžitě sdíleli na svých profilech. Když jsem sám poprvé otevřel PET lahev s přidělaným víčkem, snažil jsem se opravdu přijít na to, proč to někdo udělal, proč to někoho napadlo, k čemu to je. Snažil jsem se zapojit selský rozum a bohužel jediné, co se mi v té chvíli stále dokola vybavovalo, byla scéna z legendárních Pelíšků při rozbití „nerozbitných“ skleniček a následné zoufalé zvolání: „Komu tím prospějete?!“

Foto: Shutterstock

Vlastně jsem na tu otázku dodneška opověď nedostal. Stále nevím a netuším, komu jsme přidělanými víčky prospěli. Když tato novinka začala, přečetl jsem si někde, že je to proto, že lidé víčka od PET lahví oddělovali, různě pohazovali a ta pak plavala v oceánu a například dusila mořské želvy. Hledal jsem tedy nějaké informace o tomto, jistě závažném důvodu. Dočetl jsem se, že mořské želvy jsou skutečně ohrožené, nicméně relativně nejlepší je situace v Atlantickém oceánu (je náhoda, že je ohraničen mimo jiné právě Evropou a Amerikou?), horší stav je v Tichém oceánu a nejhorší je situace v Indickém oceánu, kde populace mořských želv na mnoha místech zcela vymizely. Troufám si tvrdit, že naše evropská víčka indické želvy nezachrání. Ale možná, že Indie právě připravuje zákon o „neoddělitelnosti plastových uzávěrů“.

Dalším důvodem, je prý zvýšení recyklace PET lahví. Možná by bylo také dobré zmínit, že ještě před přiděláním víček k PET lahvím Česko třídilo na 80 procent všech PET lahví, čímž se řadilo k evropské špičce.

Nu, já osobně se snažím po vypití lahve s minerálkou zmenšit její objem, vyhodit ji do určené nádoby u nás doma a jednou za týden je donesu do tříděného odpadu. A její objem přirozeně zmenším tím, že ji zmáčknu, vytlačím vnitřní vzduch a uzavřu ji víčkem (mimo jiné také proto, aby mi zbytkový obsah tekutin nevytekl). Jsem přesvědčen, že to takto dělají všichni občané ČR, kteří mají IQ vyšší než 90, což je většina lidí v naší zemi, jak dokládá i procento vytříděných PET lahví (za obyvatele Bruselu hovořit nemůžu, jejich průměrný inteligenční kvocient neznám).

Předpokládal bych, že než někdo spustí mašinérii nové evropské direktivy, na jejímž konci je povinnost přidělaných víček, má k tomu alespoň pár studií a faktů, které tuto „investici“ zdůvodní a ospravedlní. Ve zdůvodnění daného předpisu se ale více méně dočteme pouze to, že „připojené víčko zvyšuje pravděpodobnost, že spotřebitel dá do tříděného odpadu celou lahev“.

Podle dostupných článků může tato nová povinnost stát až deset miliard dolarů. Opravdu se nemohu ubránit dojmu, že na základě zelené „dojmologie“ si někdo řekl, že by to vlastně nebylo úplně špatné mít víčko, které jde špatně odtrhnout, víčko, se kterým se jde blbě napít, a konečně víčko, které občas skoro nejde na lahev ani zpět našroubovat.

Těším se na ty studie v příštím roce, které nám ukážou, že díky přidělaným víčkům Evropané vrátili do tříděného odpadu 110 procent PET lahví.

Jiří Horecký, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR

Přečtěte si také