Ty představují soubor majetku, který je vyčleněn z vlastnictví zakladatele k předem stanovenému účelu, a na základě smlouvy nebo závěti je následně spravován k tomu designovaným „správcem“ ve prospěch třetí osoby – takzvaného obmyšleného.
Specifikem svěřenského fondu je, že majetek do něj vložený po právní stránce přestává být vlastnictvím jeho zakladatele a vzniká zcela oddělené (nezávislé) vlastnictví vyčleněného majetku. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává na jeho účet svěřenský správce. Majetek ve fondu ovšem formálně není ve vlastnictví správce ani zakladatele a překvapivě ani obmyšleného, který má pouze právo na plnění ze svěřenského fondu.
Vzniká tak značně neobvyklá situace, kdy majetek ve svěřenském fondu z právního hlediska „nikdo nevlastní“. Navzdory tomu však má pevná pravidla, jak bude s majetkem v konečném důsledku naloženo. Obmyšleným totiž může být nejen kterákoliv třetí osoba, ale i zakladatel. Z těchto důvodu se ze svěřenských fondů stal hojně používaný nástroj na ochranu a dlouhodobou správu majetku, zejména mezi bohatými.
Důvodů k raketovému nárůstu svěřenských fondů u nás v uplynulých letech je řada. Někteří je používají k zajištění anonymity či důvěrnosti o vlastnictví souboru majetku, jiní jako argument, že majetek v něm z právního hlediska nevlastní, další se jejich prostřednictvím snaží docílit, aby rodinné jmění bylo zachováno pro budoucí generace a nebylo rozmělněno. Možností v tomto ohledu svěřenské fondy nabízejí mnoho.
Jiří Matzner, zakladatel advokátní kanceláře Matzner Legal
•
