Na pozadí války na Ukrajině a jejích (makro)ekonomických dopadů, dozvuků covidu a přípravy Česka na evropské předsednictví se odehrávají i jiné zajímavé události, které poslouží jako studijní materiál na pomezí ekonomie a práva. Jednou z nich je takzvaná druhá větev kauzy Davida Ratha.
V ní mimo jiné stanula před soudem i společnost Metrostav jako právnická osoba, která se dle obvinění měla prostřednictvím svých tehdejších a též obviněných zaměstnanců podílet na manipulaci veřejných zakázek. To přivádí k zamyšlení: Může ekonomika země vydělat na nižším trestu pro obviněnou právnickou osobu?
(Ne)stavět pro stát
Trestní odpovědnost právnických osob je v českém právním prostředí relativní novinkou, neboť se vedle standardní trestní odpovědnosti osob fyzických uplatňuje od roku 2012 na základě zákona č. 418/2011 Sb. (o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) i na právnické osoby.
Firmám (ekonomickým jednotkám s identifikačním číslem) usvědčeným z trestného činu podle tohoto zákona hrozí několik typů trestů: od nekompromisního zrušení právnické osoby, zákazu činnosti, propadnutí věci či majetku přes zákaz plnění veřejných zakázek a účast na veřejných soutěžích a zákaz přijímání dotací a subvencí až po peněžitý trest nebo zákaz držení a chovu zvěře. Za trest je pak považované i uveřejnění rozsudku. A byť je zákon účinný deset let, je tato kauza první významnou zkouškou normy v praxi.
Od prvoinstančního soudu se zatím nepravomocnými rozsudky odešli tehdejší manažeři Metrostavu Pavel Pilát (bývalý generální ředitel, tříletá podmínka a pokuta tři miliony korun) a Jiří Anděl (bývalý manažer, pět let nepodmíněně a pokuta 250 tisíc korun), ale zahřmělo se také nad Metrostavem jako právnickou osobou. Největší česká stavební firma byla prvoinstančně odsouzena k pokutě deseti milionů korun a zákazu účasti na veřejných zakázkách po dobu tří let.
Pro Metrostav, který vznikl v roce 1990 jako nástupce národního podniku Metrostav a nyní jako holding má více než 60 firem a téměř šest tisíc zaměstnanců, tvoří veřejné zakázky klíčový pilíř podnikání. Představují více než 60 procent tržeb a jsou nejvíce vidět – dálnice, metro, mosty nebo stavby občanské vybavenosti používáme každodenně.
Ilustrace: Richard Cortés
Metrostav proto má na dodávky veřejné infrastruktury nastavenou nejen svou vnitřní obchodní strukturu, kapitálové vybavení a techniku, zaměstnance (inženýry, geodety a stavební dělníky), sítě subdodavatelů, ale i administrativní aparát, který zakázky hlídá, soutěží, spravuje, účtuje a předává po dokončení. Proto se firma snaží v odvolacím řízení rozsudek zvrátit. A to argumentací neviny i „společensky optimální“ podoby trestu.
Umožňuje jí to několik let stará novela trestního zákoníku, která odstranila podmínku bezúhonnosti pro firmy ucházející se o veřejné zakázky. Zjednodušeně, pokud se prokáže vina firmy jako právnické osoby, je odsouzena k peněžité pokutě a zaplatí ji, může se veřejných soutěží nadále účastnit. To je logické nejen z hlediska mikroekonomického (firma Metrostav), ale i makroekonomického (česká ekonomika).
Pět argumentů pro nevyloučení
Pokud bychom měli vedle sebe naskládat teoretické argumenty, proč firmu Metrostav nevylučovat z veřejných zakázek, zněly by asi takto. Za prvé, kvůli dlouhému trvání soudu je právnická osoba dnes dost odlišná od právnické osoby před deseti lety. Dle dostupných dat ve veřejně dostupných rejstřících i informací společnosti se od inkriminovaného data vyměnil nejen prezident holdingu, generální ředitel Metrostavu, ale i všichni výkonní ředitelé a ředitelé divizí společnosti.
Za druhé, infrastrukturní trh veřejných staveb je významně koncentrovaný. U většiny velkých zakázek zásadního společenského významu se objevují ekonomické, kapacitní, administrativní, referenční a další transakční náklady, s nimiž se zpravidla dokáže vypořádat počet uchazečů, který lze spočítat na prstech jedné ruky. Tito hráči získávají zkušenosti, reference a ekonomickou sílu, která jim umožňuje účastnit se dalších velkých zakázek.
Děje se to na celém světě. A u těchto tržních struktur, takzvaných oligopolních struktur, přitom platí, že každý další hráč na trhu zvyšuje tržní konkurenci, čímž vyvíjí tlak na pokles ceny a zároveň snižuje riziko vzniku kartelu.
Za třetí, některé naplánované stavby by mohly narazit na limit absolutní kapacity trhu, minimálně krátkodobě, protože významné transakční náklady pro získání velkých infrastrukturních zakázek systematicky brání tomu, aby volné místo na trhu flexibilně zabral jiný hráč. A bezmála šest tisíc zaměstnanců Metrostavu, o které by na trhu byl nepochybně velký zájem, na nové pozice a do nových projektů teleportem nepřemístíte. Tím se důležité stavby mohou významně prodražit nebo protáhnout, popřípadě obojí.
Za čtvrté, u některých infrastrukturních staveb, například metra D, pražského okruhu, dálnic nebo vysokorychlostních tratí, které budou stát veřejné rozpočty hodně peněz, je participace největší firmy na trhu, která disponuje kapitálem, kapacitou a know-how, z podstaty žádoucí.
Minimálně proto, aby iniciovala efekt potenciální konkurence (pokud proti mně nastoupí nejlepší fotbalista na světě, chovám se jinak, než když mám jistotu, že proti mně hrát nebude). To platí nyní, v časech vysoké inflace, fiskálních problémů, vysokých sazeb a nejistoty téměř v každém segmentu trhu významněji než kdy jindy.
Za páté, přidaná hodnota společnosti v Česku není daná jen zaměstnaností a prostavěnými zakázkami (ty by v případě vyloučení Metrostavu přešly na jiné subjekty), ale také repatriací zisků a know-how z mezinárodních zakázek v Norsku, Finsku, Slovensku, Polsku a v dalších zemích. Tam automatický transfer na ostatní tržní subjekty zcela jistě neproběhne.
Dostáváme se tedy k zajímavému kontaktu „justice s kalkulačkou“, respektive k úvaze, jestli otázka Dostojevského Zločinu a trestu, poměrně jasně zodpovězená u jednotlivce (například brilantní chirurg se nemůže z vraždy vykoupit tím, že před ní zachránil desítky životů), platí i u právnických osob.
Jaký trest je spravedlivý pro právnickou osobu, jež deset let běhá po soudech, obměnila vedení, zbavila se inkriminovaných manažerů, kteří separátně dostali (zatím nepravomocné) tresty ve vlastní linii kauzy? A jaký už nikoliv?
Autor je ekonom a vysokoškolský pedagog. Působí jako ředitel výzkumu CETA – Centra ekonomických a tržních analýz
•
