V šumavském skiareálu Špičák působí Vladimír Kasík od roku 1992. Jako hospodský, provozní vedoucí, když se později stal spolumajitelem firmy, jež středisko provozuje, působí jako jednatel. Zažil povedené zimní sezony, ale také tragické, třeba tu loňskou, kdy musel největší skiareál Plzeňského kraje ukončit provoz již 16. února. Za nejlepší považuje sezonu 2005/2006, kdy na šumavském Špičáku spustili novou čtyřsedačkovou lanovku. „Tehdy se lyžovalo od 23. listopadu do 16. dubna, svezli jsme téměř 180 tisíc lyžařů. To byla výjimečná zima,“ vzpomíná Vladimír Kasík. Před několika lety se začal do provozu Špičáku zapojovat jeho syn Jan, který jako bývalý profesionální cyklista stojí za vybudováním cyklistického parku a posílením letní sezony. „Kvůli několika špatným zimám a atraktivitě bike parku se podíl letních aktivit na celkových tržbách zvýšil zhruba na 15 procent,“ říká Jan Kasík. Aktuální zimní sezonu si rodina Kasíkových zatím opatrně pochvaluje. „Zima je hodně suchá, přírodní úhrny srážek jsou rekordně nízké, ale protiváhou je stabilní teplotní vlna. Nezažíváme silné oblevy, nedošlo k velkému tání, takže to, co si technicky zasněžíme, zatím nezmizelo. Určitě by mohlo být hůř,“ konstatuje otec Kasík.
► Dokáže se provozovatel skiareálu připravit na teplou zimu?
Otec: Teplo je jedna věc, horší je, když ještě prší. Teplo a mokro je kombinace, s níž nikdo nic neudělá bez ohledu na technologii. Loňská zima byla extrémní, ale poučili jsme se. Když máte meteorologická data za posledních dvacet let, máte predikci nadcházející zimy a víte, jak se na to připravit, lze spoustě problémů předejít. My třeba víme, že za osm mrazivých dnů, či alespoň nocí, jsme schopni propojit horní a spodní stanici lanovky na dvou sjezdovkách, připravit prostor pro dětskou školičku a základní obslužnost. Aby byl provoz areálu udržitelný delší dobu, potřebujete minimálně 50 centimetrů sněhu, zejména technického. Od 50 centimetrů dochází k chladicímu efektu, kdy sníh neodtává odspoda, ale chladí. Nesmí však přijít dvakrát za zimu pět dnů dešťů s teplotami okolo 15 stupňů, což se stalo loni.
► Od jaké teploty začne tát i půlmetrová vrstva sněhu?
Syn: Promlouvá do toho, jestli na sníh svítí slunce, důležitá je vlhkost, teplota vzduchu a na co jste sněžili. Jestli první vrstva šla na zmrzlou zem, nebo na bahno. Říct přesné číslo je těžké.
Otec: Současné zásoby sněhu by měly zvládnout oteplení, ale rouhal bych se, kdybych tvrdil, že se nemůže nic stát (lehký úsměv).
Vladimír Kasík (vlevo), šéf šumavského skiareálu Špičák, považuje za nejlepší sezonu 2005/2006, kdy spustili novou čtyřsedačkovou lanovku. Před několika lety se začal do provozu Špičáku zapojovat jeho syn Jan, který jako bývalý profesionální cyklista stojí za vybudováním cyklistického parku a posílením letní sezony.
► Jak se projeví na ekonomice areálu, když kvůli počasí musíte ukončit zimu po dvou ze šesti turnusů jarních prázdnin?
Otec: To je průšvih, chybějí peníze na rozvoj. Minulý rok jsme byli v minusu sedm milionů. Děláte jen nejnutnější údržbu, chybí zdroje na investice. Nejde totiž jen o výpadek peněz za skipasy. Chybí tržba v půjčovně, v lyžařské škole, v gastru, vše závisí na počtu lidí, kteří přijdou.
► Jak se cítí šéf skiareálu?
Otec: Nemůžete dělat nic, jen nadávat. Ale zase to dá prostor udělat si podrobnou analýzu všech našich činností. Jestli někde netečou peníze zbytečně. Tomu se věnuje Honza a náš hlavní majitel.
► Máte v rodině rozdílné názory na fungování střediska?
Syn: Každou chvíli (smích), ale spíš na jednotlivosti. Když se ocitnete v bodu, který nemá správné východisko, projevují se povahy, ale je to jedno, protože stejně rozhodne počasí.
Otec: Na Honzu se můžu naprosto spolehnout ve věcech, které dělá, takže se mu do toho nepletu. A on zase akceptuje mě, když řeknu něco, co se týká zasněžování, úpravy sjezdovek nebo lanovek.
► Sedačka na vrchol Špičáku měří téměř 1 300 metrů, je jedna z nejdelších v Česku. Kolik let dokáže stávající technologie fungovat bez zásadních renovací? Nebo navzdory posledním slabším zimám plánujete výměnu za modernější?
Otec: Musím pochválit naše lidi, o lanovku se dobře staráme, je v top stavu. Technologie může fungovat šedesát let, na vedlejší kopec, na Pancíř, jezdí jednosedačková lanovka od roku 1971. Spíš jde o to, že přepravní zařízení morálně zastarává. Máme lanovku s pevným uchycením, což umožňuje maximální rychlost 2,5 metru za vteřinu. Lyžař stráví na lanovce asi osm minut, což je horní hranice únosnosti. Byla by tu vhodná odpojitelná lanovka, šestisedačka s bublinou. Máme k dispozici dostatek sjezdovek, takže i po navýšení kapacity by nebyly přeplněné. Momentálně u nás vychází víc než 90 metrů čtverečních na lyžaře, přičemž standard je kolem čtyřiceti.
► Areál leží ve druhé a třetí zóně chráněné krajinné oblasti. Musíte případné změny ladit se správou parku?
Syn: Líbilo by se nám rozšíření jak sjezdovkami, tak přepravními zařízeními. Špičák je skvělý kopec, bylo by fajn využívat severní stranu nebo se rozšířit k jezerům. Ale to je v takovém ochranném pásmu tak trochu sci-fi. Na druhé straně, v rámci stávající rozlohy se dá najít shoda.
Otec: Nejsem zastáncem obřího rozšiřování, spíš by bylo vhodné pracovat na propojení areálů v této části Šumavy, ať už v zimě lyžařsky, nebo v létě bikovými trasami. Kapacita sjezdovek na dané území stačí, ale chybí dostatečná infrastruktura parkovišť, zasněžování, restaurací či ubytování. Co se týká Špičáku, mým snem je dobudovat zasněžování celého kopce za pár dnů, což je asi čtyřikrát kapacitnější než dnes. To přináší investici do retenční nádrže, dokončení rozvodů vody, výstavbu nové trafostanice, která celou soustavu děl utáhne. Když to doděláme, koupím si fajfku a zůstanu doma (smích).
Syn: Dlouhodobě pracujeme s projektem retenční nádrže naproti nádraží Špičák, byla by plněna z Jezerního potoka. Ale přemýšlíme i o tom, jak zásobárnu vody budovat postupně, několika menšími nádržemi. Bez toho není nejen u nás, ale ani v celém Česku žádná budoucnost lyžování.
► V jaké výši se pohybuje investice?
Otec: Vyšší řády desítek milionů.
► Majoritním vlastníkem skiareálu je finanční společnost UniLeasing. Pomáhá vám tento fakt při získávání peněz na velké investice?
Otec: Přinesli na Špičák stabilitu a jistotu, když jsme měli za sebou několik špatných zim, ale v otázce cizích zdrojů je to primárně o naší firmě.
► Chystá se v rodině Kasíkových předání vlastnického podílu, případně i vedení areálu?
Otec: Honza na Špičáku začal pracovat před lety v lyžařské škole, poté měl na starost půjčovnu, servis, a především se podílel na rozjetí letního provozu. Bike park je jeho dílo, je bývalým profesionálním cyklistou. Zároveň je vystudovaný fyzioterapeut, měl svou praxi. Jsem ředitelem a momentálně mám dva zástupce – Honza Chalupský má na starost všechny lanovky, vleky, rolby, auta, údržbu budov a můj syn všechny aktivity ke klientům, lyžařskou školu, půjčovnu, prodejnu, přebral i veškerý obchod a marketing. Další výhled bude záležet na dohodě všech společníků firmy, jsem v důchodovém věku a nejsem zastáncem šéfování do sta let. Možná do managementu přijde ještě jeden člověk, každopádně dlouholeté zkušenosti mých zástupců by se měly zúročit.
► Má představitel mladé generace vize, co by vaši vrstevníci v areálu chtěli nového?
Syn: Letos jsme poprvé vybudovali skikrosovou trať. Zkušenosti z ciziny ukazují, že rovná bílá sjezdovka spoustě lyžařů nestačí. Chtějí se na lyžích a na prkně bavit. Chtěl bych mít deset kilometrů bílých, perfektních sjezdovek a zároveň možnost, aby se člověk, který o to má zájem, zabavil, proto vedle skikrosové dráhy zvažujeme funline a další zábavné prvky.
Otec: Další je kvalita služeb. Výrazně jsme zlepšili stravování, když jsme předloni dostavěli apartmánový dům s velkokapacitní restaurací, ale bylo by špatné ustrnout. Zákazník, ať v létě, nebo v zimě, je stále náročnější. A pak máme zásadnější problém, týká se nejen Česka, možná markantnější je to v Rakousku, ve Švýcarsku – lyžařská veřejnost stárne. Z průzkumů vychází, že průměrný věk lyžaře je nad 40, někde dokonce nad 50 let. To je větší problém než globální oteplování.
Syn: Děti přestávají lyžovat. O to víc dbáme na naši lyžařskou školu, která v prosinci oslavila 50 let existence, je nejstarší v zemi. Od roku 1974, kdy Josef Treml (jeden z bývalých spolumajitelů skiareálu Špičák, který před pěti lety zemřel – pozn. red.) založil Okresní lyžařskou školu mládeže, tu běží lyžařská výuka nepřetržitě. Školou prošlo přes 70 tisíc žáků.
► Je problém v tom, že lyžování je dražší než dřív, jezdí se víc lyžovat do ciziny, nebo se děti méně hýbou?
Otec: Není problémem, jestli Češi lyžují doma, nebo v cizině. Ti, co jezdí lyžovat do zahraničí, jezdí i po Česku. Problémem je proměna životního stylu. Děti konzumují informace z krátkých videí a delší soustředění či sportovní aktivitu řada z nich nezvládá. V podstatě je jedno, jestli to jsou lyže, fotbal či jiný sport. Jsem bývalý učitel a vidím velké pochybení svých kolegů. Rozdělili se na dvě skupiny. Ti, kteří jedou jen věci, které jim definují osnovy, a pak ti aktivní, kteří chtějí děti něco naučit a dát jim to do života. Když mi zavolá učitel ze základky, že k nám jedou na kurz a že má ve třídě pár žáků ze sociálně slabších rodin, dáme jim skipas zadarmo, a ještě půjčíme výbavu. Kantoři-srdcaři, kteří se snaží děti pro lyžování nadchnout, si zaslouží podpořit.
•
