Stále věřím ve funkčnost justice

Zájmy dluhopisových věřitelů v insolvenčním řízení skupiny EMTC zastupuje Spolek Koruna vedený Janem Hrazdirou, zakládajícím členem a partnerem v advokátní kanceláři HKDW HOLASEK.

Právník Jan Hrazdira se dlouhodobě specializuje na insolvenční řízení. Klíčovou roli hrál v insolvenci zkrachovalé loterijní společnosti Sazka, kde úspěšně zastupoval insolvenčního správce Josefa Cupku. Zastupoval také významné korporátní věřitele a banky v insolvencích společností Less & Forest, PSJ či ČKD Kutná Hora a působil při restrukturalizaci strojírenské firmy Kovosvit MAS.

Nyní stojí v čele nově založeného Spolku Koruna, který bojuje za zájmy drobných věřitelů v jedné z největších dluhopisových kauz Česka. Insolvenční řízení zkrachovalého impéria EMTC podnikatele Tomáše Bárty, vedené správcem Jaroslavem Brožem, se přitom vyvíjí v neprospěch ošizených majitelů dluhopisů. „Z mého pohledu byli odsunuti na druhou kolej,“ říká Hrazdira.

Zastupujete drobné věřitele, kteří přišli o své peníze investicí do dluhopisů Tomáše Bárty a jeho skupiny EMTC. Nemohou si však za svou situaci sami, když investovali do takto rizikového projektu?
Jsem velmi háklivý na zaměňování oběti a viníka. Tím spíše, že to je stále častější metoda obrany reálných viníků. Jednoduše: ne! Jde o nebezpečnou relativizaci hodnot. O bagatelizaci skutečné reality.

Takže vina je na straně Tomáše Bárty?
Hovořím v obecné rovině, nehodnotím nyní konkrétně pana Bártu. Pokud někdo investuje na základě pravdivých a úplných informaci, a přesto prodělá, jde o riziko, které s sebou každé investování a každé podnikání nese. Jde o přirozenou situaci a není vůbec potřebné ani možné hledat nějaké zavinění a viníka. Radikálně jiná je ovšem situace, pokud někdo investoval pod vlivem falešných, zkreslených informací, které mu byly předestřeny a které si nemohl při běžné míře opatrnosti sám jako laik zhodnotit. Pak je jednoznačně viníkem ten, kdo takové lživé informace poskytl a „investici“ vylákal. Druhá strana je obětí.

Myslíte si, že šlo od Tomáše Bárty o cílený podvod na dluhopisových investorech, nebo mu to prostě „jen“ nevyšlo?
Neumím a nechci soudit. Od toho jsou soudy. Můj dosavadní dojem ale je, že pan Bárta neprezentoval zájemcům o dluhopisy pravdivé a úplné informace, respektive že vybrané peníze ve skutečnosti od nějakého okamžiku směřovaly úplně jinam, než bylo v souvislosti s dluho­pisy deklarováno.

Takže šlo od začátku o Bártův nekalý záměr?
Jde o můj osobní názor na základě současné znalosti věci. Je zde mnoho otázek, jež musí být zodpovězeny, má-li být pro dluhopisové věřitele nastolena spravedlnost. Jednou z nich jistě také je, zda se v případě jiného užití vybraných financí jednalo o úmysl od samého počátku, či nikoli. Je nutné vyčkat, k čemu dospějí veřejné orgány. My k tomu pouze můžeme přispět svou aktivitou.

Tomáš Bárta je dnes nicméně pouze v roli diváka a otěže nad osudem jeho někdejšího impéria převzal insolvenční správce Jaroslav Brož. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 854 věřitelů, jejichž pohledávky činí téměř 1,8 miliardy korun. Naprostou většinu z nich pak tvoří právě investoři do dluho­pisů. V jaké pozici se dluhopisáři momentálně nacházejí?
Dle současného stavu mají zcela minimální vyhlídky na nějaké rozumné uspokojení. Z mého pohledu byli odsunuti na druhou kolej. Situace se mi jeví tak, že v řízení se zatím velmi silně projevuje vliv Petra Bujnocha a vše směřuje k uspokojení zejména těch pohledávek, které mají původ u něho či u jeho společnosti Credit One. Já osobně tyto pohledávky pokládám za velmi problematické. Věřím, že věc se podaří lépe rozkrýt a že i tato zdánlivě bezvýchodná situace pro dluhopisové věřitele ještě může být zvrácena k lepšímu.

Mimořádně zajímavá je role Petra Bujno­cha, kterého předchází pověst podnikatele s hodně ostrými lokty. Ten dnes celou insolvenci fakticky ovládá. Jakým způsobem se mu to povedlo?
Pana Bujnocha osobně neznám. Z informací dostupných z médií jsem se o něm zatím nic podnikatelsky ani lidsky lichotivého nedočetl. V tomto řízení dle mého osobního názoru realizoval vlastně velmi jednoduchou, až průhlednou operaci: své enormní pohledávky, které již s ohledem na jejich původ pokládám osobně za problematické, jednoduše rozdělil na více částí, ty převedl na další subjekty, které se tak staly insolvenčními věřiteli a následně kandidovaly také do věřitelského výboru.

A ten poté zcela ovládl…
Silou svých hlasů, které se počítají dle výše správcem uznaných pohledávek, se pak tyto subjekty vzájemně do věřitelského výboru zvolily. Vytvořil si tak z věřitelského výboru jakýsi „klub spřízněných osob“, To vše z fakticky jednoho jediného zdroje pohledávek. Podle mého názoru taková situace vůbec neodpovídá smyslu a účelu insolvenčního řízení a institutu věřitelského výboru v rámci řízení. Situace se mi jeví tak, že namísto spravedlivého zastoupení všech insolvenčních věřitelů je v tomto případě fakticky zastoupena jediná podnikatelská skupina.

Je tato situace, kdy do hry vstoupí hráč s předem promyšleným plánem
a v insolvenci získá takto navrch, běžná?
Neznám ani zdaleka všechna insolvenční řízení probíhající v České republice. Obecně ale není nikterak výjimečné, že se nějaký významnější věřitel snaží v rámci řízení získat rozhodující vliv, a to případně i spoluprací s ostatními věřiteli. Na tom ostatně nemusí být vůbec nic špatného, pokud nejsou překročeny mantinely dané jak insolvenčním zákonem, tak například ustanovením § 226 trestního zákoníku, které definuje pletichy v insolvenčním řízení. Můj osobní cit pro spravedlnost mi na základě dosud opatřených informací napovídá, že nastavení v této konkrétní kauze může být za hranicí takových legitimních snah a legitimní kooperace, alespoň pokud jde o naplnění účelu insolvenčního řízení. Jsem přesvědčen, že takovéto vnímání budou mít v zásadě všichni dluhopisoví věřitelé. Na řízení ztratili v podstatě jakýkoli vliv a skoro mám pocit, že se jim ostatní aktéři vysmívají. I proto jsme jako HKDW HOLASEK vyvinuli aktivitu věc co nejlépe za daných podmínek uchopit.

Petr Bujnoch Tomáši Bártovi dlouhé roky financoval jeho dluhopisové dobrodružství. Z dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku vyplývá, že mnohamilionové půjčky mu poskytoval pro běžného člověka za těžko uvěřitelných podmínek, kdy úrok odpovídal 180 procentům ročně. Proč Bárta na takto nevýhodné podmínky přistoupil?
To byste se museli zeptat jedině pana Bárty. Je třeba možné, že byl k uvedenému nějak nucen. Stejně tak ale může jít i o předem domluvený záměr a dohodu s panem Bujnochem. Důležité je, zda takové extrémní smluvní podmínky mohou obstát jako legitimní a zákonné při vnějším nezaujatém hodnocení. Na jedné straně sice platí smluvní svoboda stran právního vztahu, na straně druhé i ta má určité mantinely. Pozornost právní regulace vyvolává především to, když nějaké jednání zásadně vybočuje z jistého obecně očekávatelného rámce racionálního chování. To je jednoduše divné. A tudíž je na místě zvýšená pozornost.

Což tento případ naplňuje, protože půjčovat si dobrovolně za takto vysoký úrok nedává smysl.
Nastavení smluvních vztahů mezi pány Bujnochem a Bártou (jejich společnostmi), jak jej popisujete, je z mého pohledu skutečně již značně mimo normál. Dle mého přesvědčení by právní ochrana takovým vztahům neměla příslušet.

Podle veřejně dostupných informací byl Bujnoch dokonce v jednu chvíli vlastníkem 10procentního podílu v EMTC. Na trhu se mluví o tom, že se jedná o předem připravený insolvenční podvod. Dlouholeté vazby mezi Bártou a Bujnochem toto podezření budí.
Možných vysvětlení je více. A i tato vámi uvedená úvaha má svou racionalitu, je legitimní. Rozhodně vyvstává potřeba, aby se odpovědné orgány skutečně seriózně a do hloubky věci věnovaly. Neboť přinejmenším nejde o situaci normální a standardní. Naše snaha bude směřovat k tomu, abychom s našimi procesními nástroji v maximální možné míře přispěli k tomu, že případné protiprávnosti budou odhaleny a budou z toho vyvozeny adekvátní konsekvence.

Jak hodnotíte činnost insolvenčního správce Jaroslav Brože, který uznal všechny pohledávky pocházející z nevýhodných půjček, které Bujnoch Bártovi poskytoval?
Nechci a nemohu takto hodnotit práci kolegy Brože, který je současně advokátem. Mohu snad jen konstatovat, že já sám bych ve vztahu k podobnému typu pohledávek byl podezíravější.

Věříte, že se podaří podivné pozadí kauzy EMTC, jež výrazně poškozuje image celého dluhopisového trhu v Česku, někdy rozplést a řádně vyšetřit?
Kdybych tomu nevěřil, do kauzy s kolegy nevstupujeme. Vnímám naše angažmá jako smysluplné samo o sobě, se silnou vnitřní hodnotou – ochranou práv těch, kdo byli odstrčeni a nemohou si sami plnohodnotnou právní obranu třeba dovolit –, nicméně věc pro mě má i komerční rozměr. Samozřejmě v případě úspěchu budu mít z věci ekonomický prospěch – jsem podnikatel, advokacii vykonávám za peníze. V tomto případu se přitom jakýkoli komerční výsledek pro mne dostaví jen v tom případě, že budeme v obraně práv dluhopisových věřitelů v podstatném rozsahu úspěšní.

Cílem Spolku Koruna je hájit zájmy poškozených dluhopisových věřitelů. Jaká bude vaše právní strategie?
Využijeme všech možných procesních prostředků jak z pozice práva insolvenčního, tak i jiných v úvahu přicházejících oblastí práva. Rozhodně budeme intenzivně oslovovat jak věřitelský výbor, tak soud a ostatní věřitele v legitimní snaze hájit práva dluhopisových věřitelů. Stále ještě věřím ve funkčnost justice, byť to třeba nevyjde hned na první pokus.

Jaké jsou podmínky vstupu do Spolku Koruna?
Přihlásit se může každý dluhopisový věřitel, který svou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení.

A kolik členství stojí?
Členství ve spolku na počátku nic nestojí, žádný vstupní ani členský poplatek není. Pokud se spolku podaří oslovit nějaké finanční podporovatele, bude to samozřejmě přínosné, ale na tom spolek postaven není. Pokud se dostaví úspěch pro členy, uhradí spolku procento z částky, kterou na svou pohledávku nakonec reálně obdrží. Z těchto prostředků bude pak finančně pokryta činnost spolku a naše advokátní odměna. Ostatně pro informace je nejlepší obrátit se na webové stránky spolku www.spolekkoruna.cz. Veškeré informace jsou tam.

Přečtěte si také