Úniky informací z policejních spisů, mediálně propírané zpronevěry advokátních úschov, emoce kolem krácení advokátních odměn na soudech nebo přetahovaná kolem valorizace advokátního tarifu. Jen za poslední rok musela řešit Česká advokátní komora řadu citlivých témat, která hýbala s veřejným míněním.
Ani další výzvy, před kterými česká advokacie stojí, nejsou zanedbatelné. Třeba snahy o rostoucí regulaci advokátů, zejména v oblasti boje proti praní špinavých peněz, nárůst kyberzločinu a zneužití advokátních údajů nebo nástup umělé inteligence, která může zahýbat se samotnou podstatou poskytování právních služeb.
Agendu, která připomíná spíše krizové řízení, řeší jedenáctičlenná skupina advokátek a advokátů zapojených v představenstvu komory. Mezi nimi pak posledních osm let figuruje Monika Novotná, která nedávno avizovala: Českou advokacii chci vést jako předsedkyně. Zahájila tak „komorovou volební kampaň“, která vyvrcholí letos v říjnu.
Moniko, jakou reputaci mají podle vás dnes u veřejnosti advokáti?
To je takové smíšené. Věřím, že drtivá většina advokátů je spolehlivým a odpovědným partnerem i rádcem svých klientů a jsou základní etickou silou advokacie. Je tu i skupinka, která je veřejně známá pro svou advokátní činnost, kterou veřejnost vnímá jako prospěšnou pro spravedlnost. Třeba se aktivně věnují zastupování zvlášť zranitelných obětí a upozorňují na legislativní nedostatky, které jejich účinnou ochranu komplikují.
Jsou tu ale i tací, kteří advokacii dobré jméno nedělají…
Ano, je i pár těch, kteří jsou politicky angažovaní a jejich politický názor, diplomaticky řečeno, nesouzní s tím, co i já vnímám jako jakýsi etický základ. Tam jsme potom na sociálních sítích vyzýváni k vyloučení takových jedinců z advokacie, což dost dobře není možné.
Není úkolem České advokátní komory reputaci v takových případech zlepšovat?
Nepochybně ano. Dobrá pověst se buduje léta, pak stačí pár tweetů nebo ojedinělá mediální kauza s negativním dopadem na všechny poctivé advokáty. Advokáti přitom potřebují, aby je veřejnost vnímala jako partnera, který je vždy na straně klienta a bez něhož by spravedlnost nemohla existovat. Je proto důležité informovat veřejnost o všem pozitivním, co se v advokacii děje.
Média ale spíše zajímá to negativní. Velkým tématem v nedávné době byly mediálně propírané zpronevěry advokátních úschov. Zareagovalo na to představenstvo podle vás rychle a dobře?
Já jsem přesvědčená, že ano. Medializace, byť byla pro advokacii negativní, napomohla dialogu s bankami, které zavedly možnost notifikace klientů prostřednictvím e-mailu nebo SMS o každém pohybu na úschovním účtu. To jsme zajistili poměrně rychle a od zavedení jsme neměli jedinou stížnost, že by advokát notifikace odmítl nebo že by notifikace prokázala neoprávněné nakládání s úschovou. Současně banky odsouhlasily i to, že bude možné prolomit bankovní tajemství a umožní Komoře kontrolovat pohyb na úschovních účtech přímo na základě podkladů poskytnutých bankou. To, co jsme měli ve stavovském předpisu, se nakonec dostalo i do zákona o advokacii. Navíc doplněné o povinnost zřídit garanční fond, z něhož by byli odškodněni ti, kteří o své uschované peníze přišli v důsledku zpronevěry.
Garanční fond ale vyvolal vlnu nevole…
Na první pohled to vypadá, že se budou poctiví advokáti skládat na ty darebáky, ale myslím si, že je to i určitá konkurenční výhoda, protože takový fond nemají žádné realitní kanceláře a ani notáři. Jestli něco může dále prospět reputaci advokacie, o které jsme mluvili před chvílí, tak je to právě garanční fond.
Nepřipadají vám trochu za hranou úvahy o trestním stíhání samotné komory, jak zkraje roku informovala některá média? A to v souvislosti s případem advokátky Hany Sukové a koncipientky Pavly Marešové, její dcery, které podle policie zpronevěřily 161 milionů korun.
Samozřejmě ano. Komora obecně není odpovědná za exces advokátů, a to ani, když jde o trestný čin. V kauze, kterou zmiňujete, došlo k tomu, že ze strany poškozených byly zpochybněny výsledky kontroly u obviněné advokátky, kterou Komora dvakrát kontrolovala na základě podnětu FAÚ a s největší pravděpodobností jí byly předloženy zfalšované bankovní výpisy.
To se do budoucna už stát nemůže?
Takové situaci by mělo zabránit to, že si kontrolní rada bude moci nově obstarat informace přímo z banky. Mimochodem ani tato mediálně propíraná kauza nevedla k poklesu advokátních úschov, kterých je – podle elektronické knihy úschov – kolem šedesáti až osmdesáti tisíc ročně.
Vy sama jste v představenstvu komory posledních osm let. Jak moc se za posledních osm let proměnilo to, jaká témata musí představenstvo řešit?
Jedno téma se prolínalo takřka celým osmiletým obdobím, a to byl advokátní tarif. Jsem moc ráda, že se nám podařilo dotáhnout novelu o advokátním tarifu do úspěšného závěru, byť ne všechny požadavky Komory byly nakonec respektovány v plné míře. Rovněž ochrana základních principů advokacie, o kterých jsem už mluvila, je samozřejmým obsahem činnosti představenstva v rámci legislativního procesu, protože do nezávislosti advokacie nebo do principu důvěrnosti se dá zasáhnout třeba i v rámci daňových předpisů. Zásadně novým tématem je digitalizace a využití umělé inteligence. Myslím, že se našemu představenstvu podařilo digitalizovat některé advokátní agendy a spustit portál ČAK, ale dalšímu rozvoji digitalizace se bude muset věnovat i nové představenstvo. Minulý sněm navíc uložil představenstvu usilovat o zakotvení principu Attorney-client privilege a o možnost on-line sněmu, což byla zcela nová témata a je skvělé, že se nám podařilo prosadit tyto novinky jak do novely zákona o advokacii, tak i do praxe – testování on-line voleb na sněmu proběhlo bez větších problémů a sněm 3. října bude již v hybridní formě, tedy s možností účasti jak osobně, tak on-line.
Před posledními volbami do představenstva byly celkem hlasitě slyšet odpůrci dlouhodobého směřování komory. Otevřelo to aktivní debatu, k čemu vlastně advokáti „svou“ komoru skutečně potřebují?
Jsou dva směry, ti první chápou Komoru jako nezávislou stavovskou organizaci, která chrání advokáty před takovými zásahy státu, které by omezovaly jejich postavení v systému spravedlnosti a právního státu. Ti druzí vnímají Komoru jako servisní organizaci, která by měla poskytovat nejrůznější služby advokátům.
K čemu ji potřebují podle vás?
Já jsem zastáncem toho prvního směru. Pokud by se měla Komora stát servisním místem, který by advokátům zajišťoval nejrůznější služby, pak bychom museli otevřít otázku finančních příspěvků.
Měla by být v nějaké oblasti Česká advokátní komora silná? A je?
Tou základní oblastí je nezávislost a její ochrana, a v tom si myslím, že Komora silná je. Její postavení se projevuje i v tom, že je oficiálním připomínkovým místem pro legislativní návrhy a její připomínky jsou brány vážně a jsou přijímány i ze strany legislativy.
A co ze strany politické reprezentace?
Hlavní politické strany vnímají advokáty jako nezbytnou součást justice a právního státu obecně, a vnímají i potřebu zachování základních principů, na kterých je advokacie postavena, jako je nezávislost, povinné členství v advokátní komoře nebo důvěrnost vztahu mezi advokáty a klienty.
Advokacie je velmi pestrá, pokud jde o typologii klientů. Od nejsilnějších korporací a nejbohatších lidí u nás, až po ty nejzranitelnější, kteří si finančně právní pomoc nemohou dovolit. Potřebuje k něčemu tak široká škála klientů vlastně komoru? Nebo jsou skupiny, které „ochranu“ komory potřebují víc?
Komora není zástupcem klientů, ale zástupcem advokátů. A proto musí stejnou pozornost věnovat problémům jak těch, kteří zastupují byznysovou klientelu, tak těch, kteří se věnují zvlášť zranitelným skupinám. U těch prvních jde např. o povinnosti AML, o nastavení spolupráce s FAÚ tak, aby byla eliminována rizika omezení nezávislosti nebo principu důvěrnosti. U těch druhých jde např. o problémy s jejich odměňováním. Část práce odvedlo dosavadní představenstvo při projednávání advokátního tarifu. Jeho valorizaci přitom potřebovali nejen ti advokáti, kteří jsou hrazeni ex lege státem, ale i ti advokáti, kteří se věnují litigaci pro komerční klientelu. Na advokátní tarif je totiž navázána i částka, kterou procesně úspěšný klient obdrží jako náhradu nákladů svého právního zastoupení, a jistě není správné, když se tato částka diametrálně liší od té, kterou svému advokátovi skutečně zaplatil.
Takže nikoho z advokátů nenecháváte pomyslně na vedlejší koleji…
Právě nasazení, které představenstvo věnovalo advokátnímu tarifu, ukazuje, že se Komora zcela správně věnovala všem skupinám advokátů. Tarifem však problémy nekončí. Jde o to, že některé soudy zejména u zmocněnců zvlášť zranitelných obětí zmocněncům krátí jejich odměny vypočtené podle advokátního tarifu s tím, že některé úkony tzv. škrtají, protože je vyhodnotí jako neúčelné. A může to být třeba i účast zmocněnce na výslechu jeho klienta v přípravném řízení. V tomto směru situace zatím uspokojivá není a bude jí muset řešit i příští představenstvo. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč vznikla podsekce pro právní pomoc poškozeným, jejímiž členy jsou advokátky a advokáti, kteří se této problematice aktivně věnují. Jsem ráda, že jsem vytvoření této podsekce navrhla a že ji mohu vést.
Jak jsem zmínil, jste v představenstvu komory posledních osm let. Z toho šestým rokem jako místopředsedkyně. Jakou roli v představenstvu máte?
Ze své pozice předsedkyně hospodářského a rozpočtového výboru mám na starosti ekonomiku Komory. Současně vedu sekci pro veřejné právo a zajišťuji legislativní spolupráci při připomínkování návrhů zákonů v oblasti veřejného práva.
Vidíte za těch osm let ubývající zájem o vstup do profese? Nebo jde spíše o uměle nafouknutý problém?
Obecně méně absolventů směřuje do justice. Ale na druhé straně ti, co o advokacii zájem mají, mají velmi proaktivní přístup a já s nimi spolupracuji moc ráda. V Praze v tom problém nevidím, problém mají některé okrajové regiony, kde vytrvale klesá počet koncipientů a i advokátů, a tam reálně hrozí nedostatek třeba advokátů ex offo. Mladí lidé ale nepůjdou do regionů, kde nebudou mít zajištěnu dostatečnou ekonomickou úroveň – a zde se vracíme zpátky k tarifu. To však není jen problém advokacie. Jednou ročně se setkávají zástupci všech profesních komor, a úbytek profesionálů v regionech trápí i lékaře, zubaře nebo auditory.
Zástupci mladé generace často zmiňují, že má komora mnohdy příliš rigidní pohled na řadu otázek. Třeba na to, co přesně znamená důstojnost advokátního stavu – zejména pokud jde o prezentaci na sociálních sítích. Vnímáte změnu jejich pohledu na vaší profesi?
Na druhou stranu mají mnozí pocit, že by Komora měla korigovat projevy jiných advokátů na sociálních sítích, které nekonvenují jejich názorům. Pokud vím, Komora kárně stíhá jen ty advokáty, u nichž vulgarity a napadání jiných přesáhnou únosnou mez. Za názory, byť s nimi většinová společnost nesouhlasí, se advokáti postihovat nedají. Shodně ostatně vyznívá i nález Ústavního soudu z poslední doby.
A co obavy, kam nás může dovést rozmach umělé inteligence? Není komora v tomto tématu někdy až příliš konzervativní?
Oponuji, Komora není konzervativní. Jen upozorňuje na rizika a především, trvá na tom, že advokát, který své rady svěří umělé inteligenci, se nezbavuje odpovědnosti za škodu, kterou by tím mohl způsobit klientovi. Za daleko závažnější problém považuji to, jak se umělá inteligence dostává do dokazování zejména v trestních řízeních a nikdo to zatím nepovažuje za závažný problém. Vezměte si jen zcela banální situaci – kamera u bankomatu zachytí – ne zcela zřetelně – člověka, který neoprávněně použije cizí bankovní kartu. Policie obrazový záznam prožene svým softwarem na rozpoznávání obličejů a určí totožnost domnělého pachatele. Software Digitální podoba osob přitom policie používá ve zkušebním režimu od roku 2022 jen na základě rozhodnutí policejního prezidenta, a využívá k němu biometrické údaje osob ze všech občanských průkazů, pasů, povolení k pobytu a ostatních dokladů, tedy obrovskou databázi. Ten program samozřejmě pracuje na bázi umělé inteligence a proto je jako jediný důkaz v trestním řízení na základě evropského Aktu o umělé inteligenci nepřípustný. Ale vědí soudci, kteří na základě určené totožnosti odsoudí domnělého pachatele, že jim důkaz dodala umělá inteligence? Tyto praktiky, které v podstatě skrývají využití umělé inteligence v dokazování, považuji za daleko nebezpečnější, než když si advokát nechá zpracovat umělou inteligencí rešerši judikatury. A přesně na tyto nebezpečné praktiky může upozornit v procesu jen advokát.
Proč chcete po říjnových volbách komoru vést?
Těžká otázka. Myslím si, že advokacie nepotřebuje ve vedení žádnou prudkou revoluci a jsem zárukou kontinuity jak v praktickém vedení, tak v názorech, kam má advokacie směřovat a jakou úlohu má Komora hrát v advokátním i veřejném životě. Mám manažerské zkušenosti z advokátní praxe a Komora nejsou jen všichni advokáti, ale také poměrně početný personál. Ekonomické zkušenosti se také hodí. A zcela upřímně, někde docela vzadu, je i nepatrný kousek ženské marnivosti – Komora by si zasloužila, aby ji poprvé v historii vedla žena.
Skutečně komora nepotřebuje revoluci?
Potřebuje pozvolný vývoj tak, jak se bude vyvíjet společnost a její potřeby, budou se vyvíjet i služby, poskytované advokáty, a na tento vývoj musí Komora reagovat. Ono to vypadá možná trochu pozérsky, že pořád mluvím o nezávislosti advokacie a justice obecně, ale vidíme v jiných, i evropských státech, jak málo stačí, a pozice právního státu se oslabují. Komora musí poskytnout zázemí všem, kteří brání individuální práva a trvat na zachování všech principů, díky nimž advokacie přispívá ke spravedlnosti. To bude vždy trvalým úkolem vedení České advokátní komory, ať bude v jejím čele kdokoliv.
V nedávné době komoře nedařilo efektivně komunikovat s prezidentem ohledně nominací na Ústavní soud. Vy sama jste o tento post usilovala a nominace se pak, jak jste sama v jednom rozhovoru řekla, zadrhla kvůli pomluvě o vaší komunistické minulosti. Neobáváte se, že by se mohla opakovat podobná situace i s volbami do vedení komory?
Mně tam hodně mrzelo to, že šlo o pomluvy. Snažila jsem se vysvětlit, že jsem skutečně získala práci ve svém vysněném oboru a nemusela jsem se zaprodat komunistům. Tím je pro mě toto téma uzavřené a doufám, že se před říjnovými volbami budou řešit spíše podstatné otázky pro budoucnost advokacie.
O Ústavní soud tedy už zájem nemáte?
Plně respektuji, že je právem prezidenta, aby si vybral ty, které Senátu navrhne jako ústavní soudce. Já osobně podruhé do stejné řeky vstupovat nebudu.
•
