► Většina ministerstev má pomáhat lidem, ale ministerstvo životního prostředí (MŽP) vlastně pomáhá přírodě proti nim. Není občas náročné z postu úředníka tento dojem veřejnosti vysvětlit?
Je to náročné, ale snažíme se mluvit věcně. Zastupuji technickou ochranu životního prostředí. Pro mě to vždy znamená nějaký konflikt veřejných zájmů. Na jedné straně mám ochranu přírody a krajiny, což lidé chtějí chránit, a na druhé tu jsou konkrétní lidské nebo státní potřeby, ať už jde o bydlení, dopravu, či pracovní místa – někde se musí postavit nová továrna. Chceme obojí a cílem je najít rovnováhu s kvalitním životním prostředím i dostupnými službami a infrastrukturou. Nemůžeme chtít moderní stát a zároveň barokní krajinu. Ministerstvo životního prostředí se snaží tuto rovnováhu hledat a udržovat. Zásadní je čas – všichni chtějí řešení hned, ale naše kroky se neprojeví zítra nebo pozítří, jde o změny v řádu desítek let. Když vysadíme na mlazinu stromy, sedm let si z životního prostředí něco berou, aby po zbytek dlouhého života jen vracely.
► Občas zaznívá, že MŽP je to, co na někoho zbude. Pro vás je ale příroda tématem po celý život…
Měl jsem štěstí, že jsem dětství trávil někde v lese pod stanem, byli jsme v Lize lesní moudrosti a zúčastnil jsem se mnoha táborů. Ale na MŽP nejde o romantiku nebo idealizování přírody. Jsem konzervativní, pocházím z Moravy, tak je mi to asi souzeno. Konzervativní politici často říkají, že za sebou nemáme zanechávat dluhy nebo že máme směřovat k udržitelnému důchodovému systému. Pak je ale obrovsky pokrytecké nemluvit přednostně i o přírodních zdrojích. Evropa, a vlastně celý svět, žije na dluh. Když se podíváte na stránky Earth Overshoot Day, zjistíte, že Evropa své přírodní zdroje vyčerpává už na jaře. Zbytek roku žije na přírodní dluh. Je to fascinující i děsivé. A nejsme schopní tuto situaci racionálně řešit, protože lidé chtějí výsledky hned. S tím souvisí i tvrzení, že MŽP je okrajové. Životní prostředí rovná se zdroje. Je to vlastně enviromentální kapitál, což z našeho ministerstva dělá vedle průmyslu a obchodu jedno z nejsilnějších.
► Agenda MŽP se v uplynulých letech medializovala dost nešťastně, jako by lidé neviděli za Green Deal a vnímali všechna témata přes vlastní peněženku. Málokdo tuší, co znamená „životní prostředí“. Jak ten termín vnímáte?
Vnímám životní prostředí v nejširším slova smyslu. A můžeme se bavit od vesmíru, Země až po zahrádku, kde někdo pěstuje rajčata. Je to náš životní prostor, kde se pohybujeme, získáváme zdroje pro svou obživu a život obecně. Green Deal je cesta, kterou jsme si jako Evropa zvolili k naplnění Pařížské dohody. Možná ne ideální a možná ambiciózní, ale cíl máme společný s ostatními včetně Číny. Snažíme se řešit, jak se bude lidem ve světě žít. Často se to vnímá optikou toho, co nás to bude stát, ale je vždy důležité dodat, co v rámci životního prostředí získáme. Dnešní finance se nám totiž časem násobně vrátí. Buď v lékařské péči nebo v dostupných surovinách, protože je budeme schopní recyklovat. V rámci krátkodobé fiskální politiky se nám jednotlivá opatření nemusejí líbit, ale z dlouhodobé perspektivy se tato opatření vrátí už tím, že například budeme mít dostatek zdrojů, budeme efektivní a třeba se nebudeme muset natolik razantně přizpůsobovat klimatickým výkyvům. A jde také o energetickou soběstačnost a bezpečnost Česka. Fascinuje mě, že Čína jako jedna z mála zemí dokáže deset let něco vyvíjet, aniž by byl vidět okamžitý efekt. Nejede na fiskální léta, ale má dlouhodobý cíl. Je nám občas pro smích, a pak najednou vidíte prudký zlom k lepšímu, který nikdo další není schopný dohnat, například elektroauta. To na Západě neumíme, jedeme podle výsledovek po čtvrtletích, které musejí ukazovat progres každý rok.
► Jako komunální politik v oblasti udržitelného bydlení a obnovy krajiny jste v Uherském Brodě dotáhl mnoho projektů. Lze to srovnat s prací na MŽP, je to běh na delší trať?
Rozhodně. Říkám, že ve městě řídím auto, takže docela rychle a pohodlně dojedu do cíle, do jednoho až dvou let doručíte lidem slib, politiku, kterou s nimi osobně řešíte. Nové lavičky, dětská hřiště, spravené chodníky a silnice. To jsou věci, kde je práce okamžitě vidět. Na MŽP oproti tomu řídíte parník. Mám jen svůj úsek, ale doslova hýbete s obrovským kolosem, kdy dlouhé měsíce či roky nemusíte postřehnout, že se parník pohnul. I malá odchylka od kurzu znamená velké dlouhodobé změny. A nakonec velká část končí ve sněmovně, kde výsledek může dostat zcela jiný kurz.
► V komunální politice je člověk trochu stranou národního zájmu, ale má větší šanci nechat mluvit čísla, a nikoli emoce. Například bouře kolem emisních povolenek, zálohovatelných pet lahví a plechovek nebo iniciativy Oprav dům po babičce, které vysávají mediální prostor na úkor jiných důležitých témat. O čem se mluví málo?
U mé agendy se málo mluví o nákladech, které vzniknou, když se nic neudělá. Dává to smysl, novináři chtějí vědět, co se stane, když něco zavedeme. Jaké jsou dopadové studie. Jenže v diskusi zpravidla chybí druhá strana rovnice: kolik nás bude stát, pokud dané opatření nezavedeme. Nečinnost má totiž svou cenu – a často mnohem vyšší. Například, pokud chceme chránit zemědělský půdní fond, omezit pesticidy, zadržet vodu v krajině. Krátkodobě to může zdražit některé potraviny, ale pokud to neuděláme, za deset patnáct let zaplatíme násobně víc – za obnovu degradované půdy, adaptaci na sucha nebo dovoz potravin. Politická debata často reflektuje jen to, co je vidět hned. „Účet dnes“ je vnímán bolestněji než „účet za deset let“, přestože bývá výrazně vyšší.
► Jste v politice za mladší ročník, expert na datové analýzy. Pomáhají fakta a čísla při vyjednávání a prosazování vašich záměrů? „Postfaktická doba“ se dostává do všech odvětví lidské čin- nosti a kolem životního prostředí se často objevují konspirační teorie. Zasahují i do politiky, nebo je se s nimi setkáváte jen při debatách s občany?
Pracuji ještě s jedním termínem, a to je inflace informací, je jich tolik, že člověk, posluchač nebo divák si vybere jen tu, která odpovídá jeho kognitivnímu rámci, protože nechce přemýšlet nad jiným paradigmatem. A dezinformací v environmentu je až 20 procent. To je obrovské číslo, proti kterému jako odborník bojujete. Spíš se dostávám do odborných debat, kdy proti sobě nemám politiky či občany, ale většinou zástupce lobbingu. Ti hájí nějaký byznysový model, který si nechtějí nechat nabourat. Přicházíme s inovací, vytváříme kreativní destrukci a bojujeme se statem quo. Za zavřenými dveřmi je taková debata mnohdy věcná, ale jakmile se dostane na televizní obrazovky, jsou tu emoce a s nimi často i dezinformace.
► Jak MŽP pracuje s dětmi a mládeží v rámci osvětových programů?
Je to pro nás důležitá oblast. Nejen ministr, ale i náměstci nebo vrchní ředitelé jednotlivých úseků MŽP jezdí na přednášky, konference, někdy i do škol prezentovat aktuální politiku i světové trendy. Cílem je, aby mladší část populace vnímala ochranu životního prostředí nikoliv jako aktivismus, ale jako přirozenou součást svého života. Je to jako s investicí do výsadby stromů. Okamžitý efekt se nemusí dostavit, ale za pár let vyroste uvědomělý člověk, který svým životním stylem udělá pro ochranu životního prostředí víc, než si uvědomuje.
•
