Rychle přijmout změny

„Nová doba pro nás představuje příležitost, ale zároveň i riziko,“ říká Michal Čermák z McKinsey & Company.

Mezi zákazníky poradenské společnosti McKinsey & Company patří nadnárodní podniky, řada vlád i neziskových organizací. V poslední době se McKinsey prezentuje jako tvůrce odborných studií, v nichž se vyjadřuje k důležitým globálním tématům, naposledy o využívání digitálních služeb v době pandemie. „V České republice proběhlo jakési digitální tsunami,“ říká Michal Čermák, expert partner pražské pobočky McKinsey.

Často se o Česku mluví jako o montovně, je to skutečně tak?
Chtít pojmenovat českou ekonomiku jedním slovem, je veliké zjednodušení. Když se podíváme detailněji, tak najdeme firmy, které jsou hodně vepředu s digitalizací a automatizací procesů (Průmysl 4.0). Pořád ale platí, že zejména ve zpracovatelském průmyslu existují firmy, které dělají převážně manuál­ně montážní činnosti. To potřebujeme do budoucna změnit. Ale například v subsektoru podnikových služeb pracuje asi 200 tisíc zaměstnanců, necelá čtyři procenta české ekonomiky. Tady se posun kupředu děje velice rychle a vzniká pro Česko příležitost tuto změnu rozšířit na celou ekonomiku.

McKinsey se často věnuje tématu zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti, jaké oblasti mají největší potenciál pro Českou republiku?
Člověk by si řekl, pojďme se zaměřit na špičkové sektory a pojďme je dále posílit, aby se posunuly dál. Ať mluvíme třeba o IT službách, telekomunikacích, finančních službách nebo softwarovém vývoji, aplikovaném výzkumu. Jedna cesta by byla dát těmto sektorům prioritu a tím zvýšit jejich produktivitu. My se ale musíme podívat právě na ty sektory, které mají produktivitu nízkou, a těm pomoct. Jde třeba o stavebnictví, zemědělství, maloobchod, logistiku. Tady nám další digitalizace pomůže posunout se kupředu rychleji s vyšším dopadem na růst produktivity.

Často teď mluvíte o novém normálu, skutečně nastal?
Rozhodně došlo v průběhu pandemie k výraznému posunu – podle našeho průzkumu spotřebitelského chování za posledních šest měsíců využilo v Česku alespoň jednu digi­tální službu až 94 procent dotazovaných. U těch, kteří digitální služby používají, jde typicky o tři až čtyři různé oblasti. K posunu došlo hlavně ve věkové skupině 45 let a výše. V České republice proběhlo jakési digitální tsunami. Do budoucna se ale lidé chtějí trochu vrátit zpátky a určité typy transakcí dělat opět osobně – fyzicky, protože pro ně byl čistě digitální model v některých směrech omezující.

V roce 2010 McKinsey představila obsáhlou studii o nutnosti reformovat český vzdělávací systém. Došlo na některá z vámi navrhovaných opatření?
Ve studii rezonovaly hlavně tři doporučené oblasti pro zlepšení a pořád nám zbývají věci, které jsou potřeba posunout. Část domácího úkolu jsme nesplnili ani po více než deseti letech. První oblastí je se zaměřit na přípravu a rozvoj učitelů – najít způsob, aby učitelé byli připraveni pracovat se studenty individuálně, aby rozvíjeli jejich praktické dovednosti. Druhou oblastí je posílení role vedení škol a ředitele. Ten musí být řídícím manažerem, který věnuje velkou část právě výběru, hodnocení a rozvoji učitelů. Třetí oblastí je zavedení určitých standardů a jejich vyhodnocování ze strany ministerstva, což se podařilo naplnit jen částečně.

Jste expert na centra sdílených podnikových služeb, jak si stojí v tomto sektoru Česko?
Pokud porovnáváme situaci dnes se situací před 15 lety, tak rozvoj podnikových služeb se to dá hodnotit jako významný úspěch české ekonomiky. Tento sektor je konkurenceschopný nejen v rámci Evropy, ale globálně. Důležité je, že centra podnikových služeb mají vysoký podíl komplexních činností v oblasti IT, implementace technologií a digitalizace, HR služeb a pokročilých služeb pro zákazníky. U těchto služeb je vyšší přidaná hodnota na zaměstnance a ti mají vyšší platy. Praha je v popředí mezi velkými městy ve střední a východní Evropě.

V minulosti se mluvilo o takzvané gig economy, nepřispěje covid-19 k jejímu prudšímu rozvoji? Jsme na to připraveni?
Tento pojem by se dal přeložit jako zakázková ekonomika, kdy firmy kontrahují určitou službu nebo kapacitu od lidí a subjektů, kteří nejsou jejich zaměstnanci. Také se mluví o sdílené ekonomice, uberizaci, což začalo vznikat na základě potřeb určitých skupin lidí. Studie McKinsey o gig economy ukázala, že zhruba 20 až 30 procent populace je již zapojeno do podobných flexibilních pracovních modelů. Gig economy rostla již dříve a tento trend s covidem akceleroval i v České republice.

Jak by na všechny zmíněné změny mělo Česko reagovat v následujících letech?
Dopad pandemie covidu-19 na budoucí rozvoj a transformaci české a mezinárodní ekonomiky bude veliký. Spotřebitelé se naučili více používat digitální kanály a služby, řada lidí si vyzkoušela digitální model práce z domova a digitání týmovou spolupráci, mezinárodní podniky se rozhodly převést více komplexních služeb a činností do svých mezinárodních center podnikových služeb. Toto pro nás představuje příležitost, ale zároveň i riziko. Musíme tyto změny přijmout a rychle se je naučit, abychom je mohli široce zavést v naší ekonomice.

Přečtěte si také