Stavby budoucnosti? Lehké, prefabrikované, variabilní a z recyklovaných materiálů
Střecha pokrytá zelení má v letních vedrech teplotu kolem 30 stupňů Celsia, pokud ji ovšem tvoří pouze černá lepenka, dosahuje ve stejném počasí teploty až 80 stupňů Celsia. První řešení tedy významně zlepšuje pohodu obyvatel domu, navíc pomáhá udržovat vlhkost v okolním prostředí a šetří energii, kterou by jinak spotřebovala klimatizace. Zelené střechy jsou proto podle odborníků jedním z řady trendů budoucnosti, které se ve stavebnictví rozšíří v rámci udržitelné transformace.
Obor, kterým člověk zanechává nejvýraznější uhlíkovou stopu na této planetě, se podle dnešních předpovědí změní do základů, tedy od využívaných materiálů, přes přístup ke konstrukcím až po celkové pojetí budov. Cílem bude šetřit suroviny, energie a tím pádem snižovat emise CO2, lidskou práci, a také produkovat mnohem méně odpadu.
Druhý život sádrokartonu či polystyrenu
Stavebnictví dnes spotřebovává prakticky polovinu přírodních zdrojů využívaných člověkem. Jedním z velkých témat proto je a bude recyklace. „V našich českých provozech již nahrazujeme více než 20 procent vstupních surovin recyklovanými materiály. V roce 2022 šlo o 340 tisíc tun základních surovin, to jsou pro představu desetitisíce nákladních aut,“ říká Tomáš Rosák, generální ředitel pro východní Evropu ve skupině Saint-Gobain, která je největším výrobcem stavebních materiálů na světě. Míra recyklace podle něj rozhodně dál poroste, protože je stále méně technologickým problémem. Například z interiérů budov už lze znovu využít až 90 procent materiálů. Rozhodujícím faktorem jsou náklady. „Recyklaci nahrávají rostoucí ceny surovin, technologie pro jejich opětovné využití se tak stávají ekonomicky dostupnými a reálnými,“ říká Tomáš Rosák.
Tomáš Rosák, generální ředitel pro východní Evropu ve skupině Saint-Gobain
Na špičkové úrovni je dnes recyklace skla, velmi schůdná se podle zkušeností společnosti Saint-Gobain ukazuje také recyklace polystyrenu. Velký potenciál má sádrokarton, problém je ovšem s jeho sběrem, pro nějž není zaveden nějaký funkční model. „Tady ale nastane velká změna, protože cena skládkování sádrokartonu roste a počítá se s úplným zákazem ukládání tohoto materiálu na skládky. My jsme na to připraveni a recyklaci sádrokartonu jdeme vstříc hned několika projekty,“ říká Rosák. Technologicky už se podle něj podařilo zvládnout i recyklaci impregnovaných sádrokartonů, v nichž jsou příměsi silikonu, což byl velký oříšek.
Samostatnou kapitolou je dnes klíčový materiál většiny staveb – beton. I ten lze znova využívat za pomoci chemických příměsí, ale do nových směsí ho lze přidávat jen do určité míry. Největším problémem stavebnictví z pohledu udržitelnosti je pak základní surovina v betonu, tedy cement, jehož podíl na uhlíkové stopě oboru je obrovský. „V některých výrobcích dnes dokážeme nahradit i desítky procent cementu popílkem,“ říká Tomáš Rosák s tím, že když je vůle, řešení se vždycky najde.
Obvyklým principem recyklace je, že se z vysloužilého produktu vytvoří nový, ale horší. Dochází k takzvanému downgradu. Pokroky ve výrobě stavebních materiálů už ve výjimečných případech umožňují vytvořit i výrobek vyšší úrovně, než byl ten původní. „My ideálně z recyklátu děláme ten samý výrobek, tedy ze sádrokartonu sádrokarton, z polystyrenu zase polystyren, což je určitě úspěch a je to zpravidla také nejefektivnější,“ říká Rosák.
Nejekologičtější stavebnictví
Vedle mnohem šetrnějšího nakládání s materiály se v rámci udržitelné transformace změní také přístup ke stavbám. Řada developerů a stavbařů vidí budoucnost v prefabrikaci, kdy se 2D nebo i 3D díly budov budou vyrábět na linkách v továrnách, což znamená menší náročnost na lidskou práci, větší efektivitu a tím pádem nižší náklady. V samotném místě projektu už se části stavby jen velmi rychle sestaví, opět s mnohem menší pracností, ale i zátěží pro okolní prostředí. Díly přitom budou vyrobeny z certifikovaných materiálů, u nichž bude jasně deklarován dopad na životní prostředí v rámci celého jejich životního cyklu takříkajíc od kolébky do hrobu.
Zároveň se bude jednat o lehké konstrukce, vyžadující minimum zdrojů a nenáročné na transport a instalaci. „Když to porovnáte, na vybudování příčky je třeba náklaďák cihel a desítky litrů vody, nebo jedna dodávka sádrokartonu a žádná voda. Hned je tedy zjevné, co bude udržitelná budoucnost,“ říká Tomáš Rosák.
Stavby také dostanou v mnohem větší míře než dnes již zmíněné zelené střechy, které poskytnou energetickou ochranu. Ta samozřejmě poslouží i v zimě, ale ještě více v létě, přičemž na tento fenomén je třeba se dívat celosvětovou optikou, protože ve velké části světa jsou náklady na chlazení ekvivalentem toho, co v našich podnebných šířkách spotřebuje vytápění.
Změní se také samotné pojetí staveb. Budoucností je variabilita, aby se maloobchodní centrum mohlo snadno proměnit v kanceláře, kanceláře ve školu a škola zase například v byty. Půjde přitom nejen o variabilitu využití, ale třeba i rozměrů. Když si rodina postaví dům a její děti vyrostou a začnou potřebovat více místa, připojí se ke stávající stavbě vcelku jednoduše další modul a životní prostor se výrazně rozroste.
Trendem specifickým pro východní Evropu včetně Česka pak budou rekonstrukce, což je úkol na příští léta až desítky let. Nové technologie a materiály musí umožnit nejen zcela nové využití stavby, ale zejména povýšit efektivitu jejího provozu. „Musíme omezit bourání a stavbu nových budov a místo toho zrekonstruovat stále ještě většinu staveb, které tady už máme. To je nejekologičtější stavebnictví,“ říká generální ředitel firmy Saint Gobain ve východní Evropě Tomáš Rosák.
•
