Reinkarnace družstevnictví

Byty zdražují a hypotéky také, proto je třeba hledat jiné cesty k financování dostupného bydlení.

Zhruba šest z deseti obyvatel Česka bydlí ve svém bytě či domě. Vlastnické bydlení je tu rozšířenější, než je průměr Evropské unie. Zřejmě to má původ před rokem 1989, kdy si šlo pořídit do vlastnictví chatu, chalupu či malý rodinný domek s omezeným počtem místností, ale už ne byt. Nahromaděná touha vlastnit pak vyvřela po roce 1989.

Zajímavým protikladem je sousední Německo, kde zhruba polovina obyvatel žije v nájmu. Kořeny jsou opět historické. Válkou zničená země potřebovala rychle zajistit byty a obyvatelstvo nemělo peníze, aby si je koupilo do vlastnictví. Rozmohlo se proto nájemní bydlení, jehož míra je v Evropě ojedinělá.

Foto: Shutterstock

Češi ovšem s touhou po vlastní střeše nad hlavou stále více narážejí na rostoucí ceny nemovitostí a nyní také na prudké zdražení hypotečních úvěrů. Za této situace je třeba hledat jiné cesty, jak bydlet. První se nabízí zmíněné nájemní bydlení. V tuzemsku v něm žije zhruba pětina obyvatel. A tento segment trhu zažívá zajímavý vývoj. Od nájemních „holobytů“, které je třeba nejdříve vybavit a po vystěhování zase uvést do původního stavu, se posouvá k plně či provozuschopně vybaveným bytům, kde občas nechybí ani nádobí. Nájemník se může na­stěhovat i vystěhovat pouze s vlastní peřinou.

Necelá pětina populace pak žije v družstevním bytě. Tato forma byla zavedená již za první republiky a využívala ji i měšťanská třída. Následně ji zprofanoval komunistický režim. Dnes se ale vrací na scénu moderní družstevní bydlení. Právě k němu se může upřít zájem těch, kdo nechtějí do nájmu, ale koupi vlastního bytu na hypotéku si za současných podmínek nemohou dovolit. Družstevní bydlení má řadu zajímavých výhod.

Stát se členem družstva je jednodušší než projít složitou procedurou povolování hypotéky. Družstvo si jako právnická osoba dokáže vyjednat lepší úrok z úvěru na pořízení bytů než jednotlivec při sjednávání hypotečního úvěru. Splácení družstevního poplatku za užívání bytu a na úhradu dalších nákladů lze rozložit až na 40 let, což je více než u hypotéky. Snižuje se tím měsíční zátěž pro domácnost. Družstevní podíl lze převést na jinou osobu, a tak se z něho vyvázat. Odpadá komplikovaná procedura prodeje bytu. Navíc v některých případech, v závislosti na stanovách družstva, zůstává otevřená i cesta k odkupu bytu do osobního vlastnictví. Družstevní bydlení má zaděláno na reinkarnaci.

Martin Skalický, předseda poradenského týmu investiční skupiny Progresus

Přečtěte si také