Nástup globálních online tržišť v posledních letech zásadně proměnil způsob, jakým Evropané nakupují. Spotřebitelé si cení nízkých cen a pohodlného doručení, jenže skrytá cena se začíná ukazovat jinde – například v dopadu na systém sběru a recyklace elektroodpadu. Společnost Elektrowin, největší český kolektivní systém pro zpětný odběr elektra, upozorňuje, že zahraniční prodejci často obcházejí povinnost hradit recyklační příspěvky. Vzniká tak mezera v rozpočtu, který financuje sběrná místa, logistiku a samotnou recyklaci vysloužilých spotřebičů.
Když prodejce zmizí z radaru
Podle českých zákonů má každý výrobce nebo dovozce elektrozařízení povinnost zajistit financování sběru a recyklace svých výrobků.
Roman Tvrzník z Elektrowinu upozorňuje na to, že prodejci z třetích zemí nebo i jiných států EU využívají mezer v systému.
V praxi to funguje prostřednictvím recyklačních příspěvků, které výrobci odvádějí kolektivním systémům zpětného odběru elektrozařízení. Největším z nich je Elektrowin, který už 20 let buduje síť tisíců sběrných míst a certifikovaných zpracovatelských zařízení, díky nimž se v Česku ročně daří recyklovat desítky tisíc tun elektroodpadu. Jenže u zboží prodaného přes zahraniční marketplace se tato povinnost často obchází.
„Prodejci z třetích zemí nebo i z jiných států EU využívají mezer v systému. Zboží se k českému zákazníkovi dostane, ale povinnosti spojené s jeho budoucí recyklací zůstávají neuhrazené. To znamená nespravedlivou konkurenční výhodu a zároveň ohrožení celého systému,“ upozorňuje Roman Tvrzník, předseda představenstva Elektrowinu.
U velkých spotřebičů se problém týká hlavně prodejců z Polska, kteří přes online platformy nabízejí třeba pračky či lednice. U drobné elektroniky, nabíječek, adaptérů nebo malých domácích spotřebičů jsou hlavním zdrojem tzv. „free ridingu“ čínské platformy. Balíčky za méně než 150 eur navíc spadají pod evropský bezcelní limit, takže drtivá většina zásilek neprochází žádnou kontrolou.
Dopad? Podle odhadů Romana Tvrzníka jde v Česku každoročně o desítky milionů korun, které se do rozpočtu určeného na sběr a recyklaci vůbec nedostanou. V celoevropském měřítku se bavíme o desítkách milionů eur.
Hrozba pro evropské kvóty
Členské státy EU mají povinnost každoročně zajistit sběr vysloužilých elektrozařízení alespoň ve výši 65 procent průměrné hmotnosti nových výrobků uvedených na trh v předchozích třech letech. Cílem je, aby se co největší část spotřebičů recyklovala a vrátila zpět do oběhu. Objem elektrozařízení, který bude v budoucnu nutné recyklovat, se výrazně zvyšuje o neregistrované kusy z online prodeje, aniž by ale adekvátně tomu rostl i objem finančních prostředků na zajištění sběru.
Česko zatím evropský cíl zvládá – mimo jiné díky Elektrowinu, který v loňském roce vysbíral rekordních 78 tisíc tun elektra – což se ale nedá říct o drtivé většině členských států.
Elektrowin v loňském roce vysbíral rekordních 78 tisíc tun elektra.
Analýza Deloitte například doporučila, aby se cíle odvíjely od skutečně vyprodukovaného odpadu, nikoli od objemu nově prodaných výrobků. Takový přístup by byl stabilnější a férovější. Zvažuje se také vícecílový rámec, který by kromě množství sběru hodnotil i kvalitu – například dostupnost sběrných míst nebo prostředky věnované na osvětu.
Poctiví výrobci zaplatí za nepoctivé
Na problém upozorňují i samotní výrobci. Ti, kteří v ČR řádně plní své povinnosti, vnímají situaci jako neudržitelnou. Pokud bude objem zařízení prodaných mimo systém růst, bude nutné výpadek v systému dorovnat. To by v praxi znamenalo, že poctiví výrobci zaplatí nejen za recyklaci svých výrobků, ale nepřímo i za ty, které byly uvedeny na trh bez zaplacených příspěvků.
„Problematika free-ridingu, včetně marketplaces, je celoevropská. Jako sdružení zastupující přední světové výrobce na ni poukazujeme jak na národní, tak i na evropské úrovni,“ říká generální ředitel sdružení výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ Radek Hacaperka. A dodává: „Vyvíjíme tlak i na české orgány, zejména na ministerstvo životního prostředí, aby do stávající odpadové legislativy zahrnulo i naše návrhy free-riding omezující. A nejen ten mimoevropský, ale i vnitřní, pocházející zejména z Polska.“ Podle Elektrowinu i APPLiA je klíčové, aby odpovědnost nesla přímo online tržiště. Nejen za své vlastní prodeje, ale i za zboží, které pouze zprostředkovávají.
Možných cest je několik. Inspirací může být německý model, kde výrobce musí na faktuře uvádět registrační číslo, a tím se povinnost jednoznačně dohledá. Diskutuje se také varianta, aby recyklační příspěvky odváděly přímo zásilkové společnosti, které balíčky distribuují. Dalším opatřením by bylo zrušení nebo výrazné snížení bezcelního limitu 150 eur, což by umožnilo celníkům kontrolovat i menší zásilky z Číny. Pokud Evropa i jednotlivé státy nenajdou funkční řešení, hrozí podle Tvrzníka nejen finanční ztráty a znevýhodnění poctivých firem, ale i selhání celé snahy o cirkulární ekonomiku.
•
