Od 1. ledna 2026 už prodeje cenných papírů a podílů ve firmách nad 40 milionů korun nebudou podléhat dani z příjmů fyzických osob. Novelu zákona v září podepsal prezident Petr Pavel. Změna nyní zásadně ovlivňuje strategie investorů, protože podnikatelé přesouvají prodeje do příštího roku. „Ti, co se rozhodli jednat zodpovědně a nechali si ocenění připravit s předstihem, se bohužel dostali do situace, kdy náklady na služby znalce, daňového poradce a právníka nemusely být vynaloženy úplně efektivně,“ říká Jiří Wiesner, který se stal novým equity partnerem EqSA. V rozhovoru také popisuje, jak se změnila jeho každodenní práce a mluví o nejzajímavějších typech klientských projektů, se kterými se setkává – od oceňování firem až po neobvyklé místní šetření a rozvody.
Od září platí novela rušící limit 40 milionů pro daňové osvobození příjmů z prodeje cenných papírů u fyzických osob. Jak velký zásah do trhu to podle vás bude?
Je to bezpochyby nejvýraznější změna v daňovém zákoně za poslední měsíce. Od ledna se tak vracíme do režimu, který platil do konce roku 2024 – bude tedy nutné dodržet časové testy 5 let u podílů, respektive 3 roky u cenných papírů. Na kryptoaktiva se limit bude nadále vztahovat, především v souvislosti s takzvanou „bitcoinovou kauzou“. Dopadů bude víc, nicméně domnívám se, že pokud někdo zvažoval prodej společnosti do konce roku 2025, bude se velmi rozhodovat, jestli transakci neposunout spíše na rok 2026.
Proč se hranice 40 milionů stala tak výrazným tématem mezi odborníky a podnikateli?
Nemyslím si, že by šlo o samotnou částku. Většina firem, které oceňujeme, tuto hranici stejně překračuje. Problém je spíš v nepředvídatelnosti systému – podnikatelé se obtížně rozhodují, když nevědí, jaká pravidla budou platit za půl roku.
Dá se tedy očekávat, že investoři budou měnit své strategie?
Tento trend už v praxi vidíme. Poté, co ministr financí Stanjura na přelomu května a června začal o změně hovořit veřejně, se u mnoha klientů objevila snaha vyčkávat. Teď, po skončení třetího čtvrtletí, vidíme, že ti, kteří mohou načasování ovlivnit, posouvají transakce do příštího roku. Ze strany prodávajících je to preferovaná varianta jak se vyhnout nejistotě a zbytečným dohadům s finančním úřadem. Je to racionální reakce na právní prostředí, které se mění prakticky za pochodu.
Jsou tu i nějaká rizika?
Z pohledu státu může jít o nějaký výpadek příjmů, protože část transakcí se odloží. Na druhé straně ale větší transparentnost může přilákat nové investory, kteří zde začnou podnikat a pro stát to přinese příjem z jiných daňových položek. Největší problém ale vidím v politické rovině – prostředí je proměnlivé, a tím pádem pro podnikatele těžko predikovatelné. Pokud bych to vzal z pohledu znalce, tak na dané změně jsou biti ti nejpoctivější.
Jak to, že na změně tratí?
Limit se aktuálně vztahuje na prodeje uskutečněné v roce 2025, ale ještě před pár měsíci to nikdo nevěděl. Zjednodušeně tedy platí, že pokud se někdo pohybuje nad hranicí 40 milionů, měl bych si nechat vypracovat ocenění k 31.12 2024, ideálně ve formě znaleckého posudku. Od některých klientů víme, že finanční úřady jim doporučovaly nechat si ocenění zpracovat co nejdříve. Objektivně to dává smysl, protože znalec nesmí do posudku zahrnovat skutečnosti, které nastaly po datu ocenění a nebyly v tu chvíli známé, takže načasování hraje zásadní roli. I naši klienti by se dali rozdělit na skupinu „zodpovědnějších“, kteří si nechali dané ocenění zpracovat ještě do poloviny roku 2025 a „méně zodpovědných“, kteří ocenění chtěli řešit až v době, kdy bude jejich prodej aktuální. Ti z tohoto procesu odešli „vítězně“, neboť ušetřili za znalecké služby, daňové poradce či advokáty.
Mění se nějak role oceňovatele, pokud transakce nejsou limitovány daní?
Určitě nemění. Byť je každé ocenění subjektivním názorem zpracovatele, musí být zpracováno objektivně bez zkreslení dat. Jako znalci je mi vlastně jedno, zda konkrétní transakce má či nemá daňové dopady, tuto část ani s klientem, u nás ve znalecké kanceláři, neřešíme. Naším úkolem je vyhotovit ocenění pro konkrétní účel, pro stanovenou kategorii hodnoty, a to nestranně a nezávisle.
Nově v EqSA působíte v roli equity partnera. Jak se změnil váš každodenní pracovní život od chvíle, kdy jste na tuto pozici nastoupil?
Troufám si tvrdit, že nezměnil. Ale pojí se k tomu jedna úsměvná historka. Druhý den po podpisu smluv o partnerství jsem odjel s rodinou na dovolenou. Hned po přistání letadla jsem dostal informaci, že od doby, co jsem se stal společníkem, dostaly platby od klientů úplně jiný rozměr. Řešili jsme jeden velmi rozsáhlý projekt a namísto korun jsme od klienta platbu obdrželi v eurech. Peníze jsme samozřejmě vrátili.
Které oblasti firmy nyní vyžadují vaši největší pozornost a proč?
Z pozice Head of Business Valuation to je určitě metodická odpovědnost, dále také budování značky EqSA, kdy mohu hrdě říct, že se nám podařilo vybudovat silnou a konkurenceschopnou značku bez toho, aniž bychom byli součástí nějaké mezinárodní skupiny.
Co pro vás bylo rozhodujícím momentem, že jste se rozhodl stát spoluvlastníkem firmy?
Nebudu lhát, napadly mě i myšlenky vykonávat znaleckou činnost samostatně, což je asi přirozené. Nicméně v EqSA máme skvělý kolektiv, bez kterého bychom samozřejmě nebyli tam, kde jsme dnes, takže ty misky vah byly už od začátku vychýlené. Musím také přiznat, že už od počátku jednání se stávajícími společníky byly hlavním pozitivním faktorem shodné představy ohledně budoucí orientace a fungování společnosti.
Co je klíčové pro získání této pozice?
Společník je člověk na pomezí odborníka, manažera a byznysmena. Určitě jsou zapotřebí odborné znalosti, samostatnost, zodpovědnost. Je nezbytné osvojit si nějaké manažerské dovednosti a osvojit si prvky finančního řízení. Nicméně stále se bavíme o byznyse, takže je zapotřebí rovněž umět získat i nějaké zakázky. A věřím, že se u mě všechny prvky protnuly.
Jaké typy projektů nebo klientských případů považujete za nejzajímavější?
Obecně je znalectví jako obor velmi rozmanité. Každá společnost je jiná, působí v jiném odvětví, je různě velká. V rámci zadání se pak setkáváme s velmi širokou škálou, od těch, co mají v majetku jen peníze, až po ty, co chtějí těžit vodu z vesmíru. U místních šetření se pak dostáváme do míst, které by mě ani nenapadly. A největší výzvou jsou rozhodně rozvody. Jediná věc, na které se totiž obě strany shodnou je, že odměna znalce je příliš vysoká.
Jiří Wiesner
Ve znalecké kanceláři EqSA působí více než 10 let, kdy se z pozice asistenta postupně vypracoval na pozici vedoucího oddělení oceňování podniků. Ve své praxi se zaměřuje zejména na oceňování pro účely přeměn, insolvenčních řízení nebo oceňování aktiv pro řadu významných investičních fondů.
Je absolventem oboru Oceňování podniků a majetku na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Dále v rámci magisterského studia vystudoval vedlejší specializaci v oboru Peněžní ekonomie a bankovnictví, díky které má značný přesah do oblasti peněžnictví a bankovnictví v rámci problematiky oceňování. V roce 2025 jmenován ministrem spravedlnosti znalcem v oboru ekonomika, odvětví oceňování obchodních závodů.
•
