Aktuálně se paní zastupitelka stylizuje do role zachránkyně „pražské noci“. Spolu s iniciativou „Chraňme pražskou noc“ bojuje proti moderním LED svítidlům, která město instaluje kvůli úsporám a evropské legislativě. Důvodem je, že prý svítí moc bíle. Že jde o efektivitu a bezpečnost, je bráno jako vedlejší, nedůležitá věc. Otázkou však zůstává, zda k hodnocení technických parametrů osvětlení a energetické účinnosti stačí diplom z dějin umění na filozofické fakultě.
Foto: Shutterstock
Není to poprvé, co se odbornost Kristýny Drápalové ukazuje poněkud ohebná. Například při kauze v soutěži o provozovatele restaurace v Clam-Gallasově paláci, ve kterém město vysoutěžilo nájemce restaurace podle nejvyšší ceny, tedy transparentně a s jasným přínosem pro městskou kasu. Drápalová ale po ukončení soutěže oponovala, že by se mělo hodnotit, zda má provozovatel tu správnou „atmosféru“. Jak se taková „atmosféra“ měří v tabulce veřejné zakázky, už neprozradila. Radní Adam Zábranský tehdy poznamenal, že nelze opakovat soutěže jen proto, aby „vyhrál někdo, kdo se líbí víc“.
Jenže u Kristýny Drápalové se zdá, že pravidla platí jen tehdy, když se to hodí. Její mediální obraz neúprosné bojovnice proti korupci dostal vážné trhliny v kauze Prague City Tourism. V tomto případě nešlo pouze o estetiku, ale o vážný střet zájmů. Drápalová jako členka komise nejprve doporučila, aby zakázku na „Koncepci pražských trhů“ získala městská firma Prague City Tourism. O pár měsíců později ta samá firma uzavřela smlouvu přímo s ní, a to na částku 198 000 Kč, tedy přesně pod limitem, aby nebylo třeba žádné vysvětlení. Když se tento řetězec provalil na kontrolním výboru, místo pokory přišla arogance. Drápalová svalila vinu na řadového zaměstnance a prohlásila, že se necítí neeticky. To, že smlouva nebyla včas v registru a byla tedy neplatná, byla prý jen drobná administrativní chybička. Ale fakt, že v dozorčí radě Prague City Turism seděli její straničtí kolegové z Prahy Sobě, byla samozřejmě pouze náhoda.
Podobně rozporuplný je i její boj proti reklamním plachtám. Zatímco městu hrozí sankce od antimonopolního úřadu a žaloby za ušlý zisk, Drápalová, která se na přípravě nařízení podílela, rizika ignoruje. Jako by se její svět skládal jen z manuálů na krásu, zatímco ekonomické dopady a právní jistota obyvatel Prahy jsou až na posledním místě.
Kristýna Drápalová je prototypem političky, která zaměňuje vkus za odbornost a transparentnost za vlastní prospěch. Její působení v projektu „Chraňme pražskou noc!“ tak působí spíše jako snaha najít si další politický výtah k moci než jako upřímná starost o Pražany. Protože pokud někdo nedokáže pohlídat etiku ani u jedné zakázky na „koncepci trhů“, těžko mu věřit, že mu jde o blaho města při instalaci tisíců lamp.
•
