Praha má štěstí. Její zdroje pitné vody jsou natolik robustní, že je zatím neohrozily ani série suchých let. Kdo ale ví, co bude vzhledem ke klimatické změně a rostoucímu počtu obyvatel v budoucnu? Vodohospodáři chtějí být připraveni. „V současné době probíhá ve spolupráci s Prahou a Středočeským krajem rozsáhlá analýza mapující vývoj počtu obyvatel a potřeby zásobování pitnou vodou. Zároveň se již nyní chystá řada investičních opatření, která do budoucna pomohou. Jde například o zvyšování kapacity akumulace vody v pražských vodojemech,“ říká Petr Mrkos. Jeho PVK jakožto provozovatel vodohospodářské infrastruktury spolu s PVS, která je vlastníkem sítě, pracují také na dosažení uhlíkové neutrality. „V současnosti rozvíjíme tři klíčové projekty: další výstavbu fotovoltaik na našich objektech, úpravu kalového plynu na biometan, který je dodáván do pražské plynovodní sítě, a výstavbu energo centra pro teplárenské využití tepla v odpadních vodách,“ přibližuje Pavel Válek v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem [ta]Udržitelnost.
Pitná voda se celosvětově stává stále vzácnějším zdrojem. Jak si v tomhle ohledu stojí česká metropole? Jsou pro ni s ohledem na její rozrůstání a klimatické změny zajištěny dostatečné zdroje vody i do budoucna?
Petr Mrkos: Praha má obrovskou výhodu v tom, že jako hlavní zdroj vody jí slouží vodní nádrž Švihov, která má velkou akumulační schopnost. Mohli jsme to pozorovat v období třech velmi suchých let (2017-2019), kdy se sešlo několik vlivů negativně ovlivňujících zásobu vody – vysoká spotřeba v Praze, nižší přítok do nádrže a zároveň výrazný odpar způsobený vysokými letními teplotami. Přesto všechno se během podzimních dešťů vrátil stav hladiny k normálu. Tím ale rozhodně nechceme říct, že je zásoba vod pro Prahu neomezená. S rostoucím počtem obyvatel v pražské aglomeraci stoupá odběr a probíhající klimatická změna může v budoucnu přinést situace, na které je třeba se připravovat již nyní, abychom nebyli překvapeni jako například obyvatelé španělské Barcelony. V současné době probíhá ve spolupráci s Prahou a Středočeským krajem rozsáhlá analýza mapující vývoj počtu obyvatel v budoucnu a potřeby zásobování pitnou vodou. Zároveň se již nyní chystá řada investičních opatření, která v budoucnu pomohou – například zvyšování kapacity akumulace vody v pražských vodojemech, investice do pokročilých metod měření spotřeby vody nebo modernizace úpraven vody.
Pražané se rozhodně naučili vodou šetřit. Spotřeba až do roku 2010 klesala, od té doby kolísá nad 100 litry na obyvatele a den. Loni byla historicky nejnižší – 103 litrů. Je ještě prostor pro úspory nebo už jsme na nějakém hygienickém minimu?
PM: Spotřeba vody na obyvatele a den v Praze je podobná jako například v Berlíně. Nicméně v ostatních částech České republiky je tato spotřeba nižší. V Praze je již poměrně dlouho stabilizovaná a domníváme se, že jsme na jakémsi optimálním bodu vyvažujícím potřebu obyvatel, cenu vodného a stočného a environmentální aspekty spotřeby vody.
Zároveň se až do roku 2019 dařilo snižovat kdysi hrozivé, téměř poloviční ztráty vody v potrubní síti. V posledních letech ale opět mírně rostou. Čím to?
PM: Ke snížení ztrát vody vedla celé série realizovaných opatření. Vodovodní síť je rozdělena na tlaková pásma a správné hospodaření s tlakem síť méně opotřebovává a snižuje ztráty. Rozvinuli jsme hydroakustický průzkum, což je moderní metoda vyhledávání ztrát pomocí detekce šumů při proudění vody. Ale využíváme i velmi pokročilé metody jako například vyhledávání úniků vody pomocí L-band radaru umístěného na družici japonské vesmírné agentury JAXA. Mírný nárůst procenta ztrát v posledních letech je způsoben především prudkým poklesem spotřeby vody v roce 2020, která způsobila snížení základny pro výpočet procenta ztrát.
V současnosti je celospolečenským fenoménem udržitelná transformace. Mění to nějak významně přístup vašich firem k hospodaření s vodou?
PM: Náš přístup k hospodaření s vodou je dlouhodobě konzistentní. Šetříme veškeré přírodní zdroje a voda je pro nás samozřejmě prioritou. Praha je specifická tím, že se tu voda nespotřebovává. Možná to zní zvláštně, ale my si od přírody vodu pouze „půjčujeme“. Vodu, která by normálně protekla Sázavou do Vltavy, odkloníme do Prahy a po použití a vyčištění ji do Vltavy opět vracíme. A to v kombinaci se srážkami, které v Praze spadnou, ve větším množství, než jsme si ji „vypůjčili“. Naší prioritou tak je především to, abychom vodu, kterou Vltavě vracíme, vyčistili na úroveň řece blízkou, a to se nám již daří.
Firmy začnou postupně inventarizovat, jak si v udržitelnosti stojí, v takzvaných ESG reportech. Jejich podobu předurčila Evropská unie ve směrnici CSRD. Vy první report sestavujete společně – za PVK a PVS dohromady. Proč jste se tak rozhodli?
Pavel Válek: Směrnice CSRD týkající se ESG reportingu uvádí, že se má report sestavovat za firemní skupinu nebo za samostatnou společnost. Ačkoliv PVS není zatím povinným subjektem pro zpracování ESG reportu a PVK nyní vykazuje ESG report v rámci koncernového reportingu za skupinu VEOLIA, PVS se tématu ESG aktivně věnuje a má zájem své aktivity prezentovat. Proto jsme se rozhodli tuto pilotní ESG zprávu vyhotovit za PVS a PVK společně pod jednotným názvem „Pražská voda“. K tomuto rozhodnutí nás vedly dva hlavní důvody.
Prvním důvodem je, že by zpráva vyhotovená pouze za PVS nebyla z pohledu ucelených informací za služby dodávky pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod na území hlavního města Prahy plně vypovídající. PVS a PVK sice mají rozdílný předmět podnikání, ale jsou svojí činností natolik provázané, že by zpráva vyhotovená pouze za jeden izolovaný subjekt neměla pro veřejnost dostatečnou vypovídací hodnotu.
Druhý důvod vychází ze skutečnosti, že PVS bude od roku 2028 jediným vlastníkem PVK a ESG report tak bude muset být od tohoto období vyhotovován za celou skupinu Pražská voda.
V tomto první pilotním nepovinném ESG reportu jsme si vyzkoušeli, jaká data za obě společnosti bude třeba získávat a následně konsolidovat do jedné společné zprávy tak, abychom konečným uživatelům podali jednu srozumitelnou a ucelenou zprávu o skupině Pražská voda.
Jak náročné se pro vás ukázalo být sestavování reportu? Firmy se perou především s tím, že nemají nasbírána potřebná data…
PV: U každé nové oblasti, kterou zavádíte, se objevují problematická místa, to je naprosto normální. Myslím, že nevybočujeme ze standardu, když řeknu, že hlavní problematické body spočívají v identifikaci a získávání dat z podnikových systémů a zavedení odpovědností za jednotlivé činnosti v rámci ESG do struktury společnosti. Co je pro nás velkou výzvou, ostatně jako u jiných společností, je zavedení automatizace sběru a zpracování potřebných dat z podnikových systémů tak, abychom mohli každoroční vyhotovení ESG zprávy co nejvíce automatizovat. Vzhledem k tomu, že sběr dat bude ve velké míře realizován pomocí IT systémů bude nutné tyto IT systémy upravit a nastavit tak, aby průběžně sbíraly a poskytovaly potřebná data. Po nastavení sběru dat v rámci IT systému bude snazší řídit celý proces a současně se sníží administrativní zátěž příslušných zaměstnanců společnosti. K tomu vše nám významně pomohla komplexní digitalizace společností v posledních čtyřech letech.
Usnadnilo spojení obou firem práci na reportu nebo spíše naopak?
PV: Upřímně řečeno nám to práci neusnadnilo, neboť děláme report za dvě společnosti, které mají ze své podstaty rozdílný předmět podnikání. Nicméně jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, dávalo nám smysl zpracovat jednu ucelenou zprávu za skupinu Pražská voda a tím jsme veřejně deklarovali a prokázali soulad s požadovanou směrnicí CSRD. Jsem toho názoru, že i kdybychom nevyhotovovali tento společný ESG report, tak bychom v konečném důsledku nějakou formou souhrnné informace za uskupení Pražská voda přesto do individuální zprávy zpracovávali. Jeden společný souhrnný report tak ve výsledku považujeme za přínosnější.
Jaké report přinesl základní závěry nebo zjištění?
PV: Musím říci, že z pohledu vedení společnosti jsou zjištění veskrze pozitivní. Ze zpracování reportu si odnášíme dvě hlavní. Prvním je, že ačkoliv jsme se CSRD směrnicí neřídili, tak drtivou většinu požadavků již plníme, a to na základě jiných legislativních požadavků (ať už povinných či dobrovolných), a to je pro nás opravdu velmi dobrá zpráva.
Druhým zjištěním je, že budeme muset vykazovat, kolik z celkového obratu, kapitálových a provozních výdajů činí „zelená opatření“, která jsou definována v rámci Evropská taxonomie. Toto v současnosti neevidujeme, a proto budeme muset náš podnikový systém upravit tak, abychom požadavky na tento reporting od příštího roku naplnili.
Vedlejším zjištěním byla velká administrativní zátěž našich pracovníků s identifikací a získáváním dat pro pilotní reporting, která šla ruku v ruce s enormní časovou náročností, i proto je pro nás v rámci střednědobého horizontu největší výzvou upravit a nastavit podnikové IT systémy tak, abychom pro tvorbu ESG reportu získávali data co nejvíce automatizovanou cestou. To současně zajistí i nároky na průkaznost těchto dat s ohledem na skutečnost, že ESG zpráva bude muset být ověřena nezávislým auditorem.
Je to pro vás jen administrativa navíc, jak říkají některé firmy, nebo jste se díky ESG reportu dozvěděli i něco, co jste o sobě zatím nevěděli a bude vám to ku prospěchu?
PV: Je to jako vše, co jste doposud nemuseli vykonávat. Aktuálně to byla činnost administrativně dosti náročná, nicméně věřím, že jakmile se proces ESG monitoringu v rámci našich společností standardizuje a zavede, nebude již představovat významné dodatečné nároky na zpracování. Prostě místo jedné výroční zprávy budeme v daném čase připravovat výroční zprávy dvě, jednu finanční a jednu nefinanční.
Jinak k druhé části Vaší otázky, přínosných informací je hned několik. Například při řízených pohovorech se zainteresovanými subjekty jsme zjistili, že mají na naše činnosti velice obdobný pohled, tedy shodujeme se v našich základních hlavních cílech a posláních. Také jsme zjistili, že péče o naše zaměstnance je v rámci regionu Česka na vysoké úrovni a v neposlední řadě i to, že zavedením různých ISO norem, které jsme zaváděli veskrze dobrovolně, jsme fakticky z velké části plnili i ESG požadavky. Například se jedná o protikorupční ISO či ISO uhlíkové stopy.
Základním ukazatelem ve vztahu k životnímu prostředí je zmíněná uhlíková stopa. PVK ji měří již třetím rokem. Daří se jí firmě snižovat?
Petr Mrkos: Máme vytvořený dlouhodobý plán pro snižování uhlíkové stopy. Velmi důležitý okamžik ale nastal na samém počátku, kdy jsme se emisemi skleníkových plynů začali intenzivně zabývat. Zpracovali jsme rozsáhlý audit emisí našich skleníkových plynů a ten nám přinesl několik překvapení. Je až s podivem, jak některá tradovaná klišé nekriticky přejímáme a jak ovlivňují naše rozhodování. I u nás panovalo přesvědčení, jak významná je v našem „uhlíkovém mixu“ doprava. Audit ukázal, že emise z dopravy představují pouze 0,7 procenta celkových emisí. Nechci rozhodně říct, že snižování emisí v dopravě je plýtvání prostředky, ale jejich význam je v naší společnosti zanedbatelný. Díky zpracovanému auditu emisí skleníkových plynů se zaměřujeme na oblasti, kde planetu zatěžujeme nejvíc a tam se snažíme realizovat opatření vedoucí k jejich omezení.
Co jste pro snížení uhlíkové stopy zatím udělali, co plánujete do budoucna?
PM: Řadu opatření se nám již podařilo realizovat, a to především v oblasti energetiky. Velmi efektivně využíváme kalový plyn, který vzniká na čistírně odpadních vod při stabilizaci čistírenský kalů. Ročně z něj vyrobíme kolem 35 tisís megawatt hodin elektrické energie. Další uplatnění pro kalový plyn jsme našli při výrobě bioCNG, kterého ročně vyrobíme přibližně milion kubických metrů, a který vtláčíme do pražské plynárenské sítě. Zdůrazňuji, že se jedná o obnovitelný zdroj energie s velmi nízkou uhlíkovou stopou. Na bioCNG jsme rovněž transformovali část našeho vozového parku. Samozřejmostí je rozvoj fotovoltaických zdrojů, které instalujeme na plochách vodojemů a objektů, díky čemuž nezabíráme cennou půdu. Naše ambice jsou na celkové úrovni až 22 megawatt instalovaného příkonu. Velmi pečlivě jsme začali monitorovat naše procesní emise pocházející primárně z čištění odpadních vod. Na základě přesných měření budeme realizovat opatření pro regulaci především emisí N2O metanu. Jeden z nejvýznamnějších projektů redukce skleníkových plynů se rýsuje v podobě výstavby energo centra na ústřední čistírně odpadních vod. Chceme využívat stabilní teplotní potenciál odpadní vody pro výrobu tepla v tepelných čerpadlech a distribuovat ho do pražských domácností. Zde je předpokládaný dopad na snížení emisí skleníkových plynů až na úrovni 176 tisíc ekvivalentních tun CO2.
Jak je na tom s uhlíkovou stopou PVS?
Pavel Válek: Je třeba říci, že s ohledem na předmět podnikání není uhlíková stopa v rámci PVS dominantní, nicméně výsledek naší hlavní podnikatelské činnosti, kterou je obnova infrastruktury, ovlivňuje uhlíkovou stopu provozu infrastruktury vodovodů a kanalizací v hlavním městě. Ta je vykazována za provozovatele, tedy PVK. Proto jsme se na úrovni vedení obou společností rozhodli, že budeme uhlíkovou stopu vykazovat a monitorovat za obě společnosti dohromady, tedy za celou skupinu Pražská voda.
V roce 2022 jsme si společně s PVK nechali zpracovat studii proveditelnosti dosažení uhlíkové neutrality v rámci činností pražské vodohospodářské soustavy k roku 2035. V této studii byla prvotně vypočtena uhlíková stopa za celou skupinu Pražská voda a zároveň na základě plánovaných projektů byl realizován její výpočet k roku 2035 a byl identifikován potenciál jejího snížení s ohledem na připravované projekty v rámci vodohospodářské infrastruktury na území hlavního města Prahy. Pro potvrzení správnosti nastavení metodiky sběru dat a následného výpočtu uhlíkové stopy jsme v roce 2023 úspěšně prošli (obdobně jako PVK) certifikací týkající se souladu s „Ověřením výkazu o skleníkových plynech“.
Které další oblasti ve sféře dopadu na životní prostředí jsou při hospodaření s vodou významné? Co třeba odpady?
Petr Mrkos: Samozřejmě odpady jsou z povahy naší činnosti velmi významné při posuzovaní vlivu na životní prostředí. Největší pozornost je věnována stabilizovaným čistírenským kalům, které představují největší podíl námi produkovaných odpadů. Díky systematickému monitoringu stokové sítě se podařilo eliminovat producenty těžkých kovů, které představovaly překážku pro využití kalů v zemědělství. Stabilizovaný čistírenský kal je totiž cenným zdrojem živin a jeho zemědělská valorizace je dalším krokem v našem programu cirkulární ekonomiky.
PVS a PVK úzce spolupracují. Jaké máte společné projekty, které jsou klíčové pro zlepšování udržitelnosti?
Pavel Válek: Vzhledem k tomu, že se naše hlavní činnost týká životního prostředí, tak již dlouhodobě plánujeme naše investiční či provozní opatření s ohledem na dlouhodobou udržitelnost. To znamená, že udržitelně jsme se chovali ještě dříve, než tato oblast vešla v plošnou známost.
V současnosti pracujeme na třech stěžejních projektech, které mají či budou mít zásadní vliv na snížení uhlíkové stopy skupiny Pražská voda. Částečně již tyto projekty nastínil Petr. Jde o:
- projekt dalšího budování fotovoltaických elektráren v areálech vodohospodářských objektů na území Prahy, kde vyrábíme nebo budeme vyrábět elektrickou energii pro vlastní potřebu, tedy pro zajištění provozu vodovodů a kanalizací na území hlavního města. Na těchto objektech vyrobenou zelenou elektrickou energií nahradíme elektrickou energii získávanou dosud výrobou konvenčními zdroji v ČR;
- již realizovaný pilotní projekt na ústřední čistírně odpadních vod týkající se úpravy bioplynu z čistírenských kalů na biometan, kdy je vyrobený biometan vtlačován do středotlaké plynovodní sítě. V současnosti se připravuje projekt dostavby tohoto zařízení tak, aby v budoucnu mohlo vyrobit cca 12 milionů metrů krychlových biometanu za rok;
- výstavbu Energocentra pro využití nízkopotenciálního tepla z ústřední čistírny odpadních vod, v rámci něhož by se z vyčištěných odpadních vod mělo tepelnými čerpadly získávat teplo pro oblasti Juliska – Veleslavín a Bubny – Zátory. Tento projekt bude ukotven v rámci vznikající koncepce teplárenství hlavního města Prahy a strategie a generelu teplárenství na území hlavního města Prahy.
Jaké jsou vaše cíle v udržitelnosti do konce dekády?
PV: Naše společné cíle již byly částečně nastíněny v předchozích odpovědích. Vzhledem k tomu, že do konce dekády již zbývá pouze pět let, je naším hlavním cílem instalovat co nejvíce fotovoltaických elektráren na objektech či areálech vodovodů a kanalizací a vyrobenou elektrickou energii spotřebovávat ve stoprocentní výši rámci provozování vodovodů a kanalizací. Dalším cílem je posunout se od projektových fází investičních akcí na rozšíření bioplynové stanice a energocentra do fází realizačních.
Petr Mrkos: Zároveň budeme sledovat vývoj, jak naši dodavatelé certifikují uhlíkovou stopu „svých“ výrobků, které my v rámci obnovy a rozvoje infrastruktury používáme. Na základě tohoto vývoje máme v budoucnu v úmyslu kritéria uhlíkové stopy využívat v rámci zadávacích řízení. Nicméně bez širokého rozšíření těchto certifikací nemá velký smysl tuto oblast do zadávacích řízení implementovat, takže jsme zde závislí na vývoji trhu.
Pavel Válek
Vodohospodářský odborník a manažer více než 15 let působil ve vedoucích pozicích v nadnárodních poradenských společnostech Mott MacDonald a Grant Thornton. Je dlouholetým místopředsedou představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, místopředsedou pracovní skupiny pro vodárenství v rámci Hospodářské komory České republiky a šestým rokem vede Pražskou vodohospodářskou společnost jako předseda představenstva a generální ředitel.
Petr Mrkos
Vodohospodářský expert působí v Pražských vodovodech a kanalizacích (PVK) přes 20 let. Podílel se na restrukturalizaci společnosti, působil jako interní auditor, finanční a obchodní ředitel PVK a finanční ředitel skupiny Veolia v České republice. Od roku 2013 zastává funkci generálního ředitele PVK. Je členem představenstva několika společností skupiny Veolia a členem Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR.
•
