Praha jde do bytů

Chtěla bych, aby magistrát kupoval budovy se zrušenými pobočkami České pošty a měnil je ve startovací byty pro mladé, říká Alexandra Udženija, náměstkyně pražského primátora pro zdravotnictví, bydlení a sociální věci.

Před pár týdny se Alexandra Udženija z běžného novinového článku dozvěděla, že Česká pošta prodává budovu v Moravské ulici v Praze 2, kde je kromě pobočky pošty i několik desítek malometrážních bytů. Kromě toho, že se to úzce dotýká městské části, kterou z pozice starostky vede (kvůli souběhu funkcí hodlá starostování příští měsíc opustit), vzbudil prodej budovy státní poštou zájem hlavního města. To by chtělo budovu odkoupit a posílit svůj bytový fond. „Nedopustím, aby se objekty České pošty v Praze proměnily v další kancelářské prostory. Chci, aby město žilo a mladí lidé měli kde bydlet,“ říká náměstkyně pražského primátora pro zdravotnictví, bydlení a sociální věci.

Čím to, že se kolem jedné budovy na pražských Vinohradech strhla taková přestřelka? Proč vás zajímá zrovna tento dům?

Každý byt, který má Praha pro své obyvatele, se počítá. My víme, že metropole má nedostatek bytů, hlavně na nájemní bydlení. Ale především tu byla dohoda s Českou poštou, že veškerý majetek, kterého se bude zbavovat, v první fázi nabídne municipalitám, tedy městům, obcím, městským částem nebo hlavnímu městu, a teprve pokud odmítnou, tak to dají na volný trh. A my jako hlavní město říkáme, že budovu v Moravské bychom rádi koupili. Samozřejmě neříkáme, že to chceme pod cenou, předpokládám, že suma by vycházela z reálného znaleckého posudku v daném místě a v daný čas, my jsme připraveni ji zaplatit. Ale pošta otočila a chce majetek prodávat ve veřejných aukcích.

Alexandra Udženija, náměstkyně hlavního města Prahy. Foto: Michael Tomeš

Zmiňovaná dohoda byla na úrovni vedení pošty a magistrátu?

Ano, přímo šlo o vedení pošty a vedení městské části Praha 2. Bohužel pošta se zachovala neférově a nekorektně. Pokud tu dohodu nemohli dodržet, nevím, proč ji slibovali a vůbec nabízeli. Na druhé straně já bych chtěla otevřít velkou diskusi o tom, co je v tomto případě vlastně veřejným zájmem.

Jak to myslíte?

Rozumím tomu, že každá společnost či podnik má hospodařit s péčí řádného hospodáře. Pošta to ale měla dělat v minulosti, teď už se asi nezachrání jedním prodejem za nejvyšší cenu. A tak se ptám: je pro společnost důležitější, aby Česká pošta prodejem tohoto baráku za desítky milionů sanovala svoje dluhy? Nebo aby ho prodala městu o pár milionů levněji, přičemž přínos společnosti je ten, že tam budou byty, budou tam bydlet Pražané, mladé rodiny, děti, které budou chodit do školy, budou přihlášeni, platit daně a podobně.

A jde veřejný zájem ruku v ruce se zájmy města?

Jsem o tom přesvědčena. Hlavní město jednoznačně říká, že v našem zájmu je, aby Česká pošta prodala bytový dům za plnohodnotnou cenu městu, protože jsou tam malometrážní byty, které můžeme nabídnout třeba mladým rodinám. Nechceme totiž, aby se v tomto případě stalo to samé, co s Vyšehradem. Je to jako přes kopírák – před lety jsme žádali, aby České dráhy, což je totéž co Česká pošta, prodaly přímo za znalecký posudek nádraží Vyšehrad tehdy MČ Praha 2, a oni řekli, že to nelze. A já se ptám, proč to nelze a jestli je veřejný zájem to dávat do soukromého sektoru a pak nemít kontrolu, co se děje v tak významných stavbách, jako je nádraží Vyšehrad nebo pro nás právě dům v Moravské.

Ze strany pošty tedy taková debata neprobíhá?

V tuto chvíli z její strany vidím určitou nevůli, aby takhle postupovala. A byla bych ráda, kdyby se k nám chovala korektně, jako k partnerovi, který jim jako obec či město byl vždy nejbližší a vždy bude. My jsme se k nim vždycky chovali fér, když měly pošty v nájmu MČ, měly snížené nájemné, snažili jsme se jim vycházet vstříc a slyšet jejich požadavky, takže si myslím, že oni by se měli chovat stejně. Byla bych nerada, kdyby se z toho bytového domu v Moravské ulici staly další kanceláře nebo hostel či krátkodobý pronájem jako Airbnb.

Poštovní pobočka v Moravské skončí?

Pošta by si měla nechat část budovy a dál tam fungovat. Je to jediná pobočka v horní části Prahy 2, dole je pobočka na Karlově náměstí. Můžeme se s podnikem bavit i o odkupu celého domu, že bychom České poště za zvýhodněný nájem prostory pro pobočky pronajímali. Modelů je víc, ale musí o tom s námi někdo mluvit a ne že já jako starostka městské části a náměstkyně primátora, která má bydlení na starost, vlastně náhodou o víkendu z novin zjistím, že pošta dům prodává.

Vy jste se to dozvěděla z inzerátu?

Ne, četla jsem si zprávy na jednom serveru, kde bylo napsáno, že pošta prodává bytový dům na Vinohradech. To mě znepokojilo. Nejdříve jsem byla naštvaná, jak se vůbec pošta vůči městským částem a městům zachovala, jakým způsobem jsme se dozvěděli o rušení různých poboček, mimochodem i těch, které jsou právě v nájmu třeba městské části. Když vezmu nedávnou komunikaci, kdy nám v noci do datové schránky městské části dorazil seznam pošt, které budou rušeny, a my si to za pár hodin přečteme v médiích, přijde mi to jako značně neférové a opravdu nekorektní jednání. Jsem ráda, že na základě intervence pana primátora vůči ministru Rakušanovi alespoň došlo k tomu, že plánovaná veřejná dražba byla zrušena. Teď doufám, že pošta přistoupí k tomu, aby s námi opravdu mluvila o tom, jak postupovat dál.

Ten rozdíl mezi cenou odhadu a tržní je jak velký?

Znalecký posudek pouze na tu část domu, kde pošta sídlí, je kolem 70 milionů korun. Ale opět říkám, i kdybychom se měli dostat na trochu vyšší cenu, kdybychom měli udělat ještě jeden znalecký posudek, tak jsme jako hlavní město ochotni jednat přímo o koupi, akorát potřebujeme příležitost a toho partnera na druhé straně. Nechci se dožít toho, že tu budeme mít další případ jako nádraží Vyšehrad. Městská část nebo město usilovaly o koupi od státního podniku za reálnou cenu, ne aby stát něco daroval nebo se toho zbavil pod cenou, ale bylo nám řečeno, že ne. Dnes se ukazuje, že tam došlo ke spekulacím, já nechci říkat, že ČP teď postupuje stejně jako v té době ČD, ale velmi mě udivuje neochota k jednání.

U pošty je evidentní hlavní motiv maximalizace příjmu.

Myslím, že jedna budova už poštu nespasí. O maximalizaci příjmu měli přemýšlet mnohem dříve. A znovu opakuji, že to nechceme pod cenou nebo aby nám dům někdo dal, my si ho koupíme. Naštěstí se podařilo prodej pozastavit a domluvit jednání.

Jaká je vize nové pražské koalice i vaše osobní v otázce bytového fondu?

Musíme si říct i to, jaký je účel bytového fondu a proč by ho Praha měla znovu vlastnit. Chci podotknout, že hlavní město musí hledět na společenské trendy, a jestli v 90. letech lidé usilovali o to, aby vlastnili majetek, aby se privatizovalo, aby ty byty, kde dlouhodobě bydleli, mohli odkoupit, tak dnes vidíme trend jiný, a to je velký zájem o nájemné bydlení. Hlavně u mladší generace se to velmi mění, protože oni přemýšlejí o své budoucnosti mnohem otevřeněji, nevědí, kde skončí, kde nakonec budou pracovat, kolik budou mít dětí a podobně. To znamená, že se zpočátku raději uchýlí k nájemnímu bydlení, než si ujasní budoucí vizi, než aby se hrnuli do koupě vlastního bydlení, především za dnešní ceny. Teď právě chystám nová pravidla v přidělování městských bytů, protože podle nich mladí lidé a mladé rodiny propadávali někam dolů.

Skóring je neúprosný.

Přesně tak. My bychom si jako hlavní město měli říct, komu chceme to nájemní bydlení nabídnout a podle toho postupovat. Mladým lidem a mladým rodinám nastavit taková pravidla, že jim nabídneme do nájmu byt se smlouvou na sedm let, kdy zpočátku (v prvních dvou letech) budou mít 40procentní slevu na nájemném, a pak se jim bude sleva snižovat a za těch sedm let dojdou k běžnému nájmu, a buď si řeknou, že zůstanou, nebo si půjdou hledat něco jiného. Ale po těch sedm let jim pomůžeme, aby měli jistotu startu.

Shodnete se na tom s kolegy z koalice?

Ano, o nových pravidlech jednáme. Samozřejmě všichni z koalice to vnímáme pozitivně. Neznám člověka, který by nechtěl umožnit startovací byty pro mladé lidi a rodiny. Já ale chci tento model přenést i na lidi v sociální tísni. Protože teď jsou ta pravidla taková, že jsou jim byty přiděleny a mají snížený nájem. Podle mě by tito lidé měli mít i motivaci se z této skupiny dostat. A s tím počítá nás čtyřletý program, kde sleva na nájmu začíná skoro na polovině, a po čtyřech letech dojdou k našemu běžnému nájmu. Chceme jim tímto způsobem pomoct, aby se odrazili ode dna. Čtyři roky podle mého stačí k tomu, aby ten člověk, který se rozhodl, že si chce nechat pomoct a vrátit se do běžného života, to i prokázal a posléze zůstal ve stejném bytě za běžné nájemné.

Jaká je vaše představa o navýšení bytového fondu hlavního města?

Bytový fond hl. m. Prahy v tuto chvíli čítá zhruba sedm tisíc bytů, z toho většina je obsazená, některé jsou v přípravě, aby se mohly znovu obsadit. Chci nastavit transparentní pravidla pro přidělování bytů – takže žádné obálky, ale veřejné aukce tak, jak se nám to osvědčilo na Praze 2. Zájemcům dáváme možnost vysoutěžit si takové nájemné, o kterém vědí, že ho dlouhodobě zvládnou.

A aukce je elektronická?

Buď elektronická, nebo může být veřejná. Je důležité postupovat tak, aby bylo vidět, že opravdu nejsou žádné obálky či pořadníky, a aby každý Pražan, pokud chce bydlet v nájemním bydlení hl. m. Prahy, měl tu možnost. Pro každou kategorii musejí existovat samostatná pravidla, protože když máte jedna pravidla, jako jsou dnes, tak se na mladé lidi nedostává, protože nemají sociální dávky, nemají děti, nedostávají příspěvek a podobně. A my si jako hlavní město musíme říct, že víme, že máme tolik a tolik bytů, jedna část půjde do veřejné aukce, další by měly být určené pro startovací byty pro mladé rodiny, další pro sociální skupinu a tak dále. Nám to takto na Praze 2 dlouhodobě funguje. A ráda bych tuto zkušenost přenesla i na celou Prahu.

Magistrát tedy bude nakupovat byty?

Přesně tak. Ale způsobů, jak získat nové byty, je víc. To, že chceme také pořizovat nemovitosti, je zřejmé i z naší snahy koupit část bytového domu v Moravské. Zároveň prostřednictvím městské společnosti Trade Centre Praha vyhledáváme i další nemovitosti, pro které máme odůvodněnou poptávku. Uvedu vám konkrétní příklad – v tuto chvíli podle analýz vím, že (v mé gesci) aktuálně potřebujeme ubytování například pro matky s dětmi či nový azylový dům. Tuto poptávku i se záměrem sdělím naší společnosti a kolegové vhodný dům či byty na trhu hledají. V ideálním případě nemovitost najdou a Praha ji koupí, aby ji mohla poskytnout potřebným nájemcům. Nyní jsme takto koupili celý dům v Praze 3, který brzy uvítá nové nájemníky.

Co spolupráce se soukromým sektorem?

Samozřejmě existují i dohody s developery. Nejenže po nich v rámci kontribučních smluv chceme, aby v dané lokalitě přispěli na stavbu školy či školky nebo investovali do občanské vybavenosti. S developery se také bavíme o tom, že hlavnímu městu poskytnou část bytového fondu z toho, co tam právě staví.

A pak je tu samozřejmě poslední varianta, že by město stavělo byty samo.

Rozhodně. V tomto případě se ale naše plány „z papíru“ do „reality“ přenesou až za několik let. Respektive proces ohledně stavebního povolení je pro město mnohdy delší než pro soukromého developera. I přesto, že město má vytipovaný stavební pozemek, proces získání územního rozhodnutí a stavebního povolení je v dobrém případě na dva až čtyři roky. A to nepočítám, že se následně musejí soutěžit dodavatelé stavby, postavit to, takže jste v tom procesu stavění jednoho domu nějakých osm let. Do té doby musíme jako politici ve vedení města najít co nejvíce jiných možností.

Taková akce výrazně překračuje funkční čtyřleté období, takže se může stát, že přijde někdo jiný s jiným názorem…

V roce 2021 byla jinou politickou reprezentací přijata strategie bydlení hl. m. Prahy. Podle ní by mělo mít město podíl na vytváření tisíce nových bytů ročně. Problém ale je, že i když je studie kvalitně zpracovaná, na jejím plnění se od toho roku 2021 neudělalo vůbec nic a město má naopak manko asi dva tisíce bytů. Chtěla bych na základě tohoto strategického plánu vytvořit realizační plán k jeho naplnění. Beru to tak, že nám určuje cíl a my politici musíme říct, jak se k němu dostaneme – v tomto případě, co musíme každý rok udělat, abychom strategii naplňovali.

Má Praha na to všechno peníze?

Pevně věřím, že ano, protože těch cest je více – a to ve spolupráci se státem. Máme shodu s ministerstvem financí, že i pro ně je bytová výstavba hlavní priorita, kdy chce pomoct s financováním municipalitám, obcím i hlavnímu městu. Další možnost je skrze ministerstvo pro místní rozvoj, k čemuž jsem ale trochu skeptická, protože pokud ministr Ivan Bartoš říká, že pro obce na tento rok vyčlenil 800 milionů korun na podporu bydlení, tak já říkám, že ta částka je na jeden větší bytový dům v Praze. Takže tam si asi Praha nesáhne na nic. Dále se nabízí vyřešit otázku financování skrze úvěry u institucí, jako je Evropská investiční banka, která vždycky dává obcím a městům mnohem lepší úroky. Koneckonců Praha díky vysokému ratingu může dostat i od dalších bankovních subjektů výhodný úvěr, takže tady bych strach neměla.

Přečtěte si také