Pošta na křižovatce

Stát nám za veřejnou službu dluží šest miliard korun. Museli jsme si vzít úvěr, říká generální ředitel České pošty Roman Knap.

Roman Knap má za sebou tři a půl roku v křesle největšího státního podniku v zemi. Firmu provedl těžkým obdobím koronavirové pandemie, během které se dvakrát nakazil. Navzdory pandemicky složité situaci pošta zavírala jen jednotlivé pobočky z 3 200 míst, které obsluhuje. Nyní čeká Knapa další složitý úkol: vysvětlit novému ministrovi vnitra, že poštu je třeba alespoň účetně rozdělit na dvě části – tu, která poskytuje takzvanou veřejnou službu, a komerční část, orientovanou převážně na balíkový byznys.

„Stojíme na rozcestí. Musíme se rozhodnout, jak bude pošta v Česku vypadat do budoucna. Jestli má provozovat ztrátové služby, někdo je musí zaplatit. Přezíravý pohled ,dokud to nějak funguje a najdete si ziskovou činnost, kterou zaplácnete tu ztrátovou službu, je to OK‘, ve skutečnosti vůbec není OK,“ říká Knap v obsáhlém rozhovoru pro týdeník Euro.

Znáte písničkáře Pokáče a jeho singl Rád chodím na poštu, ve kterém zpívá „jsem důležitý člen fronty, která trčí ven“?
Samozřejmě. Je to hezká, starší písnička, oblíbená i mezi našimi zaměstnanci. Zkoušeli jsme ji, trochu z recese, hrát zákazníkům na pobočce v Holešovicích jako hudební podkres během jejich návštěvy. Ale ten vtip nebyl úplně pochopen. Každopádně Pokáčovi bych vzkázal, ať si stáhne aplikaci Pošta Online, přes kterou si udělá rezervaci služby, kterou potřebuje, na přesný čas a písnička ztratí na atraktivitě.

Kde všude to funguje?
Na všech pobočkách, kde je vyvolávací systém. Aplikace vygeneruje šestimístný kód, ten zadáte do systému na pobočce, software to spáruje s vaší rezervací a zaměstnanci vás přednostně zavolají k přepážce.

Takže když si půjdu na pobočku pošty nechat ověřit podpis, v aplikaci si zarezervuji nějaký časový interval, abych nemusel čekat ve frontě?
Přesně tak. Ale funguje to pro všechny služby, nemusí to být jen CzechPoint, byť u něj to má největší výhodu pro klienta i pro nás. Tento úkon trvá delší dobu, po kterou je přepážka blokovaná. Mezi nejžádanější služby patří vedle CzechPointu vyzvednutí doporučených dopisů a balíkové služby. Rezervaci by si měla udělat i asistentka, která jde odeslat 20 doporučených dopisů, protože na pobočce nestráví tolik času. Zároveň nám to pomáhá lépe plánovat vnitřní kapacity, vedoucí pošty dokážou podle předvídané zátěže lépe pracovat s lidmi, kteří chybějí všude, tedy i u nás.

Stojí se i po covidu, kdy si Češi zvykli vyřizovat věci online, fronty na poštách?
Z našich statistik vyplývá, že v době předcovidové navštívilo všechny naše pobočky za jeden týden zhruba 650 tisíc lidí. Během roku a půl, kdy pandemie trvá, obsazenost klesla na 400 až 450 tisíc, tedy asi o 30 procent. Lidé začali více používat digitální služby, přestali složenky platit na pobočce pošty, mnozí si nechávají důchod posílat domů.

Z laického pohledu bych očekával dramatičtější propad.
Nenastal. Chtěli jsme třeba penze přinést všem lidem až domů a část důchodců to odmítla. Nicméně covid akceleroval některé trendy, jako jsou pokles listovních zásilek, nárůst digitální komunikace a snížení návštěv poboček.

Blíží se Black Friday a Vánoce, z hlediska balíků špička roku. Kolik zásilek zvládne pošta denně?
Když v roce 2017 pošta zkolabovala, maximální denní počet balíků byl 350 tisíc. Po mém nástupu v roce 2018 jsme již standardně zvládli 400 tisíc zásilek a loni jsme měli rekord 1,5 milionu balíků v síti za jediný den. V době covidu zvládla pošta takový objem a nezkolabovala. U části zakázek jsme registrovali zpoždění, stejně jako kterákoli konkurence, ale zase jsme zavedli možnost platby kartou – jak na pobočkách, tak u kteréhokoliv řidiče. A také externí výdejní místa, což uvolnilo naši pobočkovou síť. Dnes si můžete balík vyzvednout na dalších dvou tisících externích výdejních místech, přičemž síť stále rozšiřujeme.

Foto: Michael Tomeš

Kolik balíků zvládne pošta rozvést sama a na jak velkou část si najímáte výpomoc?
Teď se blížíme k 400 tisícům balíků podaných za jeden den. To zvládneme sami. Jakmile se dostáváme v počtech výš, potřebujeme externí výpomoc. Česká pošta si jako státní podnik, který garantuje určitou úroveň služeb, musí udržet vlastní kapacitu. Ale zároveň bychom měli využívat partnery pro to, že dělají danou část služeb efektivněji nebo nám pomáhají vykrýt určitá období v průběhu roku.

Pro nás by bylo ideální vozit 5,5 milionu balíků za měsíc, rozložených proporčně mezi celých 30 dnů. Když je to míň, jsme neefektivní, když je toho víc, jsou naše kapacity nedostatečné a potřebujeme brigádníky, agenturní zaměstnance či externí přepravce. Ale to je pouze teorie. I proto jsme v části Středočeského kraje testovali doručování na takzvané poslední míli.

Až tento pilot vyhodnotíme, řekneme si, zda by bylo vhodné tento model aplikovat ve všech částech Česka, kde buď máme kapacitní problémy, nebo kde je pro nás výhodnější spolupráce. Když to řeknu zjednodušeně: pro poštu je ekonomičtější i výhodnější mít smluvního partnera, který jezdí i pro jiné logistické firmy, než nestíhat nebo jezdit vlastními auty za méně výhodných podmínek.

Zmínil jste síť externích Balíkoven. Konkurenční logistické firmy platí maloobchodním partnerům kolem 12 korun za obsluhu jednoho balíku. Jakou provizi platíte partnerům vy?
Plus minus stejné peníze, normální tržní standard. Všechno je to zakalkulované do ceny balíku. Když se podíváte na její strukturu, uvidíte, že vždy je nejdražší poslední míle, tedy poslední krok k zákazníkovi. I když uložíme balík na pobočku České pošty, do ceny zásilky musíme započítat část nákladů souvisejících s provozem dané pobočky – zaměstnance, plochu balíkového skladu, provoz dané pobočky i energie. Princip kalkulace ceny se vůbec neliší.

Projevila se standardizace balíků na tři velikosti v rychlejším odbavování?
Je to jedna z funkcí, kterou chceme proces podání zásilky urychlit a zjednodušit. Nově si teď také může zákazník odbavit balík sám přes aplikaci. Doma si vytiskne štítek a balík zanese na poštu či partnerské místo. O zbytek se postaráme.

Když už klient kvůli balíku přijde na poštu, utratí peníze za nějakou další službu či zboží?
V menších obcích a především na vesnicích zákazníci nakupují dárky, losy, knížky či papírenské zboží, ale v městských aglomeracích je tento trend minimální, protože trafik a různých prodejen je tolik, že nákup na pobočce pošty není potřeba.

Jaký je aktuální podíl České pošty na domácím balíkovém trhu?
Pohybujeme se kolem 25 procent. Záleží na metrice, jsou tu firmy, které si počítají jeden balík víckrát, každopádně náš podíl se pohybuje mezi 33 až 37 procenty a stále jsme dominantní subjekt. E-commerce v Česku výrazně roste do dalších segmen­tů, jako je rozvoz jídla a potravin, což Česká pošta nedělá ani neplánuje dělat. Tím se logistický trh dost mění a roste. Loni se celý balíkový trh zvětšil asi o sedm procent, letos evidujeme 11procentní nárůst hmoty balíků, které převážíme.

Outsourcing zvažujete i v oblasti takzvané velké logistiky, tedy přepravy balíků a dopisů mezi třídicími uzly a velkými depy. Jak jste v tomto směru daleko?
Ve fázi úvah. Ještě předtím, než bude rozhodnuto o obnově části kamionového vozového parku, je třeba se podívat na možnosti trhu. Náklady logistiky jsou celý rok téměř konstantní, ale polovinu roku – od března do září – je využití flotily dost pod kapacitou a máme ztrátu; a pak druhou část roku nestíháme, ale pár týdnů špičky deficit nedorovná. A teď jde o to, zda by nebylo efektivnější nechat si jen určitou část vlastní kamionové kapacity a zbytek objednávat dle odhadovaného vývoje trhu u externích partnerů.

Foto: Michael Tomeš

O jak velkém procentu ze současného objemu kamionového vozového parku se bavíme?
To nechci předvídat. V daný moment potřebujeme vidět, jaké jsou na trhu možnosti. Obecně ale mohu říct, že pošta nemůže jít ani jedním extrémem, tedy držet maximální logistické kapacity, outsourcovat úplně všechno. Jako státní podnik, který je součástí kritické infrastruktury státu, si to nemůžeme dovolit. Takže bych to viděl na nějaký nákladově výhodný kompromis. Celá tato debata musí být založená na čistě ekonomických základech.

Na kolik je rozpočtována obnova vlastních kamionů?
Ve chvíli, kdy bychom měli kompletně obnovit vozový park velké logistiky, se odhady pohybují kolem miliardy korun, kterou nemáme. Takové velké rozhodnutí bude potřeba detailně diskutovat s politickou reprezentací, se zakladatelem, dozorčí radou i odborovými organizacemi. Každopádně úvaha nad budoucností velké logistiky musí být na čistě ekonomickém základu.

Česká pošta loni prodělala 1,38 mi­liardy korun. Lze vyčíslit, kolik z toho zapříčinil covid?
Loni dosáhla pošta historicky největší ztráty, jednak kvůli změnám, kterými procházíme, jednak kvůli koronavirové pandemii. Výrazně narostl balíkový byznys, meziročně o 476 milionů, ale je to pořád sotva třetinová část našeho byznysu. Ostatní služby v podstatě nefungovaly a museli jsme udržet provoz podniku s 27 tisíci zaměstnanci a všechny, včetně zákazníků, ochránit. To vyšlo na 780 milionů korun. Takže když sečtu první a druhou vlnu covidu, stálo nás to tři čtvrtě miliardy korun.

Které služby táhnou zbylé dvě třetiny tržeb?
Listovní zásilky, tedy tradiční dopisy a všechna agenda s tím spojená, a pobočkové finanční služby, tedy platba poukázkami a poštovní spořitelna. Vedle toho poskytujeme – značně ztrátovou – finanční službu roznášení důchodů a sociálních i zdravotních dávek. Každý měsíc vyzvedneme u České národní banky 12 miliard korun, které v průběhu měsíce rozdělíme do obálek a roznosíme příjemcům. Je to obrovská agenda, kterou pošta dělá pro stát, a částka, kterou za to dostáváme, nebyla řadu let valorizována, takže musíme s novou politickou reprezentací otevřít diskusi.

Kolik za to pošta inkasuje?
Devětadvacet korun za celý proces – od vyzvednutí peněz, rozpočítání hotovosti, donesení až domů. Chápu, že to nezajímá Českou správu sociálního zabezpečení ani další subjekty, od nichž peníze distribuujeme, ale tato cena zdaleka nepokrývá náklady s tím spojené. Počet důchodů, které roznášíme, stále klesá. Aktuálně jde zhruba o 750 tisíc lidí. Zároveň se ale s opakovanou valorizací penzí důchody navyšují, takže se celková částka výrazně nemění.

Zmínil jste novou politickou reprezentaci země. Jak se cítí šéf největšího státního podniku v době měnících se vlád?
Úplně v pohodě. Vnímám to tak, že každá změna je příležitost. Zní to korporátně a přehnaně pozitivisticky, ale ve skutečnosti to tak cítím. V momentě velké změny máme příležitost ukázat politikům věci, které předtím nikdo nepovažoval za důležité, nebo se rozhodnutí odsouvala v čase. Snažil jsem se po svém nástupu nastavit v České poště určitou strategii a nyní musíme jasně pojmenovat, co je veřejná služba, za kterou stát musí platit, a co jsou komerční služby, které mají být na liberalizovaném trhu plně konkurenceschopné. A to bude třeba diskutovat s novou vládou.

Foto: Michael Tomeš

Dozorčí rada minulý měsíc, tedy po volbách (úsměv – pozn. red.), schválila strategii pro rok 2022, jejíž součástí je poprvé jasně vidět vnitřní rozdělení jednotlivých byznysů pošty a možné cesty vývoje u každé z těchto větví. Toto je – zcela na rovinu – politicky absolutně neutrální. Pošta musí poskytovat část služeb ze zákona a ostatní činnosti nastavit tak, aby fungovaly správně a tržně. Proto jsme přistoupili k zásadnímu kroku, kdy jsou jednotlivé části podniku od 1. ledna 2022 zařazeny do samostatných odštěpných závodů. Každá z těchto částí, každý odštěpný závod bude mít vlastní nákladovou i výnosovou položku, dokonce svůj okruh v účetním systému.

Část pošty poskytující veřejnou službu tedy bude mít vlastní hospodaření? A druhá, komerční bude mít také vlastní výsledovku?
Ano. Stále to budou odštěpné závody, pořád je to jedna pošta, jedno IČO, jen bude za lomítkem číslo odštěpného závodu. Management, dozorčí rada i zřizovatel budou mít přesný vhled do hospodaření samostatných částí. Trvalo nám dlouho, než jsme k tomu dospěli a spočítali. Ale upřímně: vzít takhle velkou firmu a čistě nákladově, výnosově a procesně ji rozkrájet a ukázat v nové struktuře, není projekt na pár měsíců.

Stále však zůstává nevyřešené, a problém je to extrémně palčivý, financování veřejné služby. Systém byl naposledy nastaven v roce 2013, ale nefungoval, proto byl zrušen. Tehdy to měl být fond, do kterého budou komerční hráči na trhu přispívat a z něhož má být veřejná služba hrazena. Ale nefungovalo to. Pošta na základě politického rozhodnutí dostává nějakou částku. V té době politici rozhodli, že dostane 800 milionů korun, ale to bylo čistě politické rozhodnutí, nebylo tam žádné opodstatnění v podobě kalkulace nákladů.

Poté se změnila legislativa, aby v pětiletém období 2018 až 2023 mohla pošta dostat maximálně 1,5 miliardy ročně, přičemž Český telekomunikační úřad (ČTÚ) prokazuje, kolik veřejná služba každoročně stojí. Máme otevřené účetnictví, nákladově orientované ceny, tam moc s čím čarovat, co kam schovat není.

Konkurence neustále stát a média bom­barduje absurdními a nepodloženými nařčeními týkajícími se rizika křížového financování. I proto jsme přistoupili k rozdělení do odštěpných závodů. Ve chvíli, kdy jasně a transparentně oddělíme jednotlivé aktivity, nastavíme mezi nimi jednoznačné vazby a smluvní vztahy, nemůže žádná konkurence říct ani slovo. Především si však od divizního členění slibuji snazší proces notifikace veřejné podpory, tedy peněz od státu.

Když politici jasně uvidí, kolik peněz jde do pobočkové sítě, jež je dána vládním nařízením a má nějakou povinnou službu, tedy i nákladovou strukturu, bude jednodušší od státu získat kompenzaci za veřejnou službu. Takže bude vidět, že třeba v roce 2019 stála veřejná služba 2,7 miliardy korun a v roce 2020, kdy jsme již provedli částečnou vnitřní optimalizaci, 1,9 miliardy. Nákladovost veřejné služby jsme meziročně srazili téměř o 900 milionů.

Jak?
Vnitřní optimalizací. Zrušili jsme téměř tři tisíce pracovních míst, sjednotili otevírací doby poboček, zavedli dvourychlostní doručování, tedy vystoupili z krysího závodu, že každá zásilka, každý dopis, musí být doručena na jakoukoliv adresu do druhého dne. Zákazník má nově volbu, možnost si říci, zda zaplatí za dopis o sedm korun méně s tím, že si s doručením dva dny počká.

Sjednocení otevírací doby znamená ve spoustě případů její zkrácení.
Týká se to středních pošt, nikoli těch velkých v okresních či krajských městech. Ani se to netýká malinkatých poboček na obcích, jen těch středních. Sjednocení nám umožnilo nastavit směnnost lidí, což mělo obrovský efekt, kdy se na té jedné poště nepotkávají směny. I díky tomu jsme prošli covidovým obdobím neuvěřitelným způsobem, kdy z 3 200 poboček bylo – navzdory nemocem, karanténám a dalším nepříjemnostem – zavřeno v jeden den maximálně 24 pošt. Kdybychom neměli směny, museli by do karantény všichni z pobočky, a to bychom už nebyli schopní provoz zajistit. Ano, byl omezen celkový počet otevíracích hodin pošty, ale čekací doby nevzrostly a provoz poboček se zefektivnil.

Na jedné straně propouštíte lidi na pobočkách, na druhé jich nemáte dost pro doručování balíků.
Ale my nepropouštíme balíkové doručovatele, staráme se o spoustu agend, kde práce prokazatelně ubývá a kde nemůžeme držet lidi v současném rozsahu. Musím v této souvislosti připomenout, že struktura pobočkové sítě je daná jednak historicky, jednak vládním nařízením, dle nějž musíme provozovat 3 200 poboček. Kdybychom vycházeli z evropské směrnice o poštovních službách, která definuje kvalitativně-kvantitativní požadavky na dosažitelnost služby, měli bychom necelé dva tisíce poštovních úřadů. Takže máme o 1 200 poboček hustější síť, než po nás žádá Evropská unie.

Jak jsou na tom v okolních zemích?
V zemích bývalého Rakouska-Uherska je to stejné. Slovensko je poloviční a má 1 500 poboček. Rakousko je o něco menší, má méně poboček a Maďarsko je stejně velké jako my a má o málo menší počet než my. Ale pozor, ve čtyřikrát větším Polsku je 7 600 pošt, tedy něco málo než dvojnásobek České pošty. Mimochodem ještě v roce 2012 měli 8 500 poboček, takže jich skoro tisíc zavřeli.

A pak je tu Skandinávie, kde je síť řídká. Švédsko a Dánsko před lety založily společný poštovní podnik PostNord. Jenže pak manažeři zjistili, že každá země má specifika a především odlehlá teritoria. Pochopili, že nemohou doručovat v režimu běžném pro kontinentální Evropu, protože létat letadlem pro dva, tři dopisy není ekologické ani ekonomické. Takže oddělili státní služby, včetně pobočkové sítě, kterou garantuje každá země, a vyčlenili komerční služby.

Podobně to předtím udělali v Británii. Pokud ve zdejších médiích čtete, jak čeští investoři investují do Royal Mail, je to logistická – komerční – část tamního poštovního byznysu a vedle toho existuje samostatná firma British Post Office, která pro obyvatele, tedy pro stát, zajišťuje veřejnoprávní služby.

V Německu je to DHL a Deutsche Post, také jasně oddělené služby a kompetence, dokonce vyčleněné do samostatných firem. Francouzi k tomu přistoupili také, v rámci jedné firmy funguje zvlášť notifikovaná, státem subvencovaná pobočková síť. Holandská pošta byla privatizovaná dokonce již v osmdesátých letech, takže vytvořit strukturu státem podporovaných služeb a logistických aktiv je jednoduché.

Foto: Michael Tomeš

Česká pošta, respektive Česko, v tom trochu zaspala a do roku 2013 nebyla připravená na otevřený, liberalizovaný trh. My, jako Česká pošta, jsme teď na velké křižovatce, kdy se musíme rozhodnout, jak bude vypadat do budoucna. Má-li provozovat ztrátové služby, někdo je musí zaplatit. Pohled „dokud to nějak funguje a najdete si ziskovou činnost, kterou zaplácnete tu ztrátovou službu, je to OK“, ve skutečnosti vůbec není OK. To je principiálně špatně a do budoucna to fungovat nemůže.

Takže rozdělení činností do odštěpných závodů, které začne fungovat od začátku roku 2022, je přípravou na budoucí rozdělení pošty a případnou privatizaci?
Tak bych to neřekl. Je to první krok, aby se do vnitřního fungování firmy vnesl jasný ekonomický základ. Potřebujeme mít samostatné účetní okruhy, na úrovni firmy budeme výsledky nadále konsolidovat. Takže teď máme rok na to, aby zřizovatel rozhodl, v jaké podobě to bude pokračovat od roku 2023.

Budete na základě odštěpeného fungování firmy argumentovat politikům a dozorčí radě, že 1,5 miliardy na služby pro stát je málo?
Vidíme to už teď, v účetním systému každý oprávněný vidí rozpad nákladových i výnosových položek. Přiznaných 1,5 miliardy korun je příspěvek na univerzální veřejnou službu, převážně tedy provoz pobočkové sítě, ale děláme další ztrátové služby, třeba zmíněný roznos důchodů.

Pokud byste chtěli počet poboček redukovat, pak to rozhodnutí musejí udělat politici?
Ano, protože 3 200 poboček je dáno vládní vyhláškou, můžeme ročně změnit či přestěhovat sto pošt. To kontroluje Český telekomunikační úřad.

Můžete říct malým obcím o část peněz na provoz poboček, které jsou výrazně v minusu?
To již funguje v modelu Pošta Partner, kde s místní samosprávou například dojednáme přesun pobočky na obecní úřad nebo sdílení zhruba 50 procent administrativních nákladů. Třeba tak, že lidé dopoledne dělají pro poštu a odpoledne pro obec. Je logické, že čím je pobočka menší, respektive vyřizuje menší počet operací, tak je víc ztrátová. Na druhé straně je potřeba se na to dívat komplexně jako na síťové odvětví.

Nemůžeme říct, že všechny ztrátové pošty škrtneme a ušetříme určitý objem peněz. Máme propočítáno a namodelováno, jak zefektivnit nejdražší pobočky, jak by síť mohla fungovat v různých varian­tách, kolik co stojí. A o tom se musí diskutovat s politiky. Pokud nebude vůle jakékoliv pobočky omezovat nebo rušit, musíme ukázat, kolik co skutečně stojí, a zajistit financování této garantované infrastruktury.

Vezměte si, jak se změnily České dráhy. Aby mohly alespoň částečně konkurovat soukromým dopravcům, převedly zátěž správy budov na státní Správu železnic (SŽ) a uzavřely spoustu pokladen. Jízdenku si koupíte přes internet nebo ve vlaku a řada nádraží pod správou SŽ buď prošla rekonstrukcí, nebo byla nahrazena menšími budovami či jen moderními přístřešky. Samotné služby drah neutrpěly, naopak se zlepšily.

Doba se mění i v naší branži a spoustu obcí můžeme obsloužit mobilní poštou. Mobilní pobočka má kompletní sadu služeb včetně peněžních, důchodů, balíků, dopisů. Ukazuje se, že když má pevný jízdní řád, lidé si zvyknou, že v danou dobu přijede poštovské auto, kde si mohou vyřídit potřebné.

Budete od politiků žádat navýšení 1,5miliardové státní kompenzace?
V první fázi bychom potřebovali, aby pošta dostala zaplacenu onu roční 1,5 miliardu za poslední čtyři roky.

Stát vám dluží peníze?
Zjednodušeně ano, od roku 2018 nedostala pošta zaplaceno za veřejnou službu. Když jsme se se státem na ní dohodli, musela legislativní změnu notifikovat Evropská komise. A naše konkurentovny to neustále napadají a kvůli údajně nedovolené státní podpoře zdržují zaplacení. Když už to vypadalo nadějně, spadla do toho pandemie a komise začala přednostně notifikovat covidové škody, standardní notifikace se dostaly na druhou kolej. A bez toho nemůže být vyplacena ani záloha.

Již před časem jsme dodali potřebné dokumenty a vstupy. Věřím, že vše bude dořešeno a pošta konečně bude mít nárok na vyplacení peněz. A také potřebujeme nastavit nové období 2023 až 2028 odděleně, aby bylo vše jasné a nemuselo se to martyrium opakovat.

Jak takový výpadek zvládá vaše cash flow?
Máme poměrně dramatické problémy. Když pak slyšíte výtky, že je pošta podinvestovaná, že nemodernizuje, je vám smutno. Těžko se investuje v situaci, kdy vám největší zákazník, tedy stát, prakticky dluží šest miliard korun. Přitom všechny provozní náklady, tedy nájmy, mzdy, pohonné hmoty, byly vyplaceny a veřejná služba dodaná a regulátorem trhu potvrzená. A vy máte nakumulovaný dluh šest miliard. To se pak špatně modernizuje.

Kde tedy berete peníze? Odsunuli jste modernizaci?
Velmi významně. Část se také snažíme kompenzovat prodejem nemovitostí nebo zbytného majetku. A museli jsme si vzít komerční úvěr, jehož obsluha nás stojí řádově 100 milionů korun ročně. Situace je bizarní: největší zákazník vám dluží a ještě udělá legislativní změny, na jejichž základě přijdete o další 2,5 miliardy ročně. Tím myslím zákon o elektronické komunikaci, podle kterého budou muset od 1. ledna 2023 všichni podnikatelé, živnostníci a firmy komunikovat výhradně elektronicky. Tedy přijdete o tržby, které pomáhají hradit veřejnou službu a pobočkovou síť.

Co se může stát? Kolaps?
Obávám se, že ano. Představa, že státní podnik nikdy nemůže zkrachovat, je hezká, ale můžeme naprosto normálně zkolabovat z jednoduchého důvodu: pošťáci nejsou státní zaměstnanci. Nedostávají mzdu ze státního rozpočtu, firma si na to musí vydělat.

Zmínil jste pojem konkurentovny.
To je konkurentovna, která vozí zásilky (smích).

Očekáváte, že konkurence napadne i váš záměr ohledně části aktiv První novinové společnosti (PNS)?
Abychom tomu předešli, zahájili jsme řízení s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Cílem je odkup části závodu PNS zaměřené na novinové služby. Důvod je jednoduchý, od roku 2023 vejde v platnost zmíněný zákon, v jehož důsledku nám klesnou roční výnosy z listovních zásilek o 2,5 miliardy korun.

Výnosy z datových schránek to nemohou nahradit, jsou to halířové položky. Navzdory tomu budeme muset držet rozsáhlou fyzickou síť doručovatelů, kteří budou roznášet dopisy v hodnotě o 2,5 miliardy nižší. Proto řešíme, zda tuto síť zredukovat, nebo ji naplnit jinou aktivitou. Takže teď počítáme, zda se případná akvizice novinové služby od PNS v tomto směru vyplatí.

Na distribuci tištěného tisku má pošta divizi Postservis.
V zásadě jsou ty sítě tři. V první jsou doporučené zásilky s pruhem do vlastních rukou a podobně. Tomu se říká zapsaná pošta, tento segment je ostře sledován, měli bychom přesně vědět, kde se daný dopis zrovna teď nachází. Pak máme síť běžných listovních zásilek a třetí je neadresná distribuce, tedy letáky, katalogy a reklamní materiály. Cítíme, že letáková, neadresná část roznosu musí být nejlevnější. Ta prostřední musí být efektivní a funkční zároveň. A ta exkluzivní, prémiová, je zároveň nejdražší.

Takže počítáte s tím, že noviny a poštu budou roznášet stejní lidé?
Ne zcela. Máme expresní síť, tedy do druhého dne, kterou můžeme naplnit například novinami, které musejí být ve schránce o půl osmé. Pak je síť pro roznos dopisů, které můžeme distribuovat třeba s balíky. A pak jsou letáky. Musíme celou logistiku, tedy naši kompletní doručovací síť, přepočítat na novou dobu, kterou má Česká pošta před sebou. Balíky rostou, listovní zásilky klesají a zároveň se mění jejich struktura. A do toho bychom rádi zanesli část PNS, abychom síť co nejvíc vytěžili. Kalkulujeme obě varianty, dali jsme to na ÚHOS, kde se to bude alespoň půl roku řešit.

Tedy nový byznys, který je součástí křižovatky, na které pošta stojí.
Snažíme se síť naplnit a udržet ji funkční. Nebo ji začneme omezovat a v podstatě trh listovních zásilek do budoucna téměř opustíme, protože se k dopisům budeme chovat jako k balíkům.

Mimochodem, jak jste na tom s pobočkovou sítí v Kolíně, odkud pochází budoucí ministr vnitra?
Pevně doufám, že je tam rozvinutá a maximálně klientsky vstřícná (smích).

Takže nemáte strach, že kvůli frontám na poště můžete skončit?
Kdybych měl strach, do pošty vůbec nechodím.

Přečtěte si také