Debata o tom, zda mají být výdaje na obranu 3, 4 nebo 5 procent z hrubého domácího produktu, byly symbolem minulého týdne. A ještě tématem určitě budou. Opozice má svou mantru, že všechno nad dvě procenta je moc. Jejich hlavním argumentem přitom je, že útok Putinovského Ruska na některou ze zemí NATO je hodně nepravděpodobný. Ale můžeme opravdu na to spoléhat?
Neřekl bych. Klíčový problém je, že hlavní alianční princip, tzv. kolektivní bezpečnost není tak silný, jak si někdy myslíme. A Putin a jemu podobní po světě to moc dobře vidí. O to víc, že se po Evropě najde stále dost politiků, kteří si nevšimli, že se svět změnil.
Zatímco západní armády se předhánějí v investicích do „železa“ a uklidňují se případným potenciálem brigád, tak Rusko sází na masovou výrobu bezpilotních letounů, do elektronického boje a rojů bezpilotních letounů. Jak si všímají zahraniční média, tak 95 % zraněných v ukrajinských nemocnicích tam je se zraněními způsobenými minami a výbušninami, z nichž více než 70 % utrpělo údery dronů.
Dělostřelectvo, obrněná vozidla se stávají minulostí. To je jedno z hlavních poučení z války na Ukrajině. Válka se touto změnou nestala jen levnější, ale i rychlejší. Další konflikt v Evropě už nezačne jako ten na Ukrajině. Nezačne tanky shromážděnými u hranic. Každý, kdo sleduje chování Putina vidí, že jeho cílem už není Ukrajina, ale nová mapa Evropy. Taková, kde Rusko určuje pravidla. Proto nechce mír a baví ho si hrát s evropskými politiky. Proto je vděčný za všechny méně důvtipné politiky, kteří si říkají, že zbrojit není třeba, protože oni se s každým nějak dohodnou.
Není to ani týden, co Andrej Babiš a Alena Schillerová opět zpochybnili naše závazky ke společné obraně státu. S hloupým argumentem, že navyšování je zbytečné, protože oni chtějí utrácet peníze jinak. Chápu, že bez sociálního smíru je tento krok byl riskantní, ale klíčové je nastavení pohledu. Pro Andreje Babiše, který již jednou řekl, že by v případě války spojencům nepomohl (i když tenkrát prý selhala akustika), jsou investice do zbrojení utrácením. Pro nás jsou to investice do budoucnosti, a hlavně obrovská příležitost pro náš průmysl, vědu a výzkum. Každý se na to díváme prostě jinak.
Pokud se ANO dnes odvolává na Španělsko, které začalo vyjednávat o tom, že není schopné navyšovat výdaje na obranu, tak Andrej Babiš zapomíná na jednu drobnost. Byl to on, který odmítal jakoukoliv solidaritu v době, kdy tato země čelila migrační krizi. Evropa tak jen sklízí to, co i Andrej Babiš pomáhal zasít v době, kdy byl premiérem.
To, co nabízí šéf Aliance je přitom velkorysé. Oněch pět procent na armádu je totiž rozdělených na 3,5 procenta na investice spojené s armádou a 1,5 procenta na širší výdaje spojené s bezpečností – například na infrastrukturu, kyberbezpečnost či třeba budování nemocnic. Nic nám nebrání si říct v NATO, třeba o to, že chceme být centrem kybernetické bezpečnosti, což by přirozeně nastartovalo i růst průmyslu.
Zdá se mi, že Evropou obchází zrádná myšlenka: „Rusko je na Ukrajině v pasti. Jak může ohrozit EU nebo pobaltské státy?“. Zákeřná proto, že drony a kybernetická válka je daleko levnější a rychlejší, než tanky na hranicích země.
•
