Když v loňském roce prošel sněmovnou „konsolidační balíček“, vložila do něj koalice i zbrusu novou daň na náplně do elektronických cigaret. Prosadil se tak rychle, že nikdo nestihl řešit všechny omyly, které systém daně obsahoval: je v úplném rozporu s vládními závazky v boji proti kouření, jde proti principu snižování škod, nikdo nedokázal odhadnout její dopad a výnos, nikdo se nepodíval do zahraničí a neřešil její přesah k okolním zemím.
Od letoška tak máme daň, která poroste další tři roky a už za rok a půl bude jednou z nejvyšších v Evropě. Ministerstvo financí vidí, jak mu do zahraničí utíkají miliardy z klasických cigaret – a nepoučilo se. Nabízí se Einsteinova definice o tom, kdo opakuje stejnou věc a čeká odlišné výsledky.
Jsou e-cigarety nástroj proti kouření?
Elektronické cigarety jsou prokazatelně významně méně škodlivé než ty klasické, papírové. Na tom se shodnou prakticky všichni. Růst jejich spotřeby má za přímý efekt pokles počtu kuřáků. Pokud kuřák přejde na méně rizikovou alternativu, uleví zátěži na svém zdraví a on i stát na tom vydělají – léčba nemocí z kouření opravdu není levná. Tomuto principu se říká „snižování škodlivosti“ a vláda na něm postavila svoje plány, schválila koncepci a slíbila to v programovém prohlášení.
V poslední době roste počet mladších uživatelů e-cigaret, přičemž někteří z nich předtím ani nekouřili. To je příležitost pro spoustu příznivců tvrdé restrikce, aby vytáhli do boje. Argumenty, že počet mladých kuřáků dlouhodobě klesá nejrychleji a že je i pro mladé lepší, když vapují, než když kouří, jdou stranou. Zbývá dodat, že stát všechny potřebné nástroje i pravidla už má. Jenom je nedovede vymáhat. Stát koneckonců ani nedovede přesně změřit, kolik lidí mladších 18 let e-cigarety užívá, neboť průzkum Státního zdravotního ústavu měří „mladé“ až do 24 let. Zákaz je zjevně snazší než systematické, koncepční a promyšlené kroky.
Příznivce plošných zákazů tedy potěší, že po roce 2026 už budou ceny náplní tak drahé, že se nevyplatí je prodávat. Bude násobně levnější je pašovat, míchat podomácku nebo přejít zpět k cigaretám. Data ze zemí, jako jsou Itálie nebo Estonsko, kde k podobné situaci došlo, to dokazují. V Itálii po drastickém zvýšení daní trh zkolaboval, v Estonsku po zákazu příchutí prudce vzrostl počet kuřáků. Málokdo ovšem změřená a prokázaná fakta chce vidět.
Co s tím dělat?
Jednou schválená daň se nedá vzít zpět, navíc zdaňovat návykovou látku spotřební daní je bezesporu ospravedlnitelné. Všechno je otázkou přiměřenosti, dopadu na trh a chování uživatelů.
Příklad si lze vzít z plánované směrnice Evropské unie, jež zvažuje nastavit daň pro celý společný trh. V návrhu se daň váže na obsah nikotinu. Silnější náplně mají daň vyšší, ty slabé naopak menší. Mělo by to významnější dopad i na jednorázové e-cigarety, které jsou – po právu – největším trnem v oku ochránců mladší generace. Obsahují totiž malé množství náplně s maximální povolenou koncentrací, takže česká daň jejich cenu neovlivní, ta evropská ano. Směrnicí se loni při schvalování balíčku zaklínalo i ministerstvo financí, fakticky se od ní česká daň však zásadně liší.
Řešení se nabízí samo: rychle změnit sazby daně tak, jak plánuje Evropská komise. Stihnout to do konce roku bezesporu jde a je to poslední šance pro rozum, kterou tato Poslanecká sněmovna má. Stát vydělá víc, než kolik by byl výnos daně české, ale zároveň nevezme uživatelům nástroj, který je odvádí od kouření. Alternativou je celý problém vymlčet a doufat, že problém zdědí až vláda následující. Až v září dramatický růst ceny pocítí stovky tisíc uživatelů, pravděpodobně to dají svým zástupcům najevo.
Antonín Berdych
Komora elektronického vapování
•