Podle předpokladů to mělo být běžné pracovní ráno, první po změně času. Lidé, kteří trpí jarním a podzimním posunem, obvykle naplní sociální sítě stížnostmi, jak se jim špatně vstávalo, jak jedna hodina rozhodí jejich biorytmus (ačkoli jim nevadí cestování na dovolenou do jiných časových pásem na mnohem kratší dobu, než je půlrok), a kdy už konečně EU s tímto reliktem něco udělá… Minulé pondělí si však na posun času nikdo nevzpomněl. Doslova celý národ řešil úmrtí Petra Kellnera.
Smrt nejbohatšího Čecha, obzvlášť takto nečekaná a tragická, doslova přinutila spoustu jedinců ke komentáři nebo rovnou k sepsání názoru na zemřelého. Sociální sítě se začaly plnit soucitnými poznámkami, ale i nenávistnými příspěvky, do nichž někteří často promítli frustraci z vlastních zpackaných životů, nebo „alespoň“ z téměř roční karantény. Hodně lidí po Kellnerově úmrtí promeškalo skvělou příležitost, jak nic nepsat a nic neříkat.
Tento text je prvním a zároveň posledním, které na toto téma píši. Berte ho, prosím, jako osobní a redakční vzpomínku na člověka, který dokázal jít hodně tvrdě za byznysem a zároveň altruisticky podporovat neziskové projekty.
Petr Kellner, stejně jako autor tohoto textu, vyrostl v Liberci. Absolvovali jsme stejnou střední školu, za jeho působení nesoucí název Střední ekonomická škola, později přejmenovanou na Obchodní akademii v Liberci. Již na začátku 90. let se na „obchodce“ hovořilo o tom, že v tehdy se rozjíždějící kuponové privatizaci je aktivní privatizační fond, za kterým stojí jeden z absolventů školy. PPF i sám Kellner školu nančně podporovali, například když bylo potřeba přispět na nové vybavení nebo uspořádat ples ke kulatému výročí akademie. Jeho jedinou podmínkou byla plná anonymita. Obdobně přistupoval k podpoře libereckého hokeje, kde skupina PPF sponzorovala především mládežnické a juniorské kategorie. Co nyní bude s jedním z nej – úspěšnějších klubů poslední dekády, stejně jako s dalšími nekomerčními projekty, které Kellner podporoval, je nejasné.
Pro PPF pracovala v průběhu třiceti let řada mých kamarádů či spolužáků a koneckonců i já sám. Právě PPF založila před téměř třiadvaceti lety vydavatelství Euronews, které na podzim roku 1998 začalo vydávat týdeník Euro. Na rovinu: PK, jak byl ve skupině často označován, se o Euro příliš nestaral, čas a energii směřoval do objemově větších investic. Nicméně nebýt Kellnera a PPF, časopis, který právě držíte v ruce, by možná nikdy nevznikl. Díky Euru byl Petr Kellner prvním českým miliardářem, který vstoupil do sektoru médií. Navíc na rozdíl od současných zvyklostí v konkurenčních vydavatelstvích se PK vyhýbal ovlivňování obsahu.
S PPF nemá Euro již deset let nic společného, duch poctivé ekonomické žurnalistiky, o niž se snažili mí předchůdci, však přetrvává. Přeji vám příjemné čtení nového vydání, hodně zdraví, ale i štěstí.
•
