Nelegální obchod s tabákem v Česku roste nejrychleji za poslední desetiletí a zasahuje už nejen klasické cigarety, ale i segment alternativních tabákových a nikotinových produktů. Podle Tomáše Zimy, manažera vnějších vztahů ve společnosti British American Tobacco (BAT), tvoří nezdaněné či padělané cigarety dohromady přibližně 17 až 18 procent trhu, přičemž samotné padělky představují asi pět procent. Výroba padělků moderních alternativ se navíc odehrává mimo Evropu – především v Asii –, což komplikuje dohled i možnosti postihu. Z okrajového jevu se tak stal systémový problém s dopady na státní rozpočet, legální byznys i zdraví spotřebitelů.
► Problém s paděláním klasických cigaret existuje dlouhodobě, v poslední době jej však stále častěji pociťují i výrobci tabákových a nikotinových alternativ. Jak tento trend vnímáte – mění se spíše situace na straně poptávky, nebo nabídky?
Ten vývoj je poměrně dynamický a jiný, než na co jsme byli zvyklí. Po dlouhou dobu se podíl nezdaněných cigaret – tedy těch, z nichž stát nezíská ani korunu – držel pod hranicí deseti procent. To bylo jakési přirozené číslo. Dnes se však podle našich průzkumů, které provádíme dvakrát ročně, pohybujeme mezi 17 a 18 procenty. To už je vysoký podíl. Zvlášť výrazně roste kategorie padělků – ještě před dvěma lety šlo zhruba o dvě procenta trhu, dnes jsme nad pěti. Číslo může být lehce ovlivněno metodikou, ale trend je zcela zřetelný – a alarmující.
Podle Tomáše Zimy z BAT je správnou cestou postupné, předvídatelné zvyšování spotřební daně z tabáku, jež bere v úvahu situaci na okolních trzích.
► Řekl byste, že na nelegálním trhu tedy už jasně převažují padělky?
My se díváme především na podíl nezdaněných cigaret na celkovém objemu. Zde je třeba zmínit zejména masivní příliv polských variant ať už legální, či nelegální cestou. Cenový rozdíl je obrovský. Na krabičce se dá ušetřit až padesát korun, což při maximálním povoleném limitu čtyř kartonů představuje zhruba dvoutisícovou úsporu. Pro mnoho lidí je to dostatečná motivace, aby se do Polska vypravili „na nákupy“. Polsko se tak podílí zhruba devíti procenty na celkovém objemu. Menší část tvoří dovozy z dovolených nebo ze sousedních států, například ze Slovenska. Největší roli ale hraje právě Polsko – část dovozu je legální, část už ne. Víme například o případech, kdy se polské cigarety snaží překupníci prodávat německým zákazníkům, čímž porušují zákon. Když tedy sečteme legální i nelegální přeshraniční dovozy, Polsko je dnes jednoznačně největším zdrojem. Pokud jde přímo o padělky, ty tvoří kolem pěti procent, což je historické maximum.
► Zmínil jste, že vypracováváte a publikujete vlastní průzkumy. Jaké problematiky se přesně týkají a jaké z nich vyplývají závěry?
Takzvaný „průzkum prázdných krabiček“ pro nás provádí společnost Ultex. Dvakrát ročně jejich týmy vyrážejí do ulic, kde sbírají použité krabičky, obaly a nedopalky – třeba z chodníků nebo z horní části odpadkových košů. Všechno se pak třídí a posílá do laboratoře, kde se jednotlivé vzorky analyzují. Je to zvláštní představa, ale tato metoda poskytuje robustní a dlouhodobě konzistentní datovou řadu, jež umožňuje sledovat trendy s vysokou přesností. Výzkum probíhá napříč evropskými trhy, abychom dokázali porovnávat vývoj a přesuny nelegálního zboží mezi zeměmi. Výsledky pak porovnáváme s oficiálními prodejními daty, abychom lépe pochopili realitu.
Zpracování trvá déle, protože v laboratoři se musí projít každý jednotlivý nedopalek a určit, zda jde o padělek, nebo o legitimní výrobek, z jakého trhu pochází a jaké je značky. V současnosti se v Česku pohybujeme na necelých 17 procentech cigaret z celého trhu, které nebyly v tuzemsku zdaněny. Z tohoto čísla pak tvoří takřka třetinu padělky a ke dvěma třetinám se blíží polské cigarety – legálně vyrobené a okolkované v Polsku a k nám buď legálně dovezené, nebo propašované za účelem dalšího prodeje. Pro zjednodušení záměrně zanedbávám drobný výskyt například ze Slovenska.
► Jak si v tomto ohledu vede Celní správa ČR? Pokud vím, i vaše firma s touto institucí úzce spolupracuje.
S celníky spolupracujeme velmi intenzivně a té spolupráce si vážíme. Česká celní správa k problematice přistupuje dlouhodobě konstruktivně a disponuje odborníky, kteří patří k nejlepším v Evropě. Je ale pravda, že jejich možnosti jsou do určité míry omezené – materiálním vybavením i počtem lidí, kteří se této oblasti věnují. Přesto lze říct, že v odhalování nelegálních továren je Celní správa ČR mimořádně úspěšná, zejména ve srovnání s okolními zeměmi.
► Máte i vy jako soukromá společnost vlastní forenzní zázemí pro odhalování padělků?
Ano. Pokud se objeví vzorek s podezřením na padělání, posíláme ho do naší laboratoře. Provedeme forenzní analýzu – určíme, zda jde o padělek, nebo o originální výrobek z některé z našich továren, případně z jakého trhu pochází. Disponujeme rozsáhlou knihovnou vzorků a znalostí o výrobních linkách. Umíme tak zjistit, na jakém stroji byl konkrétní kus vyroben, a porovnat ho s existujícími referencemi. Díky tomu často dokážeme vystopovat, zda už jsme podobný padělek viděli – a odkud mohl pocházet. Některé padělky jsou navíc tak špatně vyrobené, že je možné je rozpoznat i bez hlubší analýzy.
► Obracejí se na vás i spotřebitelé napřímo? Například pokud pojmou podezření, že narazili na padělek?
Ano, to se stává zejména u nikotinových sáčků. Spotřebitelé, kteří jsou zvyklí na vysoký standard kvality, se na nás v takovém případě obracejí. Díky tomu jsme vůbec zjistili, že se problém padělaných nikotinových sáčků na trhu objevuje – jejich podněty jsou pro nás velmi cenné. Vzorky tedy získáváme třemi cestami: od celní správy, z vlastního sběru v terénu a právě od zákazníků.
► Na co si zákazníci třeba u nikotinových sáčků obvykle stěžují? A jak se padělky k lidem nejčastěji dostávají – spíše přes e-shopy a sociální sítě, nebo klasickými kanály v offline prodeji?
U originálních nikotinových sáčků VELO do určité míry zaručuje autenticitu obal. My jako výrobce používáme výhradně balení s bezpečnostní pojistkou proti otevření dětmi – ta sice působí nenápadně, ale je technologicky i finančně náročná. U padělků často chybí nebo je provedena nekvalitně. My doporučujeme vždy kontrolovat, že výrobek je opatřen kolkem. Zákazníci si jeho absence bohužel často všimnou, až když se objeví první pochybnosti. Pokud jde o stížnosti, spotřebitelé si nestěžují na drobné odchylky, ale na zcela zjevnou nekvalitu. Padělky bývají odpudivé – hnědý obsah, nepříjemný zápach, nekonzistentní chuť. Padělky se na trh dostávají různými cestami. Víme i o nabídkách přímé distribuce v režimu door to door, kdy si zákazník může vybrat parametry i značku. Padělatelé často kombinují produkty různých výrobců, takže se na trhu může objevit prakticky jakákoli značka. Žádná „oblíbená značka padělatelů“ neexistuje – vyrábí se to, po čem je zrovna poptávka.
► O jaké peníze stát kvůli padělkům přichází? A jaké zdravotní riziko tyto produkty představují?
U nikotinových sáčků jsou daňové dopady zatím relativně malé, protože spotřební daň je nízká. U klasických cigaret je to ale mnohem závažnější problém. Vedle porušování práv duševního vlastnictví je tu samozřejmě i aspekt zdravotní bezpečnosti. Složení padělků je naprosto neznámé – vyrábějí se bez jakékoli kontroly, z nevyhovujících materiálů a často i v nehygienických podmínkách. Viděli jsme případy, kdy padělky nikotinových sáčků dorazily z Asie plesnivé nebo s výrazně změněnou barvou a zápachem. Obsah nikotinu i dalších látek se navíc výrazně liší kus od kusu. Právě tahle neznámá a nestabilní chemická skladba představuje zásadní riziko pro zdraví spotřebitelů.
► U tabákových a nikotinových alternativ se často diskutuje o případných změnách daňové politiky. Jak by se podle vás pravidla dala nastavit tak, aby to bylo ekonomicky rozumné a zároveň to nevedlo k rozmachu černého trhu?
Z minulosti víme, že největší chybou je skokové zvýšení spotřební daně. To obvykle vede k růstu černého trhu. Viděli jsme to mezi lety 2022 a 2023 – daňová sazba rostla, ale výběr naopak klesl. Správná cesta je postupné, předvídatelné zvyšování, jež bere v úvahu situaci na okolních trzích. Nejsme ostrov – máme čtyři sousedy a minimálně jeden z nich má ceny výrazně nižší. Nákupní turistika už existuje a nebylo by rozumné k ní přidávat další motivaci.
► Existují státy, u nichž by se v tomto ohledu mohlo Česko inspirovat? Kde se regulace podle vás naopak nepovedla?
Často se uvádí Švédsko. Tam panovala a panuje široká shoda, že je potřeba najít alternativu ke klasické cigaretě a držet se tohoto směru dlouhodobě. Výsledek: Švédsko se dnes označuje za nekuřáckou zemi – podíl kuřáků je pod pěti procenty. Nikotinové sáčky nejsou jediným důvodem, ale jsou příkladem, že dobře nastavená alternativa může fungovat. Naopak špatné příklady představují například Francie, kde se v roce 2024 odhadovalo kolem 19 miliard nelegálních cigaret – tedy asi 38 procent trhu –, nebo Austrálie, kde „prohibiční“ přístup k e-cigaretám vedl k tomu, že drtivá většina trhu je nelegální a ovládaná organizovanými skupinami, paradoxně například přístupnost dětem je ale extrémně vysoká.
► Je to tedy potvrzení, že se proti padělkům dá efektivně bojovat i jinak než represivně?
Určitě. Klíčové je vůbec nevytvářet prostředí, ve kterém se černý trh může rozvíjet. Samotná represe dlouhodobě nestačí. Rozhodující vliv má nastavení zákonů a výše spotřební daně. Daňové a regulační prostředí přímo ovlivňuje chování jak padělatelů, tak spotřebitelů. A v Evropě vidíme řadu příkladů, jak se dá regulace zvládnout dobře – i špatně.
► Jakou roli má v tomto rámci spotřebitel? Dá se říct, kde začíná a končí jeho loajalita ke konkrétní značce?
Záleží na produktu. U klasických cigaret už tu hranici vidíme – když se cena originálu pohybuje kolem 150 korun a cena padělku kolem 75 korun za krabičku, část lidí už uvažuje o levnější variantě. U moderních nikotinových výrobků tam zatím nejsme, ale je potřeba daň zvyšovat postupně a po každém kroku sledovat, jak trh reaguje – jestli se lidé nezačínají přesouvat k padělkům třeba z Asie.
► Myslíte si, že by alternativní výrobky měly být podle zmíněného švédského vzoru daňově zvýhodněné?
Smysl mi dává princip zdanění podle míry škodlivosti. Klasické cigarety jako nejrizikovější produkt by měly být zdaněny nejvíc, zatímco výrobky s nižší mírou rizika by měly mít i nižší daňovou zátěž. Je to přístup, který je v českém prostředí dobře srozumitelný a dává logiku.
► A výhledově – kam podle vás celý trend padělatelství směřuje?
Padělatelé jsou velmi adaptivní. Aktuálně je nejvýznamnějším trendem outsourcing výroby mimo cílový trh. Výroba padělků alternativ probíhá mimo Evropu, především v Číně. Tím minimalizují riziko postihu – neprovozují nelegální továrnu v cílové zemi, ale objednávají hotové kontejnery výrobků ze zahraničí. Stopy pak vedou složitě a obvykle jen k prostředníkům, nikoli ke skutečnému zdroji. Riziko odhalení se tím dramaticky snižuje a padělatelé získávají ještě větší prostor pro činnost.
•
