Opozice slaví. Klíčové teď bude, jak se zachová Zeman

V normální zemi by po volbách začalo jednání o sestavení vlády mezi opozičními koalicemi SPOLU a Piráti/STAN a prezident by následně sestavením kabinetu bez průtahů pověřil Petra Fialu. Občanští demokraté, TOP 09 a lidovci volby společně těsně vyhráli, obě antibabišovské koalice získaly ve sněmovně v součtu většinu 108 mandátů, navíc dopředu deklarovaly, že chtějí vládnout dohromady. Jenže Česko není po čtyřech letech vládnutí bloku Miloš Zeman – Andrej Babiš tak úplně normální země a povolební jednání vedoucí ke vzniku funkční vlády čeká ještě hodně překážek a svodů.

Předně hned během sčítání, kdy už bylo jasno, že koalice v součtu vyhrají, přišel návrh ANO na společnou vládu se SPOLU. Takový kabinet by samozřejmě byl bez Andreje Babiše. ANO se tak snaží zachránit, co se dá. Kdyby SPOLU takový návrh přijalo, byla by to hned na začátku návratu těchto tří stran do vlády něco jako politické harakiri. Étos, který umožnil vyhrát opozici volby, byl naladěn nejen proti Babišovi, ale proti celé vládní struktuře, kterou ANO nastavilo. Proti oligarchickému stylu politiky. Jednat teď s chobotnicí, která obepnula republiku, by pro SPOLU, ale třeba jen ODS či jinou stranu, bylo jako dohadovat se s hadem, který otrávil půlku společnosti a teď se tváří, že se vlastně nic nestalo.

Jednat teď s chobotnicí, která obepnula republiku, by pro SPOLU, ale třeba jen ODS či jinou stranu, bylo jako dohadovat se s hadem, který otrávil půlku společnosti a teď se tváří, že se vlastně nic nestalo.

Ne, nic takového se stát nesmí, protože případná vláda by hned na začátku měla v zádech nenávist a vztek milionů lidí. A taková atmosféra by položila i daleko silnější země, než je Česko. Chaos a napětí v ulicích nepotřebuje žádné politické společenství na světě. Ostatně kandidát SPOLU na premiéra a lídr ODS Petr Fiala jednání s ANO po volbách zcela jasně odmítl.

Toto napětí a nejistotu může nyní radikálně utnout jen dohoda opozice, že skutečně společně vládnout chce. To může narazit na určité vnitřní pnutí. Obětí této protibabišovské akce se totiž stali Piráti, kteří získali minimum mandátů. Demokratická většina by se nyní ve sněmovně dala sestavit i bez nich. Bylo by ale nešťastné, aby se to stalo, protože Piráti se Starosty byli ukázkou toho, jak se dělá koaliční politika, která nakonec uspěla i vzdor manipulacím Babiše a jeho marketérům. Radikální změna v české politice by si teď zasloužila ukázku co nejširšího konsensu, který dá zapomenout na časy Babišových vypočítavých strategií. Čas na stranickou ostrou politiku bude až v příštích volbách, kdy se podaří dát Babišem rozvalenou společnost trochu dohromady.

Lídři koalice SPOLU po vítězství ve volbách. Foto: Ondřej Hergesell

Zastavit tuto lavinu už jen tak nepůjde. Nepodaří se to ani Andreji Babišovi, který sice po 32 letech dostal komunisty z parlamentu (a s nimi i sociální demokraty). Nyní by měl uznat, že nevyhrál, a odejít do opozice – nebo z politiky. Držet se jen kvůli ochraně před vlastními skandály, znamená hnát lidi do ulic a konflikty.

Totéž platí o prezidentovi Miloši Zemanovi, který si teď dost dobře nemůže dovolit jmenovat premiérem Andreje Babiše, i když to dopředu avizoval. Pokud SPOLU a Piráti/STAN udrží své rozhodnutí vládnout, nemá k tomu Zeman legitimitu. Je tu navíc jeho chatrné zdraví, vytvářející podezření, že během jednání o vládě za něj budou mluvit jiní. Je na čase přijmout realitu, a smířit se s tím, že vládnout budou lidé, kteří nebudou zájmům prezidentské kamarily vycházet tak vstříc, jako to bylo doposud. Česko potřebuje stabilitu, ne další vyhrocování napětí, to by prezident jako garant efektivity a bezpečí systému měl vzít do úvahy především.

Ovšem je otázka, jestli Zeman bude takhle uvažovat. První náznak se možná dozvíme už v neděli, kdy v Lánech přijme Andreje Babiše. Česko může buď začít novou kapitolu politiky, která si dokáže poradit s prudkými změnami na evropské a světové scéně, včetně hrozící ekonomické krize. Nebo se propadne do táhlé obstrukce prezidenta a odcházejícího premiéra, kteří ještě nepochopili, že jejich čas je u konce.

Velikost politiků, říkal svého času Miloš Zeman, spočívá v tom, že v pravý čas dokážou pochopit nutnost změny, které už nemůžou bránit. Ta změna – doufejme – přichází právě teď. Prezident (a premiér) má poslední možnost dokázat, že nebyl jen brzdou dění a travičem studní, ale že umí dát i prostor novým možnostem. Snad ještě najde dost mentální síly.

Přečtěte si také