► Společnost Vyšehrad 2000 slaví třicítku. Vzpomenete si, jak začínala?
Gastronomické eseróčko Vyšehrad 2000 v barokním domě U zlatého říšského jablka v Michalské ulici v Praze se mnou založili na konci června 1994 můj spolužák z učení Jindra Horák, ekonom Martin Pánek a účetní Alena Vrbová. Pokud jde o mé začátky, musíme hodně proti proudu času. Už mí prarodiče úspěšně provozovali stáčírnu piva v Újezdě pod Kladnem a restauraci, kde se stravovali poldováci. S touto genetickou výbavou jsem v roce 1968 nastoupil do učení v oboru kuchař/číšník a moc mě to bavilo, od vaření na vojně přes šéfkuchaření v kladenském kulturáku až k postu odpovědného vedoucího snack baru Unhošť, hotelu Kožova Hora, vinárny Kladno nebo restaurace Srby. Souputníky tohoto období byli tři kamarádi z učiliště: Jindra Horák z pražské uzenářské rodiny a celoživotní antikomunista, technicky nadaný Květoš Hlaváček a organizační hvězda Pepa Toušek, který posléze emigroval a v Chicagu založil prosperující podnik.
► V roce 1989 vás pustili do USA, uvažoval jste o emigraci? Listopad byl v nedohlednu…
Nikdy jsem emigrovat nechtěl. Ale koncem osmdesátých let se situace uvolnila, a kdo disponoval předepsanou částkou v tvrdé měně a nebyl disident, toho ven pustili. Pepa Toušek mi z Chicaga poslal dolary a já poprvé vycestoval na Západ.
► Co to s vámi udělalo?
Nastoupit v šedivé Ruzyni na letadlo a vystoupit v mnohobarevném New Yorku byl nepopsatelný zážitek. Týden v New Yorku, tři týdny v Chicagu a deset dní v Mnichově, to bylo úžasné. V Chicagu jsem s Pepou Touškem prošel desítky restaurací všech možných typů a úrovní, aniž bych tušil, jak brzy se mi tato zkušenost bude hodit.
► Záhy po vašem návratu se poměry v zemi zásadně změnily, otevřely se dveře svobodnému podnikání…
V roce 1990 jsem začal spolupracovat s cestovní kanceláří, kde jsem dělal vše, co bylo potřeba. A přitom se potuloval Prahou, zkoumal cestovní ruch a možnosti podnikání. Těch bylo nekonečně, poptávka ve všem převyšovala nabídku.
► Až přišel červen 1994 a založení Vyšehradu 2000.
Byla to od začátku jízda. Dařilo se nám, obraty byly neuvěřitelné. Začal se rozjíždět catering, získali jsme Kavárnu Obecní dům, restauraci a hotel Loreta, kavárnu Rožmberský palác, Malostranskou besedu a já si k tomu přidal Areál Botanika, který vznikl na místě našeho rodinného statku v Horním Bezděkově, kousek od Unhoště a Kladna.
► Takže vše jakoby zalito sluncem?
Samozřejmě přišly krize – jak v osobním životě, tak v obchodě. Hodně mě zasáhla úmrtí Jindry Horáka a Martina Pánka, to bolí pořád. Covidová pandemie nám málem zabila firmu a nebýt rozumného vedení Obecního domu, o tu krásnou secesní kavárnu v centru Prahy bychom nejspíš přišli. Nakonec se ale ukázalo, že každá krize nabízí i možnosti – dostali jsme příležitost provozovat v Obecním domě nejen kavárnu, ale i ostatní gastronomické provozy.
► Co všechno dnes provozujete?
V Obecním domě kavárnu, restauraci, pivnici, historicky proslavený Americký bar, nově výčep a okénko se skvělou zmrzlinou, kterou si sami vyrábíme; důležitý je catering. V Malostranské besedě restauraci, pivnici, kavárnu a opět catering. Areál Botanika, kde je Vila restaurace, Vila hotel, Botanika restaurace, Botanika hotel, Golf hotel… a 12jamkové golfové hřiště. A třešničkou na dortu jsou Tři grácie na Novotného lávce.
► To určitě nejde bez značného počtu zaměstnanců.
Jsem nadšen, že se nám podařilo udržet stěžejní spolupracovníky, i když to při covidu nebylo snadné. Stálo to dost peněz, a ještě více úsilí, ale podařilo se. Máme skvělý tým, bez něj by to nešlo.
► Chystáte se ještě expandovat?
Aktuálně pracujeme především na zkvalitňování služeb, od kuchyně po servis. Narážíme na nedostatek volných lidí na trhu – mnoho profíků během covidu obor opustilo, takže hledat a nacházet nové lidi je dnes obtížné. Největší výzvou bude provozování Průmyslového paláce na pražském Výstavišti po dokončení jeho rekonstrukce.
► Máte veleúspěšnou kariéru. Co byste poradil mladším?
Nezapomínat, že nic není v životě zadarmo – už vůbec ne to, co se tak navenek tváří. Zbytečně neutrácet, rozumně investovat a občas si zopakovat malou násobilku. Radovat se z maličkostí a nehroutit se z dílčích neúspěchů. I ty do života patří. A nebýt krkavej, to se nakonec vždy vymstí.
•
