Bližším pohledem zjistíme, že převládají dva koncepty – některá města jdou cestou nulové tolerance, jiná volí jako praktičtější řešení přísné regulace, které zákon umožňuje. Jaká z těchto cest je pro města a jejich občany výhodnější a z pohledu regulace hazardu efektivnější?
Klub nulové tolerance
Členem „klubu“ měst s nulovou tolerancí se začátkem loňského července stala i moravskoslezská metropole Ostrava. Herny z ulic Ostravy mizely v uplynulých letech postupně. Loni se zákazníkům uzavřelo posledních pár přeživších. Napříč městem ale nepanuje jednotný konsensus – některé městské obvody jsou za nulovou toleranci rády, jiné se na ni tak úplně netváří.
Pochybnosti o správnosti tohoto kroku v minulosti vyjádřila tehdy třeba bývalá místostarostka Valentina Vaňková (ODS), která by byla spíš pro hledání smysluplného kompromisního řešení. „Já osobně bych byla spíš příznivcem, kdyby se našlo místo, kde by byly ty licence uděleny, byly by tam k dispozici i hrací automaty, ale bylo by to kontrolované místo,“ nechala se slyšet. Omezení namísto zákazu přijde jako logické i představitelům jiných obvodů. Do jaké míry se naděje obhájců nulové tolerance mohou naplnit v době rozmachu on-line sazení a on-line heren, které místní regulace nijak nepostihuje je otázka. Sociálně-patologické jevy nemusí s uzavřením kamenných heren jen tak zmizet.
Ostrava není zdaleka jediným velkým českým městem, které tento přístup vyzkoušelo. Obdobný přístup zvítězil v Praze a Brně.
Zastavme se ještě u jednoho příkladu – Českých Budějovic. Na území města od roku 2016 platí také striktní nulová tolerance hazardu. Město ale v letech po přijetí vyhlášky narazilo na přirozený efekt každého absolutního zákazu – vzniku šedě zóny. Hráči se prostě místo hry v povolených, regulovaných a kontrolovaných provozovnách přesunuli do ilegálních heren. Jednoduché řešení problému tedy nenastalo.
„Při srovnání dat z roku 2016, kdy byl poprvé monitoring černých heren v Českých Budějovicích proveden, s daty z roku 2017 zjistíme, že stoupl počet řešených případů dětí a mládeže v lokalitách, kde jsou herny k dispozici, téměř na dvojnásobný počet,“ komentovala tehdejší situaci zastupitelka a bývalá budějovická radní pro sociální věci Lucie Kozlová (ANO).
Cesta přísné regulace
Zdaleka ne všechna města jdou cestou nulové tolerance. Vedení mnoha z nich naopak volí již zmíněnou cestu přísně regulovaného legálního hraní nastavením různých omezení. Drží si tak přehled o chování hráčů ve svém městě. Snaží se udržet hráče v legálním prostředí hraní, které poskytuje řadu brzd vzniku socio-patologických problémů oproti ilegálním provozovnám. Města také nepřichází o vysoké částky z rozpočtového určení daní. Regulovaný legální hazard tak má místo například na Kladně – a podle vyjádření jeho představitelů se nezdá, že by město chtělo na svém přístupu něco měnit.
Zde se již před časem rozhodli jít cestou komplexní regulace herního průmyslu namísto plošného zákazu. Starosta Milan Volf (Volba pro Kladno) už v roce 2020 zrušil původní vyhlášku obsahující nulovou toleranci a představil novou vyhlášku. Její logika stojí hlavně na tzv. adresném systému – tedy modelu spočívajícím ve vytyčení konkrétních adres, na kterých je možné hazard provozovat. Těch je aktuálně 12.
„Jednoznačně preferujeme cestu zásadní regulace a především kontroly, kterou tímto krokem budeme nad provozovateli heren mít. Prohibice historicky nikdy nebyla řešením a to, že zakážeme hazardní hry, v žádném případě neznamená, že lidé, natož patologičtí hráči, tento druh zábavy přestanou vyhledávat. Nulová tolerance problém neřeší, ale alibisticky ho odsouvá někam, odkud není cesty zpět,“ argumentoval už před časem Volf. Získané daňové výnosy tak na Kladensku pomáhaly už v době pandemie třeba sportovním oddílům, které se mohou spolehnout na schopnost města pomoci i v čase energetické krize.
Ke kladenské vyhlášce regulující kasina a herny ve městě se měli možnost vyjádřit kladenští občané v místním referendu konaném s prvním kolem prezidentských voleb. Nezájem voličů o referendum, které bylo neplatné, naznačuje, že nastavenou regulaci nepovažují občané za problém.
Další města volí vylučovací metodu – například Zlín. Město reguluje hazard podle vyhlášky přijaté v roce 2017. Ta obsahuje přílohu se seznamem konkrétních adres a podniků na území města, ve kterých se mohou hazardní hry provozovat. Ve zbytku města je jakýkoliv hazard přísně zakázán. Příloha vyhlášky hovoří o konkrétních 46 lokalitách. S hernami se tak třeba nesetkáme v širším centru města, ale spíše na periferiích.
V podobném duchu je hazard regulován i v Hradci Králové. Město má obecně závaznou vyhlášku, která obsahuje 31 konkrétních adres, na kterých jsou hazardní hry povoleny. Navíc ale obsahuje časové omezení od 10 ráno do 3 v noci, plus určité povolené kombinace typů her. Vedení Hradce Králové si navíc uvědomuje rozdíl mezi typickou hernou a tradičním kasinem – a upřednostňuje druhou zmíněnou variantu. V případě, že se provozovatel rozhodne změnit hernu v kasino s možností vyšších sázek, nevztahuje se na něj časové omezení.
„Ve městech, kde omezují hraní, se přechází na kasina. Obyčejné herny jsou to nejhorší, co může být. Ale nemyslím si, že všichni budou mít na to, aby svých pár automatů převedli na regulérně fungující kasino. Počkáme si, co se odehraje za rok. Navíc kasina mají daleko tvrdší podmínky provozování než herny a nejsou tolik spojená s kriminalitou. Kdyby většina provozovatelů herny převedla na kasina, možná by to bylo pro město i výhodnější,“ komentoval možnost ve vyhlášce bývalý primátor Zdeněk Fink (HDK).
Nulová tolerance jak se zdá není nutně jediným, a už vůbec ne bezproblémovým všelékem. Možná je tím nejlehčím řešením z krátkodobého hlediska – bohužel ale nereflektuje dlouhodobou komplikovanost lidské herní vášně, která prostým absolutním zákazem jedné formy nabídky nezmizí.
•