Je manažerkou Nadace ČEZ, která ročně rozdělí na různé projekty až stovky milionů korun. Jako právnička přitom těží ze své profese, protože „právo prostupuje skoro vším, co nadace dělá“. Tuzemská právní úprava je podle ní pro větší, dlouhodobě fungující organizace poměrně stabilní, ale menší, nebo nově vznikající neziskovky se často hůře orientují v legislativních změnách a specifikách jednotlivých oblastí. Mnohé dobré nápady tak zůstávají na papíře, protože bez právního zázemí je jejich realizace obtížná. „Příkladem může být situace, kdy organizace chce uspořádat veřejnou sbírku, ale tento proces může být časově náročný a vyžaduje splnění řady požadavků. Naštěstí v lednu nabude účinnosti novela zákona o veřejných sbírkách, která stanovuje jasnější pravidla pro registraci sbírky, zjednodušuje podmínky pro získání povolení a zajišťuje větší transparentnost,“ říká Eva Mayerová v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem #Prvních100let. Pozitivní je podle ní také nárust počtu organizací, které poskytují neziskovkám bezplatné poradenství.
Zodpovídáte za každodenní chod největší firemní nadace v zemi. Bývá obvyklé, že podobnou instituci vede právník či právnička?
Není to možná úplně běžné, ale ani výjimečné. Vedení takové organizace obvykle vyžaduje kombinaci různých dovedností a cesta každého člověka k práci v této oblasti je velmi individuální. Na těchto pozicích se často setkávám s lidmi z různých oborů – vzdělávání, zdravotnictví, práva, sociálních služeb, kultury nebo třeba firemního prostředí. Často je k tomu přivedly palčivé otázky, s nimiž se ve své profesi setkali, nebo je k této práci přirozeně táhl osobní zájem, ať už vystudovali cokoli.
Proč je právní vzdělání ve vaší pozici výhodou?
Právo vlastně prostupuje skoro vším, co v nadaci děláme, i když si to často ani neuvědomujeme. Ať už řešíme právní náležitosti grantových výzev, smlouvy s příjemci nadačních příspěvků, kontrolu využití prostředků nebo personální záležitosti, právní vzdělání mi pomáhá zajistit, že všechno je v souladu s předpisy a transparentní. Navíc díky orientaci v právním prostředí, které neziskové organizace obklopuje, dokážu lépe identifikovat problémy a pomoci najít to nejlepší řešení.
Vzpomenete si na nějaký moment z končícího roku, kdy jste ve své funkci obzvlášť ocenila, že jste právnička?
V každodenní práci nad tím takto neuvažuji. Při zpětném pohledu bych možná zmínila letošní povodně. Bylo jasné, že musíme rychle jednat, aby lidé a organizace v postižených oblastech věděli o možnostech naší pomoci. V takových chvílích je klíčová rychlost – ať už při vypsání grantové výzvy, nebo organizování zaměstnanecké sbírky. Ale zároveň je důležité, aby všechno bylo v souladu s právními předpisy, snadno srozumitelné a transparentní pro žadatele i pro ty, kdo do sbírky přispívají. Díky právnímu zázemí jsme mohli rychle najít řešení.
Člověk se moc nesetkává s tím, že by si česká právní úprava některé oblasti vysloužila pochvalu. Jak je tomu ve sféře neziskových organizací?
Osobně si myslím, že česká právní úprava neziskového sektoru je pro větší, dlouhodobě fungující organizace poměrně stabilní, ale samozřejmě to neznamená, že se neobjevují výzvy. Menší, nebo nově vznikající organizace se často hůře orientují v legislativních změnách a specifikách jednotlivých oblastí. Neziskový sektor je totiž velmi různorodý, například pěstounské organizace řeší složité právní otázky týkající se péče o děti, organizace zabývající se sociálními službami se potýkají s vysoce regulovanými standardy, etickými normami a ochranou práv klientů a organizace na pomoc zvířatům čelí výzvám v oblasti ochrany práv zvířat a legislativních norem týkajících se jejich péče.
Pozitivní je ale nárust organizací, které poskytují neziskovkám bezplatné poradenství, pořádají semináře, metodiky a také vzrůstá počet právních pro bono služeb, což je pro ně velká pomoc.
S jakými právními výzvami se neziskové organizace nejčastěji potýkají?
Neziskové organizace často čelí finanční nestabilitě, která jim ztěžuje dlouhodobé plánování a zajištění prostředků. Pro organizace, které se musí soustředit na akutní potřeby, to bývá opravdu velká překážka, protože nemají prostředky ani na jednorázovou, natož na dlouhodobou právní podporu.
Mnohé dobré nápady tak zůstávají na papíře, protože bez právního zázemí je jejich realizace obtížná. Příkladem může být situace, kdy organizace chce uspořádat veřejnou sbírku, ale tento proces může být časově náročný a vyžaduje splnění řady požadavků. Naštěstí v lednu vstoupí v účinnost novela zákona o veřejných sbírkách, která stanovuje jasnější pravidla pro registraci sbírky, zjednodušuje podmínky pro získání povolení a zajišťuje větší transparentnost. Tím organizacím výrazně usnadní administrativu a umožní se více soustředit na samotnou pomoc.
Další výzvou je dodržování pravidel ochrany osobních údajů. Mnohé organizace se mohou potýkat s tím, jak správně nakládat s osobními údaji klientů, například při použití jejich jmen nebo fotografií pro fundraisingové účely. Zajištění všech náležitostí, jako je získání souhlasu, informování o zpracování údajů a jejich uchovávání může být bez právního zázemí velmi náročné.
Co by podle vás mohlo neziskovkám usnadnit orientaci v právních předpisech a zefektivnit jejich fungování?
Myslím, že neziskovým organizacím by výrazně pomohla lepší dostupnost informací a větší podpora při orientaci v právních předpisech. Praktické semináře, srozumitelné příručky nebo jiné užitečné nástroje by jim usnadnily pochopení a správné uplatnění pravidel v praxi. Díky tomu by se práva „nebály“ a byl by to důležitý krok k zjednodušení a zefektivnění jejich práce.
Je tuzemský neziskový sektor něčím výrazně odlišný třeba oproti okolním zemím? Má nějaká svá specifika?
Český neziskový sektor má určitě svá specifika. Jako národ máme silnou tradici dobrovolnictví a dokážeme se v krizových situacích neuvěřitelně semknout a vzájemně si pomoci. Důkazem jsou různé lokální iniciativy a komunitní aktivity, které u nás mají hluboké kořeny. V posledních letech jsme se také výrazně posunuli v podpoře jednorázových sbírek – ať už při živelních pohromách, jako bylo tornádo na Jižní Moravě nebo povodně, či v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Na druhou stranu, stále nám chybí dlouhodobější systém podpory. Na rozdíl od některých západních zemí, kde neziskovky více spoléhají na stabilní partnerství se soukromými dárci, je u nás sektor více závislý na veřejném financování. To může být pro organizace z hlediska udržitelnosti výzvou, protože dlouhodobé plánování je v takovém případě mnohem složitější.
Nadace jsou jednou z forem neziskových organizací. Jakou mají z vašeho pohledu v rámci české neziskové sféry roli?
Nadace hrají ve společnosti důležitou roli, protože pomáhají efektivně rozdělovat prostředky tam, kde jsou nejvíce potřeba. Fungují jako spojovací článek mezi dárci, příjemci a dalšími organizacemi a často upozorňují na aktuální témata, která jsou důležitá pro naši společnost. V posledních letech i právě díky nim a dalším neziskovým organizacím vnímám ozvučení například tématu náhradní péče, duševního zdraví dětí, problému s dostupností menstruačních a antikoncepčních pomůcek, informace o specifických typech onemocnění, začlenění osob ve výkonu trestu zpátky do společnosti, integrace uprchlíků, či témata související s ochranou přírody.
Nadace nejen financují konkrétní projekty, ale také přispívají k vytváření dlouhodobých a udržitelných řešení, která mají reálný dopad na společnost.
Nezisková sféra se někdy může zdát poněkud nepřehledná. Existuje nějaká koordinace, aby se předcházelo tomu, že se někde pomoc dubluje a jinde naopak schází?
I když stále existuje prostor pro zlepšení, vidím, že koordinace různých aktérů neziskového sektoru se hodně zlepšuje, a to i díky asociacím a platformám, které usnadňují spolupráci a sdílení dobré praxe napříč sektorem. Za poslední čtyři roky navíc vnímám velký posun, zejména při živelních katastrofách. Po tornádu na jižní Moravě se organizace, které pomáhaly s následky, spojily a společně koordinovaly pomoc. Ukázalo se, jak efektivní může být spolupráce v krizových situacích, což nám pomohlo při povodních i při pomoci související s válkou na Ukrajině
Nadace ČEZ začínala v roce 2002 s dvěma hlavními grantovými programy a dnes jich má 14. Jak vykrystalizovalo jejich zaměření?
Zaměření našich programů se vyvíjelo podle aktuálních potřeb společnosti a zpětné vazby od žadatelů i veřejnosti. Postupně jsme identifikovali oblasti, kde můžeme být nejvíce prospěšní, jako je například podpora regionů, vzdělávání, bezpečnost, sport, sociální pomoc či ochrana životního prostředí. Řídíme se mottem Skupiny ČEZ „Pomáháme tam, kde působíme“, což znamená, že programy připravujeme i na základě konkrétních potřeb obcí a komunit v okolí našich provozů.
Naše granty reagují také na aktuální výzvy. Například program Oranžová hřiště původně vznikl na záchranu dětských hřišť ohrožených novými bezpečnostními normami. Díky němu dnes téměř 800 Oranžových hřišť po celé zemi podporuje zdravý pohyb nejen dětí, ale i dospělých prostřednictvím sportovních a workoutových hřišť, ale i sportovní zázemí pro seniory či pacienty v nemocnicích.
Podobně grant Neziskovky – profesionální rozvoj sociální péče reagoval na potřebu neziskových organizací, které často bojují s nedostatkem prostředků na vlastní rozvoj. Umožňuje jim investovat do vzdělávání, rozvoje, modernizace služeb, získávání odborných certifikací a dalších oblastí. Díky tomu zvyšují svou udržitelnost a kvalitu poskytovaných služeb, což posiluje jejich dlouhodobou udržitelnost a schopnost efektivně pomáhat.
Je nějaká oblast, která by z vašeho pohledu potřebovala podporu, ale zatím ji nemá?
Vnímám, že stále roste potřeba zaměřit se na duševní zdraví dětí a dále na prevenci syndromu vyhoření a podporu pečujících osob. Tato témata mají velký společenský význam a zaslouží si větší pozornost i podporu.
Mgr. Eva Mayerová
Vystudovala obor Právo a právní vědu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Během studia kromě praxe v advokátní kanceláři pracovala jako dobrovolník v Salesiánském klubu mládeže, kde každý týden vedla volnočasový klub pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin. Po škole nastoupila do advokátní kanceláře, kde vykonávala generální praxi, se zaměřením zejména na občanské a rodinné právo. V roce 2017 nastoupila do právního útvaru ČEZ, a. s., kde se věnovala smluvní agendě a právní podpoře developerských projektů. V roce 2019 nastoupila na pozici právníka do Nadace ČEZ, která je největší firemní nadací v České republice, od roku 2020 je manažerkou celé nadace.
•
