Pro tuzemský byznys je podle Moniky Marečkové typické, že je spíše opatrný, což mnohé firmy zachránilo v době nedávných krizí. Na druhé straně se podnikatelé často drží při zdi i v dobách, kdy by mohli rozvinout inovační potenciál a investice. „Přitom jsou to právě ti odvážní, ze kterých nám rostou jednorožci,“ podotýká šéfka tuzemské pobočky RSM. Do značné míry se podle ní opatrnost projevuje i ve vztahu k umělé inteligenci. AI agenti budou přelomové nástroje pro velkou část práce, která se ve firmách odehrává. „Byla bych ráda, kdybychom lépe chápali potenciál toho, co se před námi otevírá,“ říká Marečková. Na druhé straně ale vidí i oblasti, kde se domácí podniky naučily být odvážnější. „Sledujeme velmi zajímavý trend, co se týká první zahraniční expanze. Dříve jí bylo automaticky Slovensko, které bylo jasnou volbou díky chybějící jazykové bariéře a nám ladící kultuře. Teď už se firmy častěji soustředí na další trhy, především v západní Evropě nebo na Balkánu,“ přibližuje Monika Marečková v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem #FinŽeny.
V nynější dekádě se střídají zásadní události s dalekosáhlými dopady takřka jako na běžícím páse. Po covidu přišla vysoká inflace a energetická krize, válka na Ukrajině, nyní Trumpovy války obchodní… Jak to ovlivňuje aktuální náladu v tuzemských firmách?
Situaci a náladu ve firmách bych popsala jako opatrně pozitivní. To je nakonec i něco, co považuji za typické pro tuzemský byznys. Držíme se opatrnosti a mnohé firmy to zachránilo i v době krizí, kterými jsme právě prošli. Na druhé straně nám tenhle přístup zůstává i teď. Více se soustředíme na další možné hrozby než na příležitosti.
Například ČSOB ve svém Indexu očekávání firem zaměřeném na malé a střední podniky indikovala letos na jaře mírný vzestup křehkého optimismu… Co říká vaše zkušenost?
Ten průzkum jsem četla a za mě velmi přesně odpovídá tomu, co pozorujeme při spolupráci se středně velkým byznysem. A z mého úhlu pohledu je to trochu škoda, protože si mnohem více firem může dovolit, aby opět rozvinuly svůj inovační potenciál, investice a rozvoj ve velkém.
Na druhé straně je důležité si připomenout, že opatrnost se českým firmám spíše vyplácí. To od těch odvážných častěji slýcháme jak extrémně úspěšné, tak i varující příklady. Stačí se podívat na řadu firmami vydaných dluhopisů, které se v řadě případů ukázaly jako velmi rizikové, nebo na energetickou horečku, ve které podnikům podkopávaly nohy náklady na marketing potřebný v rychle rostoucím počtu konkurentů a také prudce klesající ceny produktů. Nesmíme ale zapomínat, že jsou to ale právě ti odvážní, ze kterých nám rostou jednorožci.
Co v současnosti vedení tuzemských podniků vidí jako hlavní rizikový faktor a co je zdrojem největší nejistoty?
Dlouhou dobu to byl trh práce, v tomto ohledu ale právě nyní sledujeme pro podnikatele pozitivní změny. Nezaměstnanost vzrostla, na začátku letošního roku byla dokonce nejvyšší od roku 2017, a konečně je „odkud brát“. Ostatní strašáci ale zůstávají stejní, je to vysoká míra byrokracie, obavy z kyberbezpečnostních hrozeb a pozornost se teď ve velkém obrací i na německý trh, který byl do nedávna naší jistotou. Pro tuzemské firmy zůstává klíčovým, jeho situace se ale nelepší tak, jak bychom si přáli.
Vidíte nějakou odlišnost v rozpoložení velkých společností a těch menších?
Asi nepřekvapí, že jsou to menší a mladší firmy, kterých se drží dravost, chuť růst a ochota u toho třeba i trochu riskovat. V případě úspěchu s nimi pak pracujeme na tom, aby růst zvládla i jejich administrativa, backoffice, jednoduše, aby vše běželo, jak má. S těmi velkými častěji řešíme technologický rozvoj nebo příležitosti pro zahraniční expanzi či krátkodobě nahrazujeme jejich podpůrné týmy.
Nakolik ladí nálada ve firmách s tím, v jaké jsou reálně kondici?
Nálada lidí ve firmách samozřejmě prioritně ladí s tím, co si odnesou na konci měsíce ve výplatě. Vlastníci a ředitelé by ale mohli být trochu pozitivnější. Bylo by skvělé, kdyby k tomu dostali impuls. Třeba v podobě slibovaného snížení byrokracie a jasné probyznysové politiky. Tu bohužel zatím moc nevidíme.
Kdybychom se podívali na základní předpoklady rozvoje byznysu, s čím mají dnes podnikatelé největší problém? Jsou to dobré nápady, lidé, kapitál, nebo ještě něco jiného?
Budu mluvit především o středně velkých firmách, ale musím říct, že to je dohánění dluhu z minulosti. A teď rozhodně nehovořím o finanční stránce podnikání, ale především o té technologické. Využití nových technologií v tradičním průmyslu bylo i velkým tématem letošního Davosu, a právě české firmy často ukazují, jak moc je toto téma aktuální. Vnímám, že jestli podnikatelé do něčeho nyní šlapou, je to technologický rozvoj, který v minulosti často podcenili. V RSM máme například velkou poptávku po implementaci ERP systémů či moderních mzdových systémů. Tento dluh tedy už doháníme a osobně doufám, že se brzy posuneme třeba i ve využití pokročilejší AI integrace, například ve financích.
Vidíte na straně byznysu dostatečnou ochotu inovovat a investovat, tedy rozvíjet podnikání do budoucna?
Je to taková obrácená Gaussova křivka. Jak už jsem i zmínila, menší firmy častěji mají odvahu a potřebu prosadit se. Velké firmy jsou na tom v Česku poměrně dobře z hlediska pokročilých technologií, v tomto ohledu jsou dokonce výrazně nad evropským průměrem. Průzkum Evropské investiční banky hovoří o pokročilém IT dokonce u 91 procent velkých českých společností. Velké podniky navíc již mají jméno a kapitál potřebný například pro expanzi.
Uprostřed ale často zůstává středně velký byznys – motor tuzemské ekonomiky. Na tyto firmy už jsou kladeny vyšší administrativní nároky, zavádění technologií pro ně bývá složitější s ohledem na časovou, finanční, personální i bezpečnostní náročnost. Je to vidět ve statistikách, kde za Evropou naopak zaostáváme. Opatrný přístup přitom vyplývá i z toho, že si čeští podnikatelé významně větší procento investic financují ze svého – je to až 75 procent. Firmy jsou zvyklé si na investice většinou vydělat a moc neriskují. Oproti tomu v evropském průměru se přes 40 procent investic financuje externě.
Kam nyní zejména upírají svůj zrak české firmy, které zvažují expanzi?
V tomto ohledu sledujeme velmi zajímavý trend, co se týká první zahraniční expanze. Dříve jí bylo vlastně automaticky Slovensko, které bylo jasnou volbou díky chybějící jazykové bariéře a nám ladící kultuře. Teď už tomu tak ale není. Firmy se častěji soustředí na další trhy, především v západní Evropě nebo na Balkánu.
Jak byznys snáší houstnoucí regulaci, kterou přináší mimo jiné sílící důraz na udržitelnost?
Nyní se nacházíme v takovém vakuu, tak je trochu těžké to hodnotit. Po zveřejnění zprávy Maria Draghiho se totiž stále neví, do jaké míry se Evropa kritice a potřebě ekonomického růstu přizpůsobí. Pokud bych měla hovořit o firmách, se kterými spolupracujeme v RSM a které už s ESG začaly, tak ty se ho takřka výhradně drží. Poměrně silně totiž vnímají výhody, které jim důraz na udržitelnost může přinést u velkých klientů a partnerů. Na druhé straně jsou tu ale firmy, které dosud váhaly a teď doufají, že to vážně klapne a Evropská unie jim tuto povinnost ještě odpustí a nechá je pracovat na tom jejich „business as usual“. Z mého pohledu trochu krátkozraké řešení, protože udržitelnost není o ESG reportu, ale o odpovědném přístupu k podnikání.
Vy podnikáte v poradenství, v jakých oblastech ho dnes podniky nejčastěji vyhledávají?
Poptávka po našich službách se v posledních letech zásadně proměnila. V Česku nyní tvoří více než 50 procent našeho obratu technologické poradenství. Celkově je ale český poradenský trh rostoucí a vyplývá to asi i z té opatrnosti, o které jsem mluvila v úvodu a která je nám vlastní. Pokud chcete v podnikání dělat velké či pro vás nové kroky, je dobré mít v zádech silné partnery. Díky tomu ochota investovat do poradenských služeb roste.
Řadu problémů pomáhají řešit stále pokročilejší technologie. Jsou domácí podnikatelé dostatečně pružní a rychlí v jejich zavádění?
Je to ve všech oblastech stejné – jedni jsou, druzí ne.
Asi nejvíc skloňována je dnes umělá inteligence, od níž se očekává, že by mohla přinést minimálně podobný přelom jako internet. Jaké od ní máte očekávání vy osobně?
Za mě jde o naprosto revoluční věc, AI a AI agenti budou skutečně přelomové nástroje pro velkou část práce, kterou ve firmách děláme. Byla bych ráda, kdybychom lépe chápali potenciál toho, co se před námi otevírá. Nesmíme se nechat uchlácholit průzkumy, které tvrdí, že AI využívá 70 procent firem. V RSM jsme oslovili firmy s podrobnějším šetřením a ukázalo se, co asi mnozí tušíme. AI se zatím ve velkém omezuje na základní nástroje užívané marketingovými týmy. Přitom tu jsou zajímavé možnosti pro implementaci ve financích, zákaznickém servisu, ve výrobě i dalších odděleních. Stále ale chybí lidé s pokročilou znalostí a většímu nasazení brání i obavy z kybernetické bezpečnosti.
Jaká dnes vidíte hlavní rizika s technologiemi spojená? Podceňují je firmy?
Jednoznačně bezpečnost. Například my již několik let dáváme více prostředků do kybernetické bezpečnosti než do marketingu. A snažíme se v tomto ohledu radit i našim klientům.
Co je podle vás klíčový trend pro budoucnost, kterému by podnikatelé měli věnovat pozornost?
Jednoznačně smysluplnému využití AI. A co bude platit vždy, to je ochota investovat především do vlastních lidí a jejich rozvoje.
•
