Jakékoli pokusy o dohodu nevedly ke zlepšení. Ale je to velká rodina, která dělá 50 procent obratu vašeho krámku. Je možné, že zatnete zuby a řeknete si, že to ještě chvíli vydržíte. A teď si představte podobnou situaci s tím rozdílem, že se 50 procent smrskne na deset procent a soused je stále hlučnější a agresivnější.
Když Rusko přepadlo Ukrajinu a začalo se mluvit o sankcích, hned se vyrojily firmy, které říkaly, jak je to poškodí. Jenže nejpozději od roku 2014, kdy Rusko ukradlo Krym, musel každý vědět, že dělat byznys s Ruskem je hodně rizikové. Také to ještě před dvěma týdny bylo velmi ziskové. Ale teď jsme v úplně jiné situaci a musíme si jasně říct, že za žádné peníze neobětujeme Ukrajinu nebo třeba i Pobaltí.
Můj názor je jednoznačný. Tvrdé sankce jsou jediným a současně efektivním způsobem, jak uštědřit Rusku (a v podstatě anektovanému Bělorusku) lekci, aniž bychom museli rozpoutat třetí světovou válku. Musejí být nejen dostatečně tvrdé, ale současně také cílené, aby skutečně citelně zabolely ty správné firmy a lidi z Putinova okolí. Běžní Rusové si nezaslouží, aby nesli veškeré náklady velmocenských expanzivních choutek jejich prezidenta. A musíme být v zavedení sankcí dostatečně rychlí – několikadenní váhání Německa bylo hodně nešťastné a doufám, že se už nebude opakovat.
Lze samozřejmě předpokládat, že stejně jako v roce 2014 Rusko sáhne po ekonomické odvetě, a můžeme očekávat, že se nás pokusí vydírat skrz české firmy podnikající v Rusku. Pokud se však někdo vědomě rozhodl podnikat v zemi, jako je Rusko, kde neplatí základní právní principy, musí s těmito mafiánskými způsoby počítat. Každý, kdo tam chce dělat byznys, musí mít neformální vztahy s vládnoucí garniturou. Pokud se takto rozhodne, nikdo mu v tom bránit nebude, ale na druhé straně musí počítat s tím, že to může mít negativní dopady na jeho obchody. Kdo to nepochopil po anexi Krymu, tomu už opravdu není pomoci.
Jsme exportní země a vždy jsme bojovali za otevřené trhy. Když se však pozorněji podíváme na údaje o zahraničním obchodu, zjistíme, že z hlediska exportu je ruský trh i přes svou velikost pro Česko spíše marginální. Do Ruské federace jdou pouhá 2,3 procenta českého exportu. Dokonce i Belgie, která má pouze 11,5 milionu obyvatel, je pro nás větším exportním trhem.
Jinou věcí je samozřejmě ruský plyn. V současnosti Rusko pokrývá export zemního plynu do Evropy přibližně z 38 procent. Bylo by však samo proti sobě, pokud by se rozhodlo ze dne na den uzavřít kohouty, protože je na vývozu plynu ekonomicky závislé. Pro Evropskou unii jako takovou je to však další impulz pro snižování energetické závislosti na Rusku. Ať již v krátkodobém horizontu při hledání nových zdrojů například ve formě dovozu zkapalněného zemního plynu LNG a nastavení systému společných nákupů, ale především pokud jde o zrychlení dekarbonizace a zavádění Green Dealu do praxe.
Jistěže tato transformace energetiky a průmyslu bude drahá, ale ve finále na tom, že se zbavíme závislosti na ruských fosilních palivech, jen vyděláme ekonomicky, kvalitou životního prostředí i bezpečnostně. Rusko si je toho moc dobře vědomo, a ne nadarmo se proto Green Dealu bojí jako čert kříže. Aktivita ruských trollích farem na sociálních sítích u každého příspěvku na podporu kvalitnějšího životního prostředí je toho krásným příkladem.
Pro mě osobně tedy není 2,3 procenta, 10 procent, ani 50 procent důvodem, abych se na Putinovo konání díval jinak než jako na kroky psychicky nemocného, nebezpečného muže. A takové je potřebné izolovat…
Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
•