Média plní příběhy lidí, kterým ze dne na den vzrostly zálohy na energie o několik set procent, politici navrhují chytrá i méně chytrá řešení nastalé situace a slovní spojení „dodavatel poslední instance“ se dostalo z odborných kruhů na titulky zpravodajských webů. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat vážnost situace pro bývalé zákazníky Bohemia Energy z řad domácností, budu se na následujících řádcích věnovat širším souvislostem pádu Bohemia Energy, které se jich týkají pouze nepřímo.
Málo známá věc je, že pro firmy, respektive odběrná místa, která mají spotřebu plynu vyšší než 630 MWh za rok, nic jako dodavatel poslední instance neexistuje. To znamená, že pokud daná firma odebírala plyn od Bohemia Energy, tak po jejím krachu měla 3 dny na to si sehnat jiného dodavatele, jinak jim byly dodávky přerušeny. Aby tedy nedošlo k přerušení provozu, musí odebírat plyn za tržní cenu, která při současných vysokých cenách znamená výrazné zvýšení nákladů a pokud plyn používá přímo k výrobě, a nejen k vytápění, tak to může být zvýšení vedoucí i ke krachu celé firmy. A i když to firma přežije, tak zvýšené náklady zaplatí zase v konečném důsledku její zákazníci ve vyšších cenách výrobků. Nemusí se jednat jen o firmy, stejný osud potkal i některá SVJ a bytová družstva, kde zvýšení cen zaplatí jejich obyvatelé přímo.
Na případu Bohemia Energy je názorně vidět, že energetická bezpečnost není jen abstraktní pojem, který se řeší ve vládních dokumentech a na evropských summitech, ale něco naprosto reálného, co musí řešit každá domácnost, obec i firma. Není zkrátka jedno, kdo vám do domu nebo firmy dodává elektřinu a plyn. Protože ruku na srdce – asi každý z bývalých klientů Bohemia Energy by nyní s radostí vyměnil těch pár procent, která ušetřil oproti „klasickému“ dodavateli, za starosti a náklady, které musí řešit nyní.
I když v současnosti je cena plynu i elektřiny vyhnaná souhrou mnoha okolností do extrému a je jasné, že velmi brzo klesne (již se to začíná dít), je stejně tak jasné, že doba extrémně levných energií, která trvala přibližně od roku 2012 do současnosti, je ve střednědobém horizontu nenávratně pryč. V tomto prostředí přežijí seriózní a odpovědné firmy, které uvažují strategicky a v dlouhodobém horizontu a už nyní se připravují například na vodíkovou budoucnost energetiky.
Závěrem si dovolím připomenout jedno lidové rčení: „Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“ Platí to téměř vždy a u energií také.
Ludvík Baleka, předseda představenstva Prometheus energetické služby, člen skupiny Pražská plynárenská
•
