Ve vypjaté kampani slibovali politici mnohé. Andrej Babiš premiéra, který „maká“, antibabišovská opozice konec vlády Andreje Babiše. Každopádně by bylo chybou dělat si iluze, že nová vláda – ať už bude jakákoli – dokáže vyřešit problémy lidí opravdu z gruntu. Nedokáže. Co politici ze slibů přetaví ve skutky, ukáže až realita vládnutí spojená s nutností dělat kompromisy.
Ilustrace: Richard Cortés
Stačí se podívat do minulosti, do předbabišovské éry. Každé volby byly ve své době přece těmi nejdůležitějšími, rozcestím, jež pošle Česko buď do pekla, nebo do nebe. Klausova protizemanovská „mobilisace“ skončila opoziční smlouvou, Špidlovo vítězství fluktuací premiérů, Topolánkova „vláda přeběhlíků“ oranžovou tsunami v krajských volbách a později pádem; překvapivý kabinet „pana Čistého“ mileneckou zápletkou a policejní razií, což ještě předtím zpestřil rozkol mezi už zapomenutými protikorupčními „véčkaři“.
Čili po velkých slibech a předvolebních emocích přicházelo pravidelně vystřízlivění, různé kauzy a nemohoucnost řešit opravdu zásadní problémy země jako třeba penzijní reformu (s výjimkou pokusu Nečasovy vlády s druhým pilířem se o ní léta jen mluví). Bude zajímavé sledovat, co nový kabinet dokáže prosadit ze zásadních výzev, jež v tomto vydání Eura analyzujeme.
Vůbec to neznamená, že chodit k volbám je zbytečné. Naopak. Je to výsostné občanské právo a měl by ho využít každý, kdo může. Byť se na rozhodnutí o správě země svým jediným hlasem podílí řekněme pouhou pětimiliontinou. Proto patří dík všem, kteří si cestu do volebních místností udělali.
Je však důležité si uvědomit, že výběr tenkého hlasovacího lístku z modré obálky není receptem na zlepšení života konkrétního člověka. Touto volbou vyjadřujeme jen názor na to, kdo by měl zemi řídit – ale nikoli na to, jak docílit osobní, vnitřní spokojenosti.
K těmto opravdu nejdůležitějším volbám přitom není potřeba hlasovací lístek ani sčítací komise. Tyhle volby máme v rukou jen my sami a vlastní život jejich pomocí můžeme proměnit opravdu zásadně. Stačí si upřímně říct, jestli nás například činí šťastnými to, co děláme, s kým a jak trávíme čas, čemu věnujeme energii. A pokud ne, zvolit jinak – tohle za nás nikdo jiný nevyřeší. Žádná vláda na světě. Když vnitřně „srovnáme“ sami sebe, bude nás štvát daleko míň věcí. Včetně politiků.
•
