Jaká je vaše aktuální situace v byznysu? Čemu se z celého vašeho portfolia činností nejvíce věnujete?
Jsem advokát a advokacii stále provozuji, věnuji se ale i spoustě dalších činností. Jsem spoluvlastníkem dvou restaurací s Emanuelem
Ridim. Vlastním nahrávací společnost Chop Down Records, to byl jeden z mých snů, mít vlastní nahrávací studio a produkovat hudbu. Věnuji se rapu, poslouchal jsem ho od dob Tupaca Shakura, Notoriouse BIG a zůstal jsem mu věrný dodnes, myslím, že scéna československého rapu je na velkém vzestupu. Další můj velký koníček je americký fotbal. Komen-
tuji ho v televizi, stále provozuji web NFL.cz a snažím se tento sport posouvat dál a věřím, že se to i daří. Mám z toho ohromnou radost, protože když jsme tady před patnácti lety NFL.cz zakládali, tak to bylo vnímáno jako sport nějakých podivínů, pár desítek bláznů, kteří se na to dívají, a většina lidí si to pletla s ragby. Což si tedy stále pletou, ale už ne tolik.
Jakým způsobem jste se dostal k americkému fotbalu?
Původně jsem hrál závodně basketbal a tehdy za mých mladých let, když začínaly satelity a dostali jsme se k zahraničním programům, tak
existovaly dva velké sportovní kanály – jeden se jmenoval Eurosport, ten existuje dodnes, a pak tu byl Screensport. Tam dávali pravidelně NBA, kterou jsem samozřejmě s nadšením sledoval. A po skončení basketu často začínaly přenosy z NFL. A když jsem u té televize zůstal, tak jsem postupně pochopil pravidla a pronikl do hry. Je to nádherný, strategický sport, který vám nabídne neuvěřitelné drama a sportovní zážitky.
Americký fotbal je také strojem na peníze. Jaké jsou teď v Americe v rámci NFL nejlepší byznysové příběhy? Díky čemu je NFL takovým ekonomickým gigantem?
Ten sport je obrovsky populární, je spojený se Dnem díkůvzdání a s mnoha dalšími tradicemi. Super Bowl pak je největším sportovním svátkem s nejvyšší sledovaností vůbec. Je to dáno tím, že ten sport je skutečně řízen profesionálně a zaměřen primárně na byznys. Když jsem tady dělal evropský fotbal, tak jsem neustále narážel na úplně odlišnou mentalitu a na nepochopení toho, že sport je produkt jako každý jiný, a tak se k němu také musí přistupovat. Hlavní, co funkcionáře zajímalo, bylo, kdo bude v neděli pískat zápas jejich týmu. To v Americe vůbec neexistuje. Důležitější, než kdo vyhraje Super Bowl, je kolik peněz liga v daném ročníku vydělá. Podle toho se také určuje platový strop a další věci a má to opravdu velké konsekvence. Kluby v NFL všechny do jednoho vydělávají. Kluby v evropském fotbale jsou téměř výhradně v minusu.
Co tedy říkáte na náš evropský fotbal?
Co tady třeba provádí Paris Saint-Germain, je destrukcí fotbalu, ekonomicky to nedává smysl. Že tady nějaký šejk s neomezenými zdroji nalévá miliardy a miliardy do jednoho klubu, aby si splnil svůj sen a vyhrál Ligu mistrů, je naprosto mylný přístup. V Americe je většina týmů založena na systému draftů, kdy si nejslabší tým z předchozí sezony vybírá na draftu jako první, a tím pádem získá do své sestavy největší univerzitní hvězdy. LeBron James by také nikdy nešel do Clevelandu, šel by do Los Angeles nebo do New Yorku, kde by mu mohli nabídnout astronomický plat. Ale díky draftu musel jít hrát basket do Clevelandu. Druhá věc je platový strop, což je zásadní pilíř toho sportu. Tým si nemůže dovolit utratit víc, než je určitá suma stanovená ligou, která se odvíjí od výdělku ligy z předchozí sezóny. Tím pádem dává ten produkt ekonomicky smysl, majitelé na něm vydělávají. Drtivá většina klubů v Evropě je vysoce ztrátová. U nás je pak problém především v tom, že se fotbal totálně zakonzervoval. Od roku 1990 došlo k transformaci ve všech oborech, ale fotbal zůstal ve starých kolejích.
Byl jste místopředsedou fotbalového svazu, kandidoval jste i na předsedu. Tenkrát vás předběhl Miroslav Pelta, který je teď ústřední postavou několika skandálů. Jak vnímáte jeho angažmá v českém fotbale?
Přišli jsme na svaz v tandemu s Ivanem Haškem a snažili se spoustu věcí změnit. Problém je, jak už jsem zmínil, ve stanovách. Předseda je pouze primus inter pares, tedy takzvaně prvním mezi rovnými. Ve výkonném výboru tak má jen jeden jediný hlas. Neměli jsme tedy šanci spoustu věcí prosadit, protože lidé okolo nás nebyli ochotni se pod tyto změny podepsat. Ivan poté z určité frustrace odešel a já se rozhodl kandidovat proti Miroslavu Peltovi. Ta první valná hromada dopadla patem, kde bych měl pravděpodobně převahu, ale byl tam spor mezi českou a moravskou komorou ohledně platnosti plných mocí, takže byla valná hromada zablokována. Na té druhé už si Pelta zajistil dostatečnou podporu, aby dokázal zvítězit.
Vy sám jste ještě nějak aktivní ve vedení fotbalové Dukly Praha?
Ve fotbale už nemám žádné angažmá a opravdu jsem se věnoval tomu americkému fotbalu a nově právě politice, takže fotbal jsem opustil. Nevylučuji, že se do něj někdy nevrátím, ale současné poměry jsou nastavené strašně špatně. Vezmu to optikou amerického sportu, kde má každý sport svého komisaře. Jednoho člověka, který je naprosto zodpovědný a má veškeré pravomoci, ale i zodpovědnost za to, jak ten sport vypadá. U nás je to klasická kolektivní nezodpovědnost, což znemožňuje udělat reálnou změnu.
Zmínil jste váš vstup do politiky, jakým způsobem k tomu došlo?
Politiku jsem dlouhodobě komentoval, věnoval jsem se jí a mluvil jsem o ní. Vstup do politiky si spoustu lidí představuje pohodlně, ale realita je taková, že v takovou chvíli spoustu věcí ztratíte, včetně vašeho soukromí. Je to obrovská zátěž pro rodinu, protože speciálně před volbami je to nasazení obrovské. Ztratíte i spoustu přátel. Když jsem dělal NFL, tak jsem pro ně byl nějaká ikona a najednou Trikolora a část fanoušků se najednou zhrozí a nemůže mi přijít na jméno. Jen proto, že mám jiný politický názor než oni. Politika v téhle zemi lidi obrovsky rozděluje. Mnoho lidí má Trikoloru zafixovanou jako nějakou polonacistickou homofobní stranu. Ale tak to není. S realitou nemají tyhle nálepky vůbec nic společného. To, že milujeme naši zemi, náš národ a naši kulturu, přece neznamená, že jsme nacisté. To, že chceme chránit výlučnost institutu manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy, přece neznamená, že jsme homofobní.
Takže proč jste šel do politiky?
Já jsem měl celý život rád výzvy, šel jsem těmi nevyšlapanými cestami. Když jsem začínal s betandwin.com (v současné době bwin.com), tak bylo k internetovému sázení zaregistrováno 40 lidí. Po osmi letech už jsme měli 215 tisíc registrovaných hráčů. Když jsem začínal s NFL, tak všichni říkali, že se tady na tenhle sport bude dívat jen pár bláznů. Nicméně dnes má NFL po celé republice stovky tisíc fanoušků. Spousta lidí říká i to, že se politika nedá změnit a vždy to bude jen špína a bahno, ale já věřím, že politika potřebuje lidi, kteří mají odvahu, kteří v životě něco dokázali a nebojí se dělat věci jinak. Když se podíváte na současnou politickou reprezentaci, tak hlavním problémem je ten fakt, že spousta z nich nemůže bez politiky být. Někteří jsou na tom závislí finančně, jiní z hlediska obchodních vazeb a vlastního ega. Já politiku nepotřebuji, nesnažím se ji dělat proto, abych si zasedl v teplé v poslanecké lavici za poslanecký plat. Měl jsem to štěstí, že jsem si v životě vydělal dost peněz na to, abych nepotřeboval poslanecký plat.
A vaše motivace je tedy jaká?
Chci této zemi, kterou miluji, ukázat, že politiku jde dělat jinak – otevřeně, na rovinu a bez vytáček. Chci do ní přinést razantní změnu. Netajím se tím, že mými politickými vzory jsou Donald Trump a Viktor Orbán. Lidé, kteří ty věci dokážou jednoznačně pojmenovat. Neschovávají se za žádné politické floskule a politicky korektní výrazy a prostě dělají věci, které jsou pro lidi a pro stát užitečné. Byť často nepopulární. Nechci útočit na média, ale velká většina z nich je v této době v proudu liberálně-levicového smýšlení, a proto z Orbána dělají xenofoba, homofoba a člověka, který v Maďarsku všemožně omezuje svobodu, včetně svobody slova. Skutečnost je ale od tohoto mediálního obrazu na hony vzdálená. On jen nehraje jejich hru. A já také nechci hrát hru, kterou nám tady narýsoval někdo z Bruselu. Chci dělat to, co je dobré pro Českou republiku bez ohledu na to, co si kdo o tom bude myslet.
Jak došlo ke spojení vás a Trikolory?
Nikdy jsem neměl rád nálepkování. Lidé k němu sahají pouze v tom případě, kdy nemají věcné argumenty. Když říkáme, že nechceme masovou migraci a nepřijmeme žádné kvóty, tak proti tomu můžete těžce argumentovat. Jen složitě budete našim občanům vysvětlovat, že je vlastně dobré vzít si k nám milion lidí z druhého konce světa. Tudíž nemáte šanci s námi věcně polemizovat. V tu chvíli vám nezbývá nic jiného, než dát nálepku xenofobů či rasistů. Což je samozřejmě holý nesmysl. Já osobně jsem pravicově konzervativně smýšlející člověk a do Trikolory jsem vstoupil proto, že je to jediná pravicová konzervativní strana na české politické scéně. ODS už tuto pozici dávno opustila, dnes propaguje Green Deal, nahrazení české koruny eurem, přijímání migrantů a co je nejhorší, otevřeně říká, že podpoří vládu Pirátů. To je ale čistá ultralevice, antifa převlečená do modernějšího kabátu. Za mě se tak jedná o opoziční smlouvu verze 2.0. Opět je tu strana lákající pravicové hlasy, která je následně využije k podpoře vlády levice v této zemi. Proto je třeba nahlas říct, že hlas pro koalici Spolu je hlasem pro vládu Pirátů v této zemi. Proto jsem vstoupil do Trikolory a proto také věřím, že nám mnoho bývalých voličů ODS a KDU-ČSL dá svůj hlas. My totiž v současné době hájíme pravicové, konzervativní a křesťanské hodnoty mnohem pevněji než právě tyto dvě strany, které opustily své ideové základy a vytvořily názorového kočkopsa otevřeně spolupracujícího s nejhorší ultralevicí v naší zemi.
•
