Je to nepřetržitý závod s časem – daňové právo reaguje se zpožděním, zatímco technologie se mění každý měsíc. Daňoví poradci musejí pracovat s právní nejistotou a spoléhat na zkušenost i schopnost výkladu. Díky digitalizaci a propojení dat může dnes finanční správa chyby odhalit snadno – ať už jde o pohyby na burzách nebo v kryptopeněženkách. Větší jistotu by mohlo přinést rozšíření závazného posouzení. „Poplatník díky němu získá předem od finanční správy oficiální výklad své daňové situace. Bude postupovat správně a vyhne se zpětným sporům. Kdyby byl tento nástroj dostupnější a rychlejší, mohl by se stát klíčovým prvkem v této rychle se měnící době,“ říká Jana Fuksová v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem #FinŽeny. Moderní daňovou praxi také zásadně proměňuje využívání umělé inteligence. AI dokáže zvýšit efektivitu a přesnost práce poradců i finanční správy, zároveň však otevírá nová etická a právní dilemata. Klíčové proto je, aby zůstala nástrojem v rukou odborníků a nikoli jejich náhradou.
Daňové právo bývá pomalé, zatímco trh a technologie se mění téměř každý měsíc. Jak se s tím daňoví poradci, právníci i finanční instituce dokážou vyrovnat?
Je to nepřetržitý závod s časem. Daňové právo je ze své podstaty konzervativní – legislativa reaguje se zpožděním někdy i několika let, zatímco technologie a trh se mění každým měsícem. Poradci a právníci proto musejí spoléhat na kombinaci platné legislativy, metodických pokynů a analogie s jinými právními instituty. V takovém prostředí právní nejistoty rozhodují zkušenosti, schopnost interpretace a jasná komunikace s klientem.
V některých případech si vystačíme s obecnými principy. Například Bitcoin a další kryptoměny jsou na trhu už více než deset let, ale pojem „kryptoaktivum“ se do zákona o daních z příjmů dostal až v roce 2025 se zavedením osvobození pro fyzické osoby. Přesto jsme už dříve věděli, že výnos z kryptoměn je zdanitelný příjem a vztahují se na něj obecná pravidla. To je přesně příklad situace, kdy si praxe musela poradit bez konkrétní legislativy.
Jak zcela rozdílné tempo ovlivňuje legislativní proces?
Legislativní proces bohužel vykazuje spíše opačný trend – rozhodně nezrychluje, aby držel tempo s vývojem technologií. Poslední dobou se stává nepřehledným. Do zákonů se dostávají návrhy v podobě, ve které vydrží sotva pár měsíců, a následně jsou dolaďovány novelami. Trh se tak musí po určitou dobu přizpůsobovat každé mezifázi, což je často finančně náročné. Dalším nešvarem je zavádění zásadních daňových změn prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které neprocházejí dostatečnou odbornou debatou v rámci připomínkového řízení. Výsledkem může být snížená kvalita zákona. V praxi pak právníci a poradci musejí improvizovat, kombinovat analogie a výkladové postupy, aby klientům poskytli jasné a použitelné doporučení.
Kdybyste mohla změnit v daňových předpisech jednu věc, co by to bylo?
Mohla bych zmínit celou řadu změn, které by mohly pomoci české ekonomice – od velmi vysokého zdanění práce až po daňové motivace investic do technologií či regionů. Pokud bych si ale měla vybrat jedinou prioritu, pak bych významně rozšířila institut závazného posouzení.
Proč právě tento nástroj?
Protože umožňuje poplatníkovi získat od finanční správy předem oficiální výklad konkrétní daňové otázky. Pokud svou situaci správně a úplně popíše, finanční úřad je tímto výkladem vázán, což klientovi dává potřebnou jistotu, že postupuje správně a vyhne se budoucím sporům. V praxi dnes tento nástroj funguje jen v několika vybraných oblastech. Rozšíření by v době rychlých technologických změn umožnilo pružně reagovat na nové produkty a transakční modely, aniž by bylo nutné čekat na zdlouhavou novelizaci zákona.
Jaké jsou nejčastější chyby investorů do krypta při plnění daňových povinností?
Mnoho investorů stále žije v domnění, že danit se musí až ve chvíli, kdy směním kryptoměnu zpět na koruny. To je omyl – zdanitelným příjmem může být i směna mezi dvěma kryptoměnami nebo použití kryptoměny jako platidla. Další častou chybou je absence jakékoliv evidence. Investoři si mnohdy nezaznamenávají nákupní ceny, časové údaje nebo převody mezi peněženkami. To jim následně komplikuje výpočet základu daně a zvyšuje riziko chybných přiznání.
A co psychologická rovina?
Psychologický moment v daních je relevantní. Mnozí totiž spoléhají, že „na to finanční úřad stejně nemůže přijít“. Ale to se rychle mění. Výměna dat mezi státy i nové nástroje finanční správy umožňují kontrolu pohybů na burzách nebo propojení informací z bank a kryptopeněženek. Riziko doměření a sankcí roste.
Umělá inteligence dnes proniká do mnoha oborů, vstupuje nějak i do daňového práva?
Umělá inteligence určitě mění i svět daňového poradenství – a to nejen samotnou práci, ale i nabídku poradenských společností. Většina velkých hráčů, KPMG nevyjímaje, dnes výrazně investuje do technologického rozvoje. Řada z nich si vyvíjí vlastní AI nástroje pro interní použití. KPMG šla ještě dál a nabízí svůj AI nástroj také klientům, aby jej mohli využívat pro analýzu svých dat, například v oblasti DPH nebo účetnictví. Z praxe ale zároveň vidíme, že kolem AI panují často nereálná očekávání.
Čím to je?
Firmy někdy předpokládají, že umělá inteligence dokáže okamžitě vyřešit i složité právní otázky nebo spolehlivě poradí se zdaněním v zahraničí. A zároveň jí přisuzují větší autoritu, než je zdrávo. Je to trochu jako s Googlem: společnost si musela projít vývojem a dnes už si nikdo nemyslí, že všechno, co najde na internetu, je pravda. AI působí sofistikovaněji, a tím i přesvědčivěji, takže snadno vyvolává dojem absolutní správnosti. Pokud ale výstup nikdo odborně nezkontroluje, může to být velmi nebezpečné. Navíc je často slyšet přání „nasadit na to AI“, ačkoliv v řadě procesů by efektivnější než strojové učení byla prostá robotizace, tedy automatizace opakujících se činností bez prvku inteligentního rozhodování. Typicky třeba při generování daňových reportů nebo přepisu dat.
Ovlivňuje nástup AI i rozvoj mladých talentů?
Ano, protože tradičně se právníci a daňoví poradci učili od základů – od jednodušších úkolů, na kterých se postupně zorientovali v systému. Jenže „entry level“ úkoly postupně mizí, což paradoxně ztěžuje výchovu seniorních odborníků. A i když se technologie posouvají, „on-the-job training“ je pořád to nejlepší, co v poradenství funguje. Budeme tedy muset hledat nové způsoby, jak mladým kolegům umožnit učit se na reálných situacích. I když část těchto situací bude řešit stroj.
Dá se čekat, že finanční správa začne sama využívat pokročilé AI nástroje k odhalování daňových nesrovnalostí?
Ten proces už běží. Finanční správa to i veřejně deklaruje a v poradenské praxi to jednoznačně vidíme. Dnešní daňové kontroly rozhodně nechodí náhodně. Všechny jsou postaveny na analytické činnosti a vyhodnocování dat, která má správce daně k dispozici. A těchto dat – z různých typů reportů, účetních výkazů, zahraničních výměn informací – je opravdu velké množství.
Jak daleko je Česko v porovnání se zahraničním?
V létě jsem se zúčastnila mezinárodní konference zaměřené na využití AI v daňovém právu – a bylo zřejmé, že řada států je ještě dál než my. Některé daňové správy nasadily AI chatboty na své weby, kde občanům odpovídají na běžné daňové dotazy. Další technologie využívají interně, například k analýze podkladů z kontrol, soudních rozsudků nebo dokonce ke generování prvních návrhů zpráv o daňové kontrole.
Společným jmenovatelem ale zůstává jedno – na konci vždy stojí člověk. Odborník, který výstup AI zkontroluje a přebírá za něj odpovědnost. Umělá inteligence tak není náhradou, ale silným spojencem – nástrojem, který dokáže výrazně zvýšit efektivitu daňové správy. Zároveň nastavuje nový standard i pro daňové poradce, kteří musejí držet krok v preciznosti a práci s daty.
Takže AI nástroje mohou usnadnit práci i daňovým právníkům?
Ano, AI pomáhá rychleji analyzovat data, vyhledávat relevantní judikaturu, tvořit pracovní návrhy textů nebo srovnávat závěry v obdobných případech. Zvyšuje efektivitu, umožňuje lepší orientaci v množství informací a šetří čas u rutinnějších úkolů. Pokud jsou nástroje dobře nastavené a správně používány, má reálný přínos. Do budoucna ale může přibýt nová vrstva komplikací, a to zejména v případě, že by algoritmy začaly samostatně rozhodovat. Pak by bylo nutné zkoumat, jak algoritmus dospěl k určitému závěru, na jakých datech byl natrénován, jaká zkreslení nebo chyby mohl obsahovat. A to už je zcela jiný typ právní debaty, která by kombinovala znalost práva, technologií i etiky rozhodování.
Než se tak stane, pokud vůbec, na co se zaměřit?
Klíčové zůstává soustředit se na právní posouzení konkrétního případu. Tedy na to, jak rozhodl konkrétní úředník nebo úřad a jaké argumenty lze v dané věci uplatnit. AI nástroje jsou výbornými pomocníky, ale odpovědnost za rozhodnutí i jeho právní interpretaci stále nese člověk. A právě tam je prostor pro práci právníka.
Jak se podle vás změní práce daňového právníka za 10 let?
Technologie, o kterých se dnes bavíme, se stanou standardní součástí naší každodenní práce. Naučíme se s nimi pracovat, optimalizovat je a využívat jejich přínos naplno. Stejně jako daňové poradenství kdysi přesedlalo z kalkulaček a papírových spisů na notebooky a databáze, stejně jako jsme opustili faxy a začali žít v e-mailové komunikaci, přejdeme i na AI a automatizované nástroje jako na novou normu. Už dnes vznikají nové specializace na pomezí daní, datové analytiky a IT – a jejich význam bude dál růst. Tento vývoj aktivně podporujeme, protože odpovídá potřebám klientů i proměně celého daňového prostředí. Zároveň ale platí, že technologie nenahradí strategické myšlení, porozumění kontextu ani budování důvěru mezi klientem a poradcem. Vztah je postavený na zkušenosti, etice a lidské komunikaci, a to zůstane. AI nám může práci zefektivnit, ale nikdy za nás nepochopí podstatu podnikání klienta, ani jeho motivace.
•
