Murdoch, Maxwell, Trump, Obama a další

Přichází třetí řada seriálu Boj o moc, inspirovaného mediálními klany, politiky a rodinnými korporacemi. Vtip je v tom, že skutečného v seriálu není nic a zároveň všechno.

Myslel jsem si, že moje rodina je v prdeli,“ říká jedna z postav třetí série Boje o moc (Succession), jejíž světová premiéra je 17. října. „Na tohle ale nemá nic.“ To je ještě mírně řečeno – Boj o moc působí jako král všech dramatických seriálů a daleko přesahuje jejich běžné nástroje i míru chaosu.

Všemožné zdroje problémů v rodinných impériích si ale tenhle seriál stanice HBO ověnčený cenami Emmy nemusí vymýšlet – stačí mu sešít nespočet podobných průšvihů z reálného života a poprášit je pozlátkem slovního humoru a satiry. V Boji o moc se historie skutečně opakuje, a to jako výrazně zábavnější fraška.

Seriál se zaměřuje na rodinu Royových, mediální plutokraty, kteří se snaží vyrovnat se dvěma biologicky předurčenými skutečnostmi: že patriarcha rodu jednoho dne zemře a že žádné z jeho dětí není jeho klon. (Pozor, článek obsahuje spoilery z první a druhé série.) V jeho prvním díle utrpí miliardář Logan Roy mrtvici, aniž by předtím stihl jmenovat svého nástupce. Tím se také přidává do velmi početného klubu. Středověcí panovníci se zoufale snažili o dědice, ale jejich moderní protějšky mají často tendenci na svou smrtelnost zapomínat. Indičtí magnáti Anil a Mukeš Ambaniovi se například rozhádali poté, co jejich otec Dhirubhai zemřel na mrtvici, aniž by po sobě zanechal závěť.

Loganův problém je ale ještě složitější. Zatímco je v kómatu, diváci zjišťují, že jeho firma má skryté dluhy v řádech mi­liard dolarů. Tím se zase dostáváme k příběhu Roberta Maxwella, o jehož mediální skupině v den jeho smrti v roce 1991 deník Financial Times zjistil, že dluží o stovky milionů liber více, než se uvádělo. Maxwellovi synové Kevin a Ian tak skončili v situaci, kdy tím prvním, co po otci zdědili, byla finanční krize a žaloba za podvod.

Na rozdíl od Maxwella však Logan Roy v Boji o moc přežije. Znovu se ujme řízení svého impéria, a to ačkoli je natolik nemocný, že si koberec v kanceláři svého syna splete s pisoárem. Tím se vyrovná i Sumneru Redstoneovi, který se snažil zůstat šéfem svých mediálních koncernů CBS a Viacom, i když už nemohl ani mluvit. Komunikoval pomocí iPadu, na který si nahrál audioklipy vlastního hlasu se slovy „Ano“, „Ne“ a „Běž do prdele“.

„Nemám rozhodně v plánu někdy jít do důchodu nebo umřít,“ uvedl ve věku 85 let. Zemřel minulý rok v 97 letech, dva roky poté, co ho soud prohlásil za nesvéprávného.

Seriál Boj o moc se ale nikdy přehnaně nefixuje na jednu linku – ve hře je vždy víc. Nedlouho předtím, než ho ranila mrtvice, se Logan pokusil své děti zmanipulovat k tomu, aby oslabily svou kontrolu nad rodinným svěřenským fondem – při příležitosti svých 80. narozenin jim svěřil, že to je jediný dárek, který by si přál.

Připomíná to život a dílo australské těžařky a miliardářky Giny Rinehartové, která svým dětem pohrozila bankrotem, pokud jí do tří dnů nedají větší kontrolu nad rodinným svěřenským fondem. Soud později seznal, že její právní taktiky vůči vlastním dětem „nesly znaky vyhrožování“. „Vůbec neoceňují všechnu moji snahu,“ opáčila nedlouho poté Rinehartová.

Ilustrace: Richard Cortés

V seriálu pak na Logana nakonec čeká převrat ve vedení firmy, za nímž stojí jeho syn Kendall. Scéna jako by vypadla ze života rodiny Shinových, která vede jihokorejský koncern Lotte Group a ve které mladší syn podobným způsobem na schůzi představenstva sesadil svého otce. Kendallův převrat ale selže a jemu nezbývá, než se spojit se zajišťovacím fondem a konkurenční mediální skupinou a pokusit se o nepřátelské převzetí. Tahle situace se zase podobá tomu, když se George Strawbridge, vnuk zakladatele firmy Campbell Soup, ve spolupráci s aktivistou a investorem zajišťovacího fondu Danem Loebem pokusil odstranit celé představenstvo společnosti. Kendalla ale navíc pronásledují problémy se závislostí, což odkazuje k potížím australského dědice Jamese Packera. Když pak Kendall sjede s autem ze silnice do jezera a následkem toho nakonec utone jeho mladý společník, jako by to z oka vypadlo autonehodě, kterou na ostrově Chappaquiddick zapříčinil senátor Ted Kennedy.

Postavy v Boji o moc neustále pochybují o tom, co je skutečné: „To jako fakt?“; „To myslíš vážně?“; „Netýká se to žádných skutečných osob.“ Vtip je v tom, že skutečné v seriálu není nic a zároveň všechno.

Nejvýraznější inspirací pro Boj o moc je rodina Murdochových. Před několika lety napsal autor seriálu Jesse Armstrong scénář (z něhož se nikdy nestal film) o oslavě 78. narozenin Ruperta Murdocha. V současnosti ale on i hvězdy seriálu význam téhle inspirace často snižují, a to nejen proto, že Murdoch má dobré právníky, kteří se vyznají v žalobách za pomluvu. Uvádí, že Boj o moc čerpá z řady jiných zdrojů, ať už jde o Krále Leara, římské tragédie, Ivana Hrozného, který zavraždil svého dospělého syna, nebo Andrého Agassiho, jehož otec vymyslel stroj, který ho donutil v tenise odehrát téměř milion míčků ročně. Právě tyhle nesčetné ingredience jsou zdrojem pestrosti seriálu, který tak připomíná jakýsi oidipovský recept od Ottolenghiho.

Nejsilnějším chuťovým tónem však stále zůstává Murdoch: pravicový magnát, který dovolil, aby spolu jeho tři děti soutěžily o pozici, překonal firemní dluhovou krizi, podporoval extremistického televizního moderátora, popřel, že by věděl o jakékoli protizákonné činnosti v rámci svého impéria, s různými úspěchy se snažil skupovat prestižní média a ve snaze urovnat vztahy v rodině najal terapeuta – ale to dost možná jen kvůli publicitě.

To vše nalezneme v historii rodiny Murdochových i v Boji o moc. Jeremy Strong, představitel Kendalla, uvedl: „Přečetl jsem si o Murdochových všechno, co kdy vyšlo. Zjistil jsem třeba, že James Murdoch si hodně pevně utahuje tkaničky, to bylo zajímavé.“

Kendall je více méně právě James Murdoch – syn, který si myslí, že si vedoucí pozici zasloužil svou tvrdou prací v rodinném impériu, ale otec ho přeskočí. Jeho sestra Shiv Royová je Elisabeth Murdochová, liberálka, která sice stojí opodál, ale velmi ráda by se ujala vedení. Roman Roy potom představuje Lachlana Murdocha – rodinného podivína. (Právě Lachlan nyní řídí většinu toho, co z impéria Murdochových zbylo poté, co rodina svůj podnik lukrativně prodala společnosti Disney.) Royovi potomci spolu soutěží nejen o jeho pozici, ale i o jeho lásku, kterou jim jejich otec dává jen tak často, aby si udržel jejich zájem. „Na to, že dělá v médiích, neumí zase tak dobře komunikovat,“ podotýká o něm suše Kendall.

Fakt, že Boj o moc v sobě nese podobnost s reálným světem, ho činí ještě zajímavějším (podobně je to u seriálů Koruna nebo Západní křídlo). Jak zřetelné to ale je pro ty z nás, kteří se nevozí na super­jachtách, neutrácejí 15 tisíc dolarů za dárek k narozeninám a nevečeří ohrožené druhy ptáků? Pro ty, kdo si občas musí vzít kabát, protože nás všude neodveze soukromý šofér? Do jaké míry jsou seriálová vyobrazení sourozenecké rivality, touhy po přijetí od svých rodičů a dilemat týkajících se poslušnosti v rodině všeobecně platná?

Inu, více, než by se zdálo. Ve své knize Odvaha doufat se Barack Obama snaží vysvětlit svůj „chronický neklid“, který ho dovedl do politiky. „Někdo kdysi řekl, že každý muž se buďto snaží dostát očekáváním svého otce, nebo napravit jeho chyby,“ píše v ní. Obama nejprve svého otce viděl jako hrdinu a později byl šokován jeho chybami. Na rozdíl od Logana v Boji o moc sice nebyl Obama starší na každé televizní obrazovce a ve všech novinách, ale přesto světonázor svého syna ovlivnil.

Třetí řadu seriálu Boj o moc vysílá stanice HBO od 17. října.

Logan svoje děti nenutí k tomu, aby mu lichotily, jako to dělal Donald Trump před kamerou v rámci rozhovoru s Ivankou a Donaldem mladším. Má od nich ale jasná očekávání: chce, aby byly jako on. To ale není možné, mimo jiné proto, že díky jeho bohatství jeho potomci na rozdíl od něj své dětství neprožili v chudobě.

Tuhle tendenci rodičů preferovat děti, které se jim podobají, někteří terapeuti popisují jako „reprodukční narcismus“. Logan je nutí si vybrat z dvou možných verzí sebe samých – jedné, kterou určují její úspěchy, a jedné, kterou nikoli. Jeho narcismus se nejvýrazněji ukáže na konci druhé sezony, když ho Kendall znovu zradí. Logan se jen pousměje, protože jeho syn je konečně stejně nemilosrdný, jako by byl i on.

Podle jednoho ekonomického proudu je sourozenecká soutěživost výrazně rozšířená a racionální, a to nejen v rámci rodinných podniků. Populární kniha SuperFreakonomics uvádí důkazy, že dospělé děti, které mohou očekávat velké dědictví, navštěvují své postarší rodiče častěji v případě, že mají sourozence. Následný výzkum tyto závěry ale zpochybnil – sourozenci podle něj zase tak vypočítaví nejsou.

Terapeuti obvykle rozlišují přirozenou sourozeneckou rivalitu a touhu po pozornosti rodičů od patologií, které se rozvinou v případě, že děti trpí nedostatkem lásky. „Podle některých rodin je soutěžení pro děti dobré. Já si to ale rozhodně nemyslím,“ uvádí Hannah Sherberská, profesorka psychologie na University of Exeter.

V Boji o moc pak Logan své děti podrobuje intenzivní maxwellovské šikaně a ponižování a naprosto odmítá ocenit cokoli, co mu dávají (obzvláště ve chvíli, kdy se mu Roman pokusí koupit jeho oblíbený skotský fotbalový tým, ale omylem koupí tým Hearts místo Hibs). Jejich matka není o nic lepší – po celý večírek před svatbou své dcery hosty žádá, aby si vsadili, jak dlouho jí manželství vydrží.

Ze seriálu vychází, že Royovi vlastně vůbec nejsou rodina, ale spíš slepenec špatně integrovaných aktiv. „Máme v plánu rodinnou večeři,“ prohlásí na jedné sešlosti Loganova třetí žena Marcia. „Skoro jako bychom byli rodina,“ odvětí na to Roman. Strong, představitel Kendalla, to popisuje citací, která se připisuje Carlu Jungovi: „Tam, kde vládne láska, neexistuje vůle k moci; a kde převládá moc, tak chybí láska.“

Rupert Murdoch s dcerou Elisabeth na fotografii z roku 2005.

V Boji o moc ale lásku najdeme. Ken­dalla otec sice odmítne jmenovat výkonným ředitelem, ale on mu stejně nakonec oslavně a trochu trapně zarapuje: „L a pak O, G, A, N.“ Sourozenci proti sobě stáli v řadě rodinných rozepří, ať už u Ambaniových, nebo u Murdochových. V roce 1980 přestál Charles Koch, výkonný ředitel Koch Industries, pokus o puč zorganizovaný jeho mladším bratrem Billem. Na příští schůzi představenstva pak bratra z firmy odstranil. Sourozenci Royovi se však v seriálu sice přetahují, ale přímo do boje se spolu nedají. Uvědomují si, že jen oni spolu navzájem sdílejí břemeno toho, že jsou Loganovi potomci a že je lepší, aby se vedení ujal jeden z nich než někdo z venku.

Royovi si totiž ve výsledku mohou najmout lidi, kteří jim budou vařit, starat se o jejich duševní zdraví i po nich uklízet, ale nemohou si koupit rodinu (i když Connor, nejstarší syn, který je nejvíce mimo realitu, se o to pokusí). Když Loganův zlomyslný bratr Ewan dostane šanci se proti němu postavit v hlasování o nedůvěře, odvětí: „Můj bratr je možná bývalý Skot, bývalý Kanaďan a bývalá lidská bytost, ale pořád je to můj bratr.“

Rodinné podniky mají zvláštní dynamiku, především co se týče výběru nástupců. Oidipus alespoň na to, aby se stal dědicem rodu, nemusel získat podporu svého otce. Být nejstarší ale automaticky z člověka nedělá nejlepší volbu. „Dostala jsem se do situace, kdy se celý můj svět točí kolem toho, co si myslí můj táta,“ stěžuje si v Boji o moc Shiv, když se snaží překonat Loganovu neochotu zvolit si za nástupce ženu. Když je vaším šéfem jeden z rodičů, můžete se jako malé dítě cítit navždycky.

Po zhlédnutí seriálu se snadno nabízí závěr, že by člověk nikdy neměl zkoušet pracovat se svou rodinou. Takový závěr by ale nebyl správný. Na každý znepřátelený rodinný podnik nejspíš připadá hned několik spokojených. Britský boxerský promotér Eddie Hearn, který podědí podnik svého otce Barryho, o Boji o moc řekl: „To je přesně jako u nás!“ U Hearnových se ale řevnivost, zdá se, omezuje jenom na jejich úspěšný podnik, který přesahuje rozměry toho, co by otec nebo syn zvládli vybudovat sami. Boj o moc je možná moderní verzí Krále Leara, ale Shakespeare napsal více komedií než tragédií.

„Rodinné podniky v té nejlepší kondici umějí být světové,“ uvádí profesor Nigel Nicholson, evoluční psycholog z London Business School. Za příklad dává jednoho britského vlastníka rodinného podniku, který se nebál obklopit šikovnými lidmi, protože věděl, že ho nikdy nikdo nevyhodí.

„Naopak míra konkurence a nedůvěry v nerodinných podnicích umí být skutečně problémová,“ podotýká Nicholson. (I v Boji o moc ten možná největší podrazák není jeden z Royů, ale Stewy, soukromý kapitálový investor a Kendallův kamarád z vysoké.)

Kendall a Logan Royovi spolu v seriálu soupeří o moc.

Podle Jonathana Kneea, bývalého investičního bankéře a profesora na Columbia Business School, jsou rozdíly mezi rodinnými a nerodinnými podniky menší, než by se zdálo. Každá z nestabilních amerických bank na začátku první dekády 21. století podle něj zažívala dramata jako z Boje o moc.

„Existují dvě oblasti výzkumu, jež si podle mě odporují,“ vysvětluje Knee. „Podle jedné se rodinným podnikům daří lépe a jsou k tomu jasné důvody: úroveň důvěry, jednoduchost komunikace atd. Pak ale existuje spousta zajímavých studií, které ukazují, že rozmanitost vám umožní se vzájemně obohacovat a něco nového naučit. A co je opakem rozmanitosti? Rodina!“

Knee pracuje s hypotézou, že organizacím prospívá stát „na jednom z extrémů“ – buďto být výrazně pod rodinnou kontrolou, nebo být výrazně rozmanité. Problém leží uprostřed, u organizací, které jsou příliš různorodé na to, aby v nich panovala vysoká míra důvěry, ale nedostatečně rozmanité na to, aby se od sebe lidé mohli učit. „A sem spadá většina světa!“

Asi nejvíce přitažená za vlasy je v Boji o moc zápletka, kde Shiv pracuje pro senátora podobného Berniemu Sandersovi, který chce rodinné impérium zničit. Pro to v realitě žádnou paralelu nenajdeme, ale černé ovce se v rodinách ozývají často. Abigail Disneyová takhle vedla kampaň proti přehnaně vysokému platu tehdejšího výkonného ředitele společnosti Disney Boba Igera, zatímco Mary Trumpová odhalila psychologické nedostatky svého strýce Donalda (který ji zažaloval za zveřejnění jeho soukromých daňových záležitostí).

James Murdoch minulý rok odešel z představenstva společnosti News Corp a od té doby se několikrát kriticky vyjadřoval o kanálu Fox News, který jeho rodina vlastní. Předobraz najdeme i pro seriálovou postavu Connora Roye – muže natolik znuděného a privilegovaného, že své víno „hyper-dekantuje“–, který se stane libertariánským kandidátem na prezidenta. Davida Kocha si Libertariánská strana vybrala jako kandidáta na viceprezidenta v roce 1980, Steve Forbes z vydavatelské rodiny Forbesových se o republikánskou nominaci ucházel v letech 1996 a 2000.

Co se stane v třetí sérii Boje o moc, teprve uvidíme. Pokud ale autoři hledali nové zdroje, mohli využít například britského sira Fredericka Barclaye, jehož jeho vlastní synovci odposlouchávali, když kouřil doutníky v londýnském hotelu Ritz (rodina jej tehdy vlastnila). Pro temnější tóny se zase seriál může inspirovat osudem oblíbené dcery Roberta Maxwella. Příští měsíc bude Ghislaine Maxwellová čelit u soudu žalobě za obchodování s lidmi, kterou však odmítá. Ve srovnání s tímhle se Royovi zase tak výjimeční nezdají. Naopak, skoro se nám začínají podobat.

Henry Mance, FT

Přečtěte si také