Mládí vzad

Předvolební průzkumy vykazují jistou stabilitu. Ta se neprojevuje pouze v tom, že nejsilnější soupeřící strany mají pořád přibližně stejnou podporu jako před minulými volbami, ale vyjadřuje se i v jiných oblastech.

Například ve volební účasti, která zřejmě bude opět někde kolem 60 procent, samozřejmě v závislosti na počasí v den voleb. Jinak řečeno: ani divoký vývoj české politiky v posledních letech, včetně velké zkoušky vlády v době pandemické, nevyvolal v občanech potřebu přijít ve větším počtu k volbám. Více než třetina oprávněných voličů plánuje opět zůstat doma, což je možná onen prvek stability, o němž byla řeč na začátku.

Zdá se, že česká politika může čekat podstatnější změnu až ve chvíli, kdy k volbám dorazí více než 70 procent lidí (tři čtvrtiny voličů přišly naposledy v roce 1998) jako v sousedním Německu, nebo až volby budou vymahatelně povinné jako například v Lucembursku, Singapuru nebo v Austrálii. Nejvíce by bylo třeba účasti v nejmladší volební skupině v rozmezí 18–29 let. Podle zjištění sociologů se totiž více než 40 procent těchto mladých lidí k volbám nehodlá obtěžovat.

Neznamená to nutně, že všichni tito občané mají vůči demokratickému systému reprezentace nedůvěru, kterou vyjadřují svou nepřítomností u voleb. Pravděpodobnější je jiné vysvětlení: velká část mladých v současné vysoce rozvinuté globální kapitalistické společnosti necítí vůbec potřebu zapojení do veřejných záležitostí. Lhostejnost vůči res publica má možná snadnější vysvětlení. Mladí ve velkém počtu došli k závěru, že jejich konkrétní život politické poměry v Česku ovlivňují zcela minimálně, a že tudíž není nutné je usměrňovat svou volební spoluúčastí. Žijí si ve světě globálního spotřebního štěstí vcelku dobře a politika je spíše míjí.

Hledat příčiny malé účasti generace Z ve volbách u nedostatečné nabídky politických stran a hnutí je jistě možné, ale ani nabídka jim přímo na míru problém nevyřeší, i když marketingový módní způsob přesvědčování je tím, na co jsou mladí lidé zvyklí, protože v něm od malička rostli. Hlavní příčinou volební lhostejnosti bezmála poloviny mladších voličů je depolitizace života v moderním světě. Pokud opravdu nechci – a nepadám přímo do sociální propasti –, politika se mého žití prakticky nedotkne.

Otázkou těchto voleb tedy bude, kolik mladých lidí k nim nakonec přijde, protože právě tyto chybějící hlasy mohou volby rozhodnout. Pro příští volby už stojí otázka jinak: jak se v rozvinutém konzumním světě zbavit depolitizace, jež nakonec rozklíží celou pracně stavěnou budovu demokracie. Neznamená to za vším vidět politiku, ale otočit vnímání vlastního světa: bez společnosti bych nebyl, to polis rodí individua, ne naopak. Tak alespoň u těch příštích voleb na viděnou, mladí přátelé!

Přečtěte si také