Miliardy z veřejných peněz, pracovníci nikde. Proč státní průmyslový park v Chebu nedává smysl?

Nad Chebem se stahují mračna velkých státních investic, ale s nimi i obavy z budoucnosti. Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS) se chystá v regionu vybudovat rozsáhlý průmyslový park o velikosti přes 140 hektarů. Ačkoliv jméno „strategického investora“ bylo dlouho tajemstvím, redakce získala informace, že má jít o německého giganta Daimler Truck AG, výrobce užitkových vozidel.

Stát slibuje příchod tisíců nových pracovních míst a miliardové investice. Paradoxně se však tento mamutí projekt tlačí do regionu, který už nyní zápasí s extrémně napjatým trhem práce. Jak chce SIRS zajistit avizovanou pracovní sílu, aniž by došlo k masivnímu dovozu zahraničních pracovníků s dopady na místní komunity a infrastrukturu?

Napjatý trh práce a přehlédnuté varování

Daimler Truck, klíčový nájemce připravované zóny u Chebu (mezi dálnicí D6 a pískovnou Dřenice), má v rámci projektu vytvořit kolem 1 000 pracovních míst. Z toho část pozic má vyžadovat středoškolské vzdělání a u některých dokonce vysokoškolské. Tato čísla však narážejí na tvrdou realitu. V září 2025 se celorepubliková nezaměstnanost pohybovala kolem 4,55 %. Na Chebsku ovšem byla již tehdy na alarmujících 4,01 %. Ačkoliv se to může zdát jako nízké číslo, znamená to více než 12% rozdíl v podílu zaměstnanosti oproti zbytku Čech. Ještě markantnější je rozdíl při pohledu na volná místa: zatímco v celém Karlovarském kraji připadali na jednu pozici téměř čtyři uchazeči, v okrese Cheb to bylo jen zhruba jeden a půl.

Tato situace jasně naznačuje, že nový provoz bude hledat zaměstnance v regionu, kde už dnes podniky s obtížemi shánějí lidi. Každé další větší rozšíření průmyslu se zde okamžitě promítá do zvýšeného dojíždění, tlaku na ubytování a přetížení místních služeb.

Strach z „montovny“ a opakování scénářů

Největší obavy místních obyvatel přitom nespočívají jen v samotném počtu nových pracovních míst, ale spíše v tom, jaký typ provozu v Chebu ve skutečnosti vznikne a jak se to projeví na charakteru města. Nedávné místní referendum, byť kvůli nízké účasti neplatné, jasně ukázalo odpor části veřejnosti. Odpůrci varovali před opakováním zkušeností z okolních zón, kde po první vlně skladů a logistických hal narazila infrastruktura na své limity a města musela řešit nejen dopravu, ale i sociální dopady. Strach z další „montovny“ vyvolává scénáře, kdy i velké a zvučné jméno jako Daimler nakonec znamená provoz s nižší přidanou hodnotou, vysokými nároky na dopravu a intenzivním tlakem na dovoz pracovní síly – což se může negativně projevit na bezpečnostní a pořádkové situaci v regionu.

Podobná zkušenost s koncernem Daimler v České republice už existuje. V Holýšově na Plzeňsku, kde působí závod EvoBus (součást skupiny Daimler v autobusové výrobě), vyvolalo rozšiřování výroby příliv stovek agenturních pracovníků ze zahraničí ubytovaných v místních ubytovnách. Koncentrace těchto pracovníků tehdy vyvolala mezi částí obyvatel značné napětí a obavy o bezpečnost, což si vyžádalo zvýšený dohled policie.

Německé úspory, česká pracovní místa: Past středních příjmů?

Daimler Truck vstupuje do chebského projektu v době, kdy doma v Německu plánuje masivní propouštění. Podle agentury DPA má do roku 2030 zrušit zhruba 5000 pracovních míst a snížit pravidelné náklady o více než miliardu eur. Tento kontrast mezi propouštěním na domácím trhu a paralelním rozšiřováním v Česku poukazuje na dlouhodobý problém přesunu výroby do zemí s nižšími mzdovými náklady. Česku tak hrozí stagnace v tzv. pasti zemí středních příjmů, kde se země stává primárně atraktivní kvůli levné práci, nikoliv kvůli inovacím nebo vysoké přidané hodnotě. Tím se snižuje šance na výraznější posun k ekonomice s lépe placenými a kvalifikovanými pracovními místy.

Cheb přitom už dnes čelí rostoucí průmyslové zátěži a v místní zóně se dokončují další velké kapacity. Celkově tak region míří k výraznému nárůstu průmyslové aktivity a nároků na pracovní sílu, a to v době, kdy velcí hráči v evropském autoprůmyslu hledají úspory a přeskupují výrobu napříč státy. Otázkou zůstává, zda je tento směr skutečně dlouhodobě udržitelný a prospěšný pro chebský region a pro celou Českou republiku.

Přečtěte si také