Manažeři na jedno kliknutí? Kdeže!

Nedávno jsem četl shrnutí průzkumu, který reflektoval postoj německých podnikatelů k využití umělé inteligence (AI).

Slibují si od ní vyšší produktivitu a těší se, jak některá povolání nahradí. A já bych jim to nevymlouval. Skutečně si myslím, že AI může zlepšit efektivitu práce a přinést řadu nových pracovních příležitostí. Dokonce i v managementu. Rozhodně však nevyřeší to, čemu u nás čelí až 95 procent malých a středních firem. AI mění logistiku, marketing i další obory. Nutí podnikatele a manažery, aby byli otevřenější. Je to dobře. S ní bude možné predikce vytvářet přesněji a rychleji. Věřím, že AI sehraje zásadní roli v lepším řízení lidí, procesů i finančních toků. Rozhodování bude preciznější. Může přispět k odolnosti podniků – stanou se flexibilnějšími a budou lépe reagovat na změny. Jen by mne mrzelo, kdyby si to někdo špatně vyložil. AI je nástroj, pomocník. Nezpůsobí revoluci v tom smyslu, že by už podniky nepotřebovaly kvalitní manažery. Manažerská kompetence na pár kliknutí zní hezky… Ale je to bláhovost. Firmy jsou a budou o lidech. Vždycky!

Ilustrace: Vojtěch Velický

Čím více žijeme v technologicky vyspělejší společnosti, tím vyšší nároky to na manažerské pozice klade. Umělá inteligence svět zrychlí. To s sebou nese nové požadavky na proces učení a schopnost odolávat stresu. Top manažerů, liniových manažerů, všech pracovníků. K tomu je potřeba řízení založené na kvalitních vztazích. A to nedokáže žádná aplikace. Přesně to je pak důvodem, proč povolat do firmy někoho, kdo dokáže být pomyslným „tmelem“ mezi lidmi.

Takže otázkou nebude, zda vás hledání ředitele ve vaší malé či střední firmě potká, ale kdy. Ano, AI vám pomůže zlepšit proces výběru. Ale nezastane to, co ředitel. Umělá inteligence stěží bude někoho motivovat, mentorovat. To je role pro bytost z masa a kostí. Jak si takového člověka představit? My o něm říkáme, že má manažerský X-factor, pracovně ho nazýváme „Leader Inside“. Vyzařuje z něj přirozená autorita. Umí ostatní uklidnit, ale také jim dát impulzy, které je rozhýbou. Naslouchá, dokáže poradit i ocenit kolegy. Též vést druhé a být s nimi je pro něj přirozené; v jednání s nimi má trpělivost. Důvěřuje svým schopnostem, ví, že si kompetentně poradí. Umí řešit problémy. Ovládá schopnost konstruktivní kritiky, která člověka nezraňuje, ale posouvá dál. Má pevný charakter, sebereflexi. Ostatní rysy je potřeba zvážit podle kontextu. Tohle firmy potřebují, mají-li uspět v době plné umělé inteligence. Těžiště manažerské práce se bude, myslím, čím dál více přesouvat do psychologické roviny. Čím víc s technologiemi pracujeme, tím víc potřebujeme i lidskost a vztahy, které nabídnou spolupráci, podporu – i humor. Manažeři se tak nemohou uzavírat v „kolečku“ plánování a strategie, ale budou muset být svým lidem víc nablízku, chápat jejich pohnutky a vystupovat jako skutečné opory firmy, tedy všech, kteří tam pracují. Budou tmelem pojícím celek. Proto se neobracejme jen k AI, ale aktivně hledejme talenty a podpořme novou manažerskou generaci. 

Přečtěte si také