Mezinárodní den žen ve vědě připomíná význam podpory žen v technologiích a vědeckých oborech. Linda Štucbartová, renomovaná mentorka a lektorka, která se dlouhodobě věnuje profesnímu rozvoji žen, v tomto rozhovoru sdílí své zkušenosti s mentoringem a leadershipem. Kromě své práce v rámci technologických iniciativ, jako je Women in Tech od Hospodářské komory podporované Huawei, reflektuje výzvy, kterým ženy čelí v oborech tradičně dominovaných muži, a zamýšlí se nad klíčovými dovednostmi lídrů 21. století. Linda se během své kariéry věnovala výcviku leaderů nejen v Česku, ale i na mezinárodní úrovni a stala se jednou z významných postav, které pomáhají ženám využívat technologie k rozvoji vlastního podnikání.
Lindo, jako mentorka a lektorka v několika prestižních programech jste pomohla mnoha ženám na jejich kariérní cestě. Jakou roli sehrál mentoring ve Vašem osobním profesním rozvoji a jak ovlivnil Vaše rozhodování o kariérní budoucnosti?
Když jsem začínala na Ministerstvu zahraničních věcí, žádné mentoringové programy ještě neexistovaly. Často jsem se tak cítila ztracená a dosti jsem o sobě pochybovala. Tehdy jsem si přála mít mentora nebo mentorku, kteří by mě mohli nasměrovat. Dnes mě těší, že takových programů je dostatek, a věřím, že každý, kdo potřebuje pomoc, má možnost se k ní dostat. Já sama jsem nejen mentorka, ale i věčná mentee, tedy někdo, kdo neustále vyhledává zkušenosti těch, kteří jsou na podnikatelské cestě dál, a mohou mě posunout.
Váš přístup k leadershipu se vyznačuje kombinací odbornosti a lidského přístupu. Které klíčové dovednosti považujete za nezbytné pro lídra, jež chce úspěšně vést tým v dynamickém podnikatelském prostředí?
Můj tatínek, který byl skvělým lektorem, vždy říkal, že lídr 21. století by měl splňovat tři základní předpoklady: být otevřený změnám, stále na sobě pracovat a být pozitivní. A já bych k tomu přidala ještě čtvrtou důležitou schopnost – umět naslouchat.
Jak vnímáte roli emocí a empatie v leadershipu?
Myslím si, že emoce i empatie jsou nedílnou součástí leadershipu. My ženy občas s emocemi šetříme nebo s nimi neumíme dobře pracovat, ale pro mě jsou emoce cenným vodítkem, které nám ukazují, co je pro nás důležité a co ne. Doporučuji s nimi pracovat jako s kořením.
Kariérní cesta mnohých žen v oborech tradičně dominovaných muži je plná výzev. Co považujete za hlavní překážky, které musí ženy překonat?
Je jich skutečně mnoho. V České republice stále přetrvává problém se slaďováním pracovního a osobního života. Sama také vnímám, jak je pro mě, jako jednu z mála žen v představenstvu, těžké prosadit jiný úhel pohledu. O to důležitější jsou kvalitní vztahy a spojenectví.
Mezi principy, jež ženám předáváte, určitě vynikají některé, které mají klíčový vliv na jejich profesní růst. Můžete se o ně podělit?
Hodně se zaměřuji na převzetí zodpovědnosti, na to, abychom si uměly říct, co chceme a co potřebujeme. Také bych dodala, že kariéra není jen žebřík, po kterém se leze nahoru a dolů, ale spíše prolézačka, která má různé směry a formy.
V rámci mentoringových aktivit máte možnost pozorovat různé kariérní cesty. Co považujete za rozhodující faktor pro dosažení vytyčených cílů?
Cílevědomost a vytrvalost. Je důležité nejen si cíl stanovit, ale také vytrvat, nevzdávat to, hledat alternativní cesty a obklopit se těmi správnými lidmi.
Kromě mentoringu podporujete i technologické iniciativy, jako je například program Women in Tech. Co považujete za hlavní přínos tohoto programu a technologií v rozvoji kariérního potenciálu?
Vidím dva hlavní přínosy: první spočívá v inspirativních příbězích žen, které se během programu posunuly, což ukazuje dalším ženám, že i ony to mohou zvládnout a být zároveň vzorem pro ostatní účastnice. Druhý přínos spočívá v rozšíření povědomí, že ženy v technologiích nemusí být pouze programátorky nebo hackerky, ale mohou efektivně využívat technologie k rozvoji vlastního podnikání. Během března navíc plánujeme spustit již čtvrtý ročník programu Women in Tech, takže pokud někoho tato oblast zajímá, rádi se setkáme a probereme, jak je možné se zapojit.
Mentoring je obousměrný proces. Jakým výzvám jste musela čelit jako mentorka a co Vám tento proces přinesl na osobní úrovni?
Mentoring mě neskutečně nabíjí a přináší mi mnoho obohacujících zkušeností. Jak říkal Sokrates: „Učíme, abychom se něčemu novému naučili.“ Každý proces je vzájemně obohacující, a výzvu pro mě představuje především to najít čas v mém nabitém kalendáři.
Rovnováha mezi profesním a osobním životem je dnes stále důležitějším tématem. Pomáháte účastnicím mentoringových programů zůstat efektivní i ve svém osobním životě?
Pro mě je to jednoduché: máme jen jeden život. Místo mluvení o slaďování pracovního a osobního života, což může být náročné, raději mluvím o prolínání těchto sfér. To je výzva pro nás všechny, pro mě i pro účastnice. Každý si musí najít svou vlastní cestu. Mně osobně pomáhá sport, rodina a vášeň pro klasickou hudbu.
V posledních letech sledujeme trend posilování zastoupení žen ve vedoucích pozicích. Jaký dopad mají ženy-lídři na firemní kulturu a způsob řízení týmů?
Mnohé studie ukazují, že smíšené týmy jsou kreativnější a inovativnější. Z dlouhodobého hlediska přináší lepší výsledky, i když krátkodobě mohou nastat komunikační třenice či spory. Je důležité věnovat tomu pozornost a umět s diverzitou pracovat. Mým přáním je, aby za 20 let už program Women in Tech nebyl potřeba, protože diverzita v technologiích bude samozřejmostí.
Věnovala jste se výcviku leadershipu pro ženy v mezinárodním kontextu. Jaké rozdíly v přístupu k vedení žen v Česku a ve světě jste zaznamenala? Které zahraniční příklady Vás inspirují?
Říká se, že my Češky chceme uspět ve všem na 100 %. Být expertkami, skvělými matkami, mít uklizeno a k tomu na stole napečenou bábovku. Toto je však nejrychlejší cesta k vyhoření. Mé zahraniční kolegyně daleko vědoměji pracují s energií, prioritami a vědí, co mohou delegovat. Samozřejmě se s tím pojí i podpora v podobě služeb, které v Česku stále nejsou na dostatečné úrovni, jako například předškolní zařízení.
•
