Původní evropský koncept udržitelnosti je správný. Bohužel se celá agenda z vícero důvodů dostala za hranice toho, co řada Evropanů považuje ve skutečnosti za udržitelné. „Bojím se, že teď se kyvadlo může začít vychylovat na opačnou stranu a stejně daleko,“ říká Tomáš Sequens. Jedním z problémů podle něj je, že si neumíme vždy vyjasnit, kterého medvěda a v jakém lese lovíme. Pokud jde Evropě o obavu z dopadů klimatických změn a o snížení emisí uhlíku, tak má její úsilí směřovat k tomuto cíli. Nejvíce emisí produkuje v energetice, ta se ale nemůže opřít jen o fascinující, ale z principu nestálé obnovitelné zdroje. „Při provozu jaderných elektráren v zásadě žádné emise uhlíku nejsou produkovány – v tomto smyslu je jaderná energetika maximálně udržitelná,“ podotýká Sequens. Sám mimo jiné věří v prosazení malých jaderných reaktorů.
Navrhoval jste, že v tomto rozhovoru bychom mohli probrat tři témata – víno, udržitelnost a právo. Jak spolu souvisí?
Jsou to tři témata, o kterých v současnosti hodně přemýšlím. Udržitelnost – je to jen filozofický koncept nebo koncept, který má zcela praktické dopady? A kam až by takové praktické dopady měly a mohly jít, aby jejich prosazování bylo dlouhodobě „udržitelné“? Určitě by se takové koncepty přitom měly odrazit v právním systému, který bude všeobecně srozumitelný, vymahatelný a který bude vnímán jako spravedlivý, nikoli jako základ cesty pro nějakou budoucí diktaturu odvolávající se formálně na environmentální principy. Každý právní systém v kontinentální právní evropské kultuře je přitom založen na římském právu. Římané, kromě jiných skvělých vlastností, byli milovníci vína a skvělí vinohradníci, kteří rozšířili kulturu vína po celém tehdejším světě – až na území dnešního Česka. Snad to není pouze pověst, když se říká, že jednu z nejlepších moravských vinic Šobes založili právě Římané. Nu, a Římané vinnou révu jistě nepěstovali „neudržitelně“, nezasypávali vinice pesticidy a herbicidy, využívali maximálně přírodě blízké postupy. Tedy stejně, jak pěstují vinnou révu zastánci udržitelného biodynamického vinohradnictví. Kruh se uzavírá.
Myslíte tedy, že koncept udržitelnosti je stejně starý jako římské právo, že ho prosazovali už Římané?
Římané určitě nikdy neformulovali principy udržitelnosti, jak je formulujeme my, neznali koncepty ESG, ani GDPR, ani další současné fancy zkratky. Celá řada těchto principů jim ale byla nepochybně vlastní – římská civilizace byla nesmírně pragmatická a Římané určitě chtěli, aby jejich říše trvala věčně a nekonečně. A to je vlastně hlavní princip udržitelnosti – vždy se chovat tak, abychom neohrozili život a možnosti rozvoje budoucích pokolení.
Jednou z cest, jak se principy udržitelnosti ve společnosti prosazují, je právo. Jaký mají tyto principy význam pro právo jako takové?
Všechno souvisí se vším a za vším je právo. Každá lidská civilizace dříve či později začne budovat nějaký právní řád, právní systém, prostě soubor pravidel, jak se navzájem (udržitelně) chovat. Mnohé nové nebo kvazi nové filozofické teze se pak stávají součástí existující právního systému. Stejně tak, jako je to s principy udržitelnosti, které ve své podstatě vůbec nejsou nové, ale byly tady v různé podobě vždy – jak vidno na Římanech a jejich vztahu k právu a pěstování vinné révy.
Když se točíme kolem pěstování vinné révy, jak může vypadat její udržitelné pojetí dnes? Jde v případě zmíněného biodynamického zemědělství o racionální koncept? Není to spíše svého druhu esoterický koncept, který nelze v praxi využít?
Onehdy jsme byli na krásné ochutnávce, snoubení jídla a biodynamických vín. Jak tak sedíme, přišla řeč na principy biodynamického vinařství. Marek, náš hostitel a úžasný vinař, vypráví, jak naplňují kravské rohy takzvaným roháčkem, v určený čas kravský roh zakopají do 4 rohů vinice, po nějaké době – zpravidla v neděli následující po prvním jarním úplňku – roháček vykopají, promíchají roky opakovaným systémem (ne jinak!) a výsledek aplikují na vinice. Zasvítili nám oči a říkáme – no, to je ale těžká esoterika, to asi nekoupíme, my staří racionální vysokoškoláci…A Marek říká s úsměvem – to ale není žádná esoterika! Je to systém, který dlouhodobě v zemědělství můžete udržet. Roháček je prostě přírodní hnojivo, které musí dozrát. Do čeho jiného ho dát, pokud ho chcete zakopat než do kravského rohu, který máte na farmě k dispozici? Zakopat se musí, protože v zemi zraje, a přitom se přizpůsobuje místnímu terroiru. Kam jinam, než do 4 rohů vinice, abyste využili všechny na místě dostupné živiny? Jak jinak si pamatovat, kdy je vhodné ho vykopat, než podle úplňku? A je svým způsobem jedno, jestli hotový roháček mícháte proti směru hodinových ručiček nebo po směru – ale než to poplést, prostě ho důkladně promícháte raději na všechny strany…a výsledek je zaručen. My racionalisté jsme na sebe hleděli bez slova a jen jsme pokyvovali.
Biodynamické zemědělství a vinařství zejména tak podle mě není esoterický koncept, respektive není to „jen“ esoterický koncept Rudolfa Steinera, ale také fungující hluboce racionální systém. Který navíc může být v současnosti doplněn využíváním obnovitelných zdrojů energie, jež jsou umístěny přímo na vinici – jde o takzvanou agrofotovoltaiku, tedy nádherné udržitelné sepětí vína a energetiky.
To zní idylicky, ostatně obnovitelné zdroje energie jsou dnes vzývány jako budoucnost energeticky. Jsou i pro vás odpovědí na současné energetické výzvy?
Obnovitelné zdroje energie, tzv. OZE, tedy energie slunce, větru, vody a podobně, mě vždy fascinovaly. Vždyť co může být koncepčně ekologičtějšího a ekonomičtějšího než využívání energie, která je všude kolem nás? Pro dnešní moderní a postmoderní civilizaci ale OZE nemohou představovat jediný zdroj energie, to zkrátka nelze. V noci slunce bohužel nesvítí, za bezvětří vítr nefouká a není-li dostatek vody, vodní turbíny stojí. Jistě můžeme omezit naši spotřebu či jí směrovat na denní hodiny, kdy je elektřiny dostatek – jsou ale provozy, které se takto plánovat nemohou – nemocnice, železnice, bezpečnostní systémy. OZE tak dle mě vždy musí být doprovozeny řiditelnými energetickými zdroji, které nejsou závislé na rozmarech počasí a podnebí. Takovými zdroji mohou být zdroje založené na využívání uhlí, plynu či energie jádra.
Využívání fosilních paliv, typicky uhlí, má dnes ale jasný punc neudržitelnosti…
V dávných dobách jsem byl velmi skeptický k využívání uhlí a se ztrátou královského města Most se nikdy nesmířím. Na druhou stranu, je to zdroj energie, který máme k dispozici, naše hnědouhelné elektrárny a teplárny prošly neuvěřitelnou přestavbou, množství znečišťujících látek, která se vypouští do ovzduší při jejich provozu, je na úrovni procent toho, co bylo vypouštěno před rokem 1989. Existují technologie, jako je například koncept nadkritického bloku v Ledvicích, jež jsou vysoce efektivní. Časově nevyvážené opuštění výroby energií z uhlí tak považuji za poněkud nerozumné a potenciálně rizikové.
A jaderná energetika? Ta je udržitelná?
Často hovořím o tom, že si musíme vybrat, kterého medvěda a v jakém lese lovíme. Pokud je tím medvědem naše obava z dopadů klimatických změn a snaha o snížení emisí uhlíku, tak naše úsilí má směřovat ke snížení emisí uhlíku. Při provozu jaderných elektráren v zásadě žádné emise uhlíku nejsou produkovány – v tomto smyslu je jaderná energetika maximálně udržitelná.
Jistě jsou obavy z možných dopadů jaderných havárií – to je ale stejné, jako s leteckou dopravou, která je v principu jednou z nejbezpečnějších doprav vůbec. Přesto je internet plný záběrů z leteckých havárií, stejně tak, jako hltáme seriál o Černobylu – jak Černobyl, tak i letecké katastrofy jsou jen výjimkou obvykle bezpečného provozu. Je mnohem pravděpodobnější, že se stanete účastníkem vážné dopravní nehody než s účastníkem nehody letecké – věřím, že s jadernou energetikou je to podobné.
Hodně se dnes mluví o malých jaderných reaktorech – nejsou ale jen modlou, která zůstává na hony vzdálena realitě?
SMR jsou skutečně technologií, se kterou se valně počítá i ve strategických dokumentech České republiky. Na druhou stranu je pravdou, že prakticky žádný SMR ještě nebyl vybudován, natožpak provozován, tedy pokud k nim nepočítáme mobilní reaktory na jaderných ponorkách, ledoborcích a podobně. Snad ale nejsem přílišným optimistou, když řeknu, že tomuto konceptu věřím – je to jen otázka času, než se SMR prosadí. I když nejde o žádné malé zdroje, ale elektrárny s výkonem stovek MW.
Pokud se upínáme ke stále nerealizovaným malým reaktorům, neměli bychom napnout mnohem více sil k o řád lepšímu řešení, kterým by byla termojaderná fúze?
Také to je jen otázka času. Ale na rozdíl od SMR, které většina z nás zažije v provozu, je zdroj založený na termojaderné fúzi spíše úkolem pro děti našich dětí… Pokud chceme zajistit naši energetickou bezpečnost, pro současnost a blízkou budoucnost, neměli bychom se upínat právě na termojadernou fúzi.
Téma energetické bezpečnosti je pro vás dlouhodobě důležité. Proč?
Koncept udržitelnosti je často zjednodušován na koncept přírodovědné udržitelnosti – ve smyslu zachování biodiverzity či původních přírodě blízkých území. To ale není dostatečné vymezení. Zeptejme se našich dětí, na které se tak často v rámci konceptu udržitelnosti odvoláváme, co je pro ně důležité. Věřím, že pro většinu z nich bude mimo jiné důležité, aby se nemuseli bát na ulicích, aby měli možnost využívat moderní technologie, aby se večer mohli osprchovat a aby v zimě nemrzli. K tomu všemu potřebujeme, aby náš přístup k energiím byl nejen environmentálně udržitelný, ale také aby byly dodávky energií bezpečné a sociálně dostupné. Tedy v souladu s energetickým trilematem.
V poslední době sílí hlasy po jisté revizi cesty za udržitelností a větším důrazu na konkurenceschopnost, kterou Evropa ztrácí. V čem udělala chybu i s ohledem na vámi zmiňované historické inspirace a poučení?
Původní evropský koncept, který zdůrazňoval právě otázky udržitelnosti, je nepochybně správný. Obávám se ale, že ono pomyslné kyvadlo se nám podařilo vychýlit z nejrůznějších historických, intelektuálních až ideologických důvodů daleko za hranice toho, co řada Evropanů považuje ve skutečnosti za udržitelné. A bojím se, že teď se kyvadlo může začít vychylovat na opačnou stranu a stejně daleko. Navíc jsme často v našem úsilí nedůslední až pokrytečtí – jaký má smysl pod vlajkou udržitelnosti a boje proti klimatickým změnám vyhnat z Evropy náš průmysl, při jehož provozu byly dodržovány přísné environmentální regule, a to do zemí, kde se taková regulatorika neuplatňuje? Klima není lokální téma a je nebezpečnou intelektuální iluzí si myslet, že ho vyřešíme izolovaně v Evropě. Ale také zde jsem optimista a věřím, že najdeme ten správný mix, který bude funkční a skutečně udržitelný.
Nemohu se nezeptat – co udržitelnost a advokacie?
Téma udržitelnosti v advokacii má pro mě dvě roviny. Jednou za čas se stává, že v rámci nějaké transakce či přípravy soudního podání není možné přerušit práci – advokáti jednají a píší celý den a noc, nakonec nad ránem vše dokončí, aby okamžitě naskočili do další akce dalšího advokátního dne. Musím se kajícně přiznat, že po takřka 25 letech advokátní služby mám takzvané nocovky rád stále méně a za dlouhodobě udržitelné je již nepovažuji.
Co se týče advokacie a udržitelnosti obecně – kdo jiný než advokát a právní poradce může pomoci svého klienta nasměrovat způsobem, který je z krátkodobého hlediska možná komplikovanější a náročnější, ale z dlouhodobého hlediska udržitelný, správný, a nakonec i levnější? Mám v tomto smyslu velkou radost, že se nám v KŠB dlouhodobě daří s našimi klienty pracovat na řadě inovativních projektů, ať již v oblasti energetiky, ochrany životního prostředí či v jiných stěžejních oblastech, v rámci nichž jsme pro naše klienty skutečnými právními poradci, jejichž rady jsou považovány a následovány.
Tomáš Sequens
Je partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. Po celou svou profesní kariéru se zaměřuje především na oblast energetického práva a práva životního prostředí, přičemž čerpá ze svého multioborového vzdělání, které představuje Přírodovědecká fakulta a Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Mezinárodními ratingovými agenturami Chambers & Partners a Legal500 je dlouhodobě doporučován jako jeden z předních odborníků na energetické právo v České republice.
•
