Ta projížďka trvá jen zhruba pětadvacet minut. A přesto nabízí dost vjemů na to, aby návštěvník metropole Moravskoslezského kraje získal stručný, ale vypovídající obraz o zásadních momentech ostravské historie a současnosti.
Na zastávce Hulváky stačí nasednout do tramvaje číslo 4 a vyhlídková jízda Ostravou začíná. Nejdřív Mariánské Hory vyplněné starými dělnickými a havířskými koloniemi, za jejichž omšelými kulisami se v dálce tyčí ještě zašlejší obří haly po dávno vychladlém vítkovickém metalurgickém molochu.
Pak stanice Krajský úřad, poblíž které se připravuje stavba nového koncertního sálu za 2,8 miliardy korun. Dílo podle návrhu amerického architekta Stevena Holla se prezentuje jako projekt, jenž by mohl Ostravě zaručit místo mezi top evropskými kulturními svatostánky.
Současná Ostrava, to jsou historické památky, secesní perly i industriální architektura, ale zároveň jde o město, které zatím ne zcela naplnilo svůj postprůmyslový potenciál. Foto: Shutterstock
Za chvíli tramvaj brzdí na zastávce Náměstí Republiky. Odtud je zase dobře vidět na soukromý projekt Dolní oblasti Vítkovice miliardáře Jana Světlíka, na nějž nedá dopustit řada místních patriotů a který se zároveň stal pro většinu návštěvníků Moravskoslezského kraje symbolem města, samozřejmě spolu s festivalem Colours of Ostrava. Následuje Nová Karolina. Připomínka asi největšího regionálního zmaru, kdy se na obrovském a draze asanovaném prostoru po koksovnách sousedícím s historickým centrem města vybrala ze všech možností ta nejhorší: nepochopitelně tu vyrostl obří obchoďák obklopený moderními paneláky.
Tramvaj pak projíždí kolem domu Textilia, architektonické perly staré Ostravy. Ta však mnoho let hnila a až nyní po rekonstrukci opět ožívá a hledá nový smysl svého bytí.
Po několika dalších minutách spoj končí svou jízdu před branami Nové hutě. Tedy aktuálně nejbolavějšího místa celého Ostravska a Moravskoslezského kraje, kde je stále jasnější, že konec průmyslové éry regionu získal velmi hmatatelné a jasné rozměry.
Varovných signálů bylo dost
Tenhle krátký přehled vzestupů a pádů metropole severovýchodního cípu České republiky výmluvně ilustruje, jak těžké je najít jednotící krajskou vizi a že odklon od těžké industrie bude pro kraj ještě hodně bolavý.
Když přitom dopoledne 30. června 1994, tedy před třiceti lety, vyvezli horníci poslední vozík vytěženého uhlí z jámy Odra 1 v Přívoze, čímž skončila dlouhá historie dobývání v Ostravě, byl to všeobecně přijímaný signál toho, že region se musí připravit na strukturální změny a najít se v novém odvětví. Pokus s průmyslovými zónami na místě bývalých dolů jako platformy moravskoslezského hospodářství neuspěl, podobně není oním „průmyslovým corem“ ani automotive, který prochází vlastními krizemi a v Nošovicích dává práci především dělnickým profesím bez přidané hodnoty.
Když pak před jedenácti lety zahájila svůj pád těžební firma OKD, bylo to další a možná ještě hlasitější varování. Tahle lekce však nakonec příliš výchovný efekt neměla, neboť stát se přes původně odmítavý postoj „slitoval“ a společnosti i tisícovkám ukřičených havířů masivně pomohl.
Gigafactory region nestmelí
A teď jsme v realitě roku 2024. Po mnohaměsíčním martyriu a těžko pochopitelných hrátkách britského podnikatele Sandžíva Gupty se rozpadl hutní komplex Liberty Ostrava, na němž byly závislé desítky tisíc lidí.
Do toho stále nejsou rozjeté projekty takzvané spravedlivé transformace uhelných regionů – desítky miliard korun vyčlenila Evropská komise právě proto, aby si Karlovarský, Moravskoslezský a Ústecký kraj našly novou budoucnost a aby podpořila odvětví generující množství pracovních míst.
A přesně v téhle konstelaci se zčistajasna objevila nezajímavá informace. Na začátku letošního března média referovala o tom, že česká vláda tajně vyjednává s neznámým investorem (spekuluje se o jihokorejském Samsungu) o výstavbě velké továrny na baterie do elektrických automobilů.
Pro téměř třísethektarový projekt, kde by prý mohlo najít práci až sedm tisíc lidí, úředníci vybrali oblast mezi Dolní Lutyní a Věřňovicemi na Karvinsku. „Je v blízkosti elektrárny Dětmarovice a zároveň je díky těsné blízkosti dálnice a železnice velmi dobře dopravně dostupná,“ vysvětlil Českému rozhlasu Vojtěch Srnka, mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu. Ovšem hned první reakce přímo z regionu ukázaly, že lutyňská gigafactory rozhodně nebude oním stmelovacím prvkem, který by mohl region restartovat do dalších let.
V červnovém referendu tu místní záměr na výstavbu jasně odmítli. Třeba člen spolku Zachovejme Poolší Martin Bohoněk agentuře ČTK řekl, že vybraná lokalita je velmi komplikovaná. „Věřím, že se prokáže, že by bylo nešťastné umístit tam takovou stavbu,“ prohlásil. Lokalita je podle něj v záplavovém území a nedaleko ptačí oblasti a zóny Natura 2000. „Rozhodující proto bude studie vlivu na životní prostředí EIA,“ tvrdí Bohoněk.
A přestože stát dál pokračuje v přípravě projektu, možná až přehnané tajnůstkaření a nedostatečná komunikace budou mít velmi reálně za důsledek, že investor si nakonec raději najde jinou zemi.
Třicet let nestačilo
Zásadní otázka nadcházejících krajských voleb v Moravskoslezském kraji tak zní, jestli se k moci může dostat někdo, kdo konečně představí funkční a udržitelnou vizi pro region, který musí projít nutnou restrukturalizací. Stárnoucí oblast, odkud mizí vzdělaní a mladí, totiž každým dalším dnem přichází o drahocennou reakční dobu a stále to vypadá, že jedinou cestu vidí v pomoci ze strany státu.
To se jasně ukázalo i při bankrotu Liberty Ostrava, kdy se místní představitelé sice dlouho zdráhali jednat a tlačit soukromé vlastníky podniku do záchranných kroků, na druhé straně jim ale pak nebylo žinantní napsat poměrně příkrý otevřený dopis vládě, aby zasáhla a Ostravsko opět vytáhla z černé kaše. Řeč je konkrétně o červencové výzvě současného hejtmana Josefa Bělici (ANO), aby stát vstoupil do Liberty Ostrava. Uplynulých třicet let byla dost dlouhá etapa k tomu, aby se Moravskoslezský kraj otřepal a jeho hlavní (průmyslová) centra našla nový smysl bytí. Bohužel, ono devadesátkové zhlédnutí se ve službách a pak v automobilové výrobě a subdodávkách regionu budoucnost nezajistilo.
Samozřejmě že ve výsledku půjde hlavně o aktivitu a nápady místních lidí, ovšem právě tam, na Ostravsku, Karvinsku či v jiných severomoravských městech, je třeba mít na paměti, že politická a úřednická rozhodnutí jsou často s tím, co místní chtějí a dělají, spíš v nesouladu. Zastávka Nová Karolina s obchoďákem v místech, kde mělo vzniknout nové a živoucí centrum města, je toho bolavým důkazem.
Autor je editorem České televize
•
