Kouzelná chaloupka

Příběh stavení v nenápadné uličce uprostřed jihomoravských Bukovan se začal psát na úplně čistém listě.

Vlastnit nemovitost v dnešní době není jen tak. I proto se mladí lidé často rozhodnou jít cestou investice, která se jim časem vrátí. Nejinak tomu bylo u manželů Navrátilových, kteří si svoje místo vysnili v rakouských Alpách nedaleko stolové hory Hohe Wand. „Bydleli jsme tam v takové malé chaloupce, kolem nebylo nic zvláštního. Ale ten malý domeček, který jsme měli celý sami pro sebe, nás okouzlil, a tak jsme si řekli, že bychom si rádi pořídili něco podobného,“ vzpomíná Václav, který je architektem v jednom brněnském studiu.

Zajímali se o známé vinařské lokality Pavlov, Mikulov, Čejkovice, až se zhruba po půl roce hledání objevil inzerát na domeček v Bukovanech u Kyjova, které Václav znal díky své babičce. Domeček byl v dražbě rozdělený na dvě poloviny, a tak už začátek příběhu probíhal dramaticky. Naštěstí se manželům povedlo získat obě poloviny, ale zdaleka neměli vyhráno. Jednu z nich získali obratem, u té druhé se objevilo odvolání a s ním spojené nelehké běhání po soudech.

Ve chvíli, kdy se i druhá polovina domečku dostala k Navrátilovým, začala další náročná epizoda – vystěhovat původní majitele. „Věděli jsme, že patří k sociálně slabším. Po zahradě vždy běhalo několik psů a byl tam hrozný nepořádek. Nic nás ale nepřipravilo na to, co jsme pak viděli uvnitř,“ popisuje Jana Navrátilová. „Fotky přiložené k dražbě byly z dávných dob a rozhodně neodpovídaly realitě. Ale pořád jsme věřili, že budovu zachráníme.“

Postupně jezdili do Bukovan vše vyklízet, až došlo i na původní majitele, kteří do poslední chvíle zůstávali v nemovitosti. Pejsků tam bylo nakonec patnáct a jenom s nimi Navrátilovi strávili spoustu času sháněním míst v útulcích, aby o ně bylo postaráno.

Jakmile byl dům vyklizený, ukázalo se, že rekonstrukce bohužel nepřichází v úvahu. Muselo se bourat, což byl v malé vinařské uličce téměř nadlidský úkol. Naštěstí má jeden ze sousedů stavební firmu a k tomu pro strach uděláno. Ve svažitém prostoru se ujal demolice, na kterou by si troufl málokdo. A tak se v roce 2019, rok po tom, co Navrátilovi dům koupili, mohlo začít stavět.

Síla konceptu přebije chyby

Projekt měl Václav Navrátil už dlouho v hlavě. Věděl, že chce propojit tradiční architekturu s moderní přístavbou. Stavení, které mělo reflektovat původní objekt, bylo zamýšleno jako obytný prostor a v přístavbě měla být ložnice pro dva. Kolegové v architektonické kanceláři ho však přesvědčili, aby udělal ložnice dvě a chaloupka mohla přivítat čtyřčlennou rodinu nebo třeba dva páry. Koncept se tak lehce pozměnil a dnes v domě najdete vedle dvou ložnic také velkorysou koupelnu se sprchovým koutem i vanou, zatímco přístavba slouží jako otevřený prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem.

Užasnete nad tesaným povalovým stropem, který byl spíš takový experiment, do něhož se Václav pustil spolu se svým tatínkem a tchánem. Právě do podobných detailů, na kterých mu záleželo, se řemeslníkům příliš nechtělo. Musel tedy sám – nebo s pomocí příbuzných – přiložit ruku k dílu, jak se říká. Po večerech tak třeba v brněnském bytě řezal polystyren, díky němuž jsou na chaloupce zaoblené rohy u stropů.

„Když se člověk podívá pořádně, najde místa, jež nejsou dokonalá. Hodně věcí je ruční práce člověka, který to běžně nedělá,“ vypráví Václav a tím člověkem myslí sám sebe. „Na schodech do sauny se nám nepovedl beton, a tak je to vyspravované. Věříme ale, že síla našeho konceptu podobné nedostatky přebije.“

Nad přístavbou pak vznikla terasa, která byla v záměru už od samotného začátku, spolu se saunou a venkovním bazénkem. Ten sice neohromí svou velikostí, o to víc radosti ale během horkých letních dnů udělá. Sami jsme tu strávili jeden slunečný víkend v červenci a bazén byl středobodem našeho programu. Dospělý člověk v něm má vodu po pás, a tak se v něm dá příjemně relaxovat třeba se skleničkou vína od jednoho ze sousedů. Spodní část zahrady je pak ideální pro snídaně na čerstvém vzduchu nebo večerní grilování.

Za dřevěnými vrátky

Po našich zkušenostech s Bukovanskou chaloupkou můžeme potvrdit, že jakmile otevřete dřevěná vrátka, místo vás svým kouzlem pohltí natolik, že byste za nimi zůstali napořád. Je to takový malý svět sám pro sebe. Plný důmyslných detailů, jež budete během svého pobytu objevovat a obdivovat na každém rohu. Vysoké stropy v jedné z ložnic jsou jako dělané pro romantické duše, praktičtější hosté zase ocení, jak je vše dokonale promyšlené.

„Dělali jsme vše podle sebe a nechtěli se strefovat do něčího vkusu. V tom byla obrovská důvěra lidí kolem nás, i když se sem tam objevilo pozdvihnuté obočí,“ vzpomíná Václav. „Třeba nápad na černé omítky v obývacím prostoru se nesetkal s velkým nadšením, ale nakonec byli všichni překvapeni, jak to pěkně zapadá a ladí k šedému krbu a komínu.“

Za ním se rozprostírá velká pec, která může posloužit jako přistýlka pro další dva hosty. Těch už Bukovanská chaloupka během letošního léta přivítala několik. „Z jejich reakcí je cítit upřímná radost z toho, že realita předčila očekávání, což pokaždé potěší,“ dodává Jana.

V těchto dnech se na chaloupce finišuje s posledními úpravami. Je potřeba opálit dřeva na střeše sauny, osadit část zahrady a dalších pár drobností, které oko hosta sice nezachytí, ale pro Navrátilovy jsou důležité. „Máme štěstí na sousedy, kteří s námi měli obrovskou trpělivost. Přece jenom se stavbou přišla omezení, ale doufáme, že jsme naší chaloupkou přispěli alespoň malou měrou k tomu, že je tu všem o něco lépe,“ říká Václav.

I když by se mohlo zdát, že tímto příběh šťastně končí, není tomu tak. Je totiž docela možné, že Bukovanské chaloupce vyroste na protějším pozemku sestřička – sice menší, ale rozhodně o nic méně kouzelná. Tím jsme si jisti.

Přečtěte si také