Stojí za tím několik faktorů – legislativní reformy, uzavření provozoven během covidové pandemie nebo plošné zákazy obcí. Odborníci ale poukazují na to, že zatímco obce přicházejí o příjmy, dochází na straně druhé k růstu nelegálního trhu.
Kamenné herny a kasina, které byly kdysi běžnou součástí měst a obcí, postupně mizí. Čísla hovoří jasně – zatímco v roce 2011 fungovalo v České republice více než 8 300 heren a kasin, na konci roku 2024 jich zůstalo okolo 650. Podobný vývoj panuje také u počtu technických zařízení. Před 14 lety bylo v tuzemsku přes 100 tisíc povolených automatů, v roce 2024 až o 80 tisíc méně.
Neznamená to však, že by Češi přestali v průběhu posledních let méně sázet. Od roku 2021 každoročně roste daňové inkaso a překonává dřívější výběry. Jen za rok 2024 dosáhl výnos daně z hazardních her rekordních 21,4 miliardy korun. Větší polovinu, přes 58 procent, již do státního rozpočtu přináší online provozovatelé.
„Prostředí hazardu se v Česku v posledních letech výrazně proměňuje. Zvláště novela zákona o hazardních hrách z roku 2017 zavedla nové podmínky provozování a výrazně zpřísnila dozor státních orgánů. Pomohla tak k celkové kultivaci tuzemského trhu s hazardem. Na druhé straně ovšem jakákoliv větší regulace většinou připravuje půdu pro růst nelegální sféry,“ popisuje dění v hazardním segmentu Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH).
Prohibice nevyřeší vše
Největšími změnami prochází zvláště provozovatelé kamenných provozoven, na které kromě zákona o hazardních hrách dopadají i obecně závazné vyhlášky vydávané obcemi. V roce 2022 ministerstvo financí evidovalo 444 vyhlášek obcí, které zcela zakazovaly na svém území provozování technických her.
V minulosti doporučoval samosprávám sáhnout k zákazu heren a kasin například Nadační fond proti korupci (NFPK). Odůvodňoval to výrazným snížením kriminality na území obcí, korupčního rizika i postupným úpadkem nelegálního hazardu, jako tomu je například v Norsku. „Přesto se některá města pořád tvrdohlavě a prokazatelně mylně snaží ospravedlnit svoji vstřícnost k hazardu právě příjmy z hazardu. Buďto je to projev nepochopení problematiky hazardu anebo záměrná kamufláž,“ popisovala před lety studie NFPK.
Plošné zákazy ale ve spoustě případů nevedou k tomu, že by již nebylo možné v daných městech na hazard narazit. „Uvolněné“ prostory zaujímají nelegální provozovatelé bez příslušného povolení, často v podobě klubů či spolků na adresách původních legálních heren a kasin. Analýza Černá kniha nelegálního hazardu ukázala, že nelegální sféra zabírá až 30 procent celkového trhu s hazardem u nás. Obce a stát kvůli tomu ročně přicházejí na daních o dvě miliardy korun a jen v oblasti kamenných provozoven jde o 1,1 miliardy.
„Prohibice nepředstavuje správné řešení, jak by se mělo k hazardnímu prostředí přistupovat. Zákazy vedou k tomu, že se jako stát pouze vzdáváme kontroly a dohledu. Hazard totiž se zákazem nikam nezmizí a ti, kdo chtějí nadále sázet, se přesunou pouze tam, kde jim je to umožněno. V horším případě právě do nelegálně provozovaných heren. Ty jsou problematické nejen z hlediska daňových úniků, ale také ochrany hráčů. Jelikož jsou nelegální, nedodržují žádná pravidla, nekontrolují a neevidují hráče a také umožňují hrát nezletilým a těm, kteří mají zákaz sázet,“ popisuje současný stav Řehola.
Chytrá regulace
Obce zákazy kamenných provozoven často obhajují zmíněným snížením míry kriminality na svém území a v okolí daného místa, kde se herna či provozovna nacházejí. Odborná studie, kterou v loňském roce zveřejnili ekonomové Jakub Žofčák a Josef Šíma působící na pražské Metropolitní univerzitě, nicméně tuto kauzalitu nepotvrdila. Žofčák a Šíma zkoumali kriminalitu v obcích, kde platí plošný zákaz hazardu, a v co nejpodobnějších obcích, kde je „kamenný“ hazard povolen. Statistickým modelem poté získali představu, jak by hypoteticky vypadala kriminalita v daných obcích (konkrétně Klatovy, Domažlice, Písek a Český Krumlov), pokud by zde hazard zakázán nebyl. Výsledná kriminalita je prakticky stejná jako nyní.
„Netvrdíme, že hazard nesouvisí s kriminalitou, ani že zákazem nelze dosáhnout jiných cílů, ale náš výzkum ukazuje, že mezi zákazem land based provozoven a kriminalitou spojitost není. Domníváme se, že prohibice na úrovni města a obcí pouze vede k tomu, že problémoví hráči naleznou substitut v podobě online hraní nebo černého trhu, kde jsou negativní dopady ještě mnohem větší,“ popisuje analytik Jakub Žofčák, který dlouhodobě spolupracuje také s Centrem ekonomických a tržních analýz.
Jak se k situaci s kamennými provozovnami systematicky postavit, podle mohou podle Řeholy ukázat příklady ze zahraničí. Jako nejefektivnější se jeví cesta chytré regulace, která funguje například tak, že v omezené míře, na několika vybraných adresách nebo v určité oblasti je možné legálně nabízet hazardní hry. Ty jsou pod státním dozorem, který garantuje také ochranu samotných hráčů. „Pokud se touto cestou nevydáme, situace se bude dále zhoršovat. Nejen v podobě dalších daňových úniků, ale také v nárůstu počtu patologických hráčů,“ dodává Řehola.
•
