Málokteré téma na české investiční scéně vzbuzuje takové vášně jako spory o dění kolem polostátního energetického giganta ČEZ mezi státem reprezentovaným vládou jako majoritním akcionářem a akcionáři minoritními, do jejichž čela se postavil investor Michal Šnobr. A právě on sám budí emoce stejně vášnivé, jako samotná daň. Ani o jeho oponentech se ale nedá říct, že by šli pro tvrdá slova daleko.
Když vláda přišla s nápadem na zavedení tzv. windfall tax, tedy daně z mimořádného zisku, bylo jasné, že mezi těmi, na které tato daň nějakým způsobem dopadne, si moc fanoušků neudělá. Spory o to, jak a jestli vůbec je daná daň legitimní v případě ČEZu se v uplynulých měsících lidově řečeno poněkud utrhly ze řetězu a vyvrcholily koncem června na valné hromadě polostátní energetické společnosti. Bohužel pro všechny zúčastněné ale již připomínají vše možné, jen ne standardní diskusi, která by i mohla přinést nějaký kompromis.
Do čela minoritních akcionářů se postavil známý investor a podnikatel Michal Šnobr, který se obklopil podobně naladěnými minoritáři. Pokud by člověk sledoval pouze jejich pohled na věc, tak nejspíše nabyde dojmu, že tu zlý a všehoschopný stát za bílého dne okrádá bezmocné drobné investory, manipuluje trhem, a k tomu všemu využívá nelegálních prostředků. Je tomu ale skutečně tak? To už v místy skutečně vyhrocené debatě poněkud zapadá. Objektivní odpověď navíc ani neexistuje a je schopen ji dát až soud – za pár let, pokud k němu vůbec dojde.
Šnobr neváhá windfall tax v českém provedení označovat nejen za nelegitimní, ale i za protiústavní krok. „Minimálně jde o způsob přijetí této zásadní daňové legislativy. Ta byla přijata jako přílepek novely Zákona o DPH, a to zcela bez standardního postupu, který je v případě tak rozporuplné legislativy důležitý. K tomu už se Ústavní soud v minulosti vyjadřoval,“ vysvětluje pro Euro Šnobr, který dále odkazuje též na názory ředitele legislativního odboru Hospodářské komory Ladislava Minčiče, který daň označil za v dané podobě neúnosnou a de facto posvěcení daňového násilí ze strany státu, případně též na kritiku exministra financí Miroslava Kalouska. „Já osobně s tou argumentací souhlasím a vidím v ní východisko pro obranu menšinových akcionářů,“ dodává Šnobr.
Windfall tax může být v principu legitimním nástrojem daňové politiky, což ostatně nerozporuje ani Šnobr, nicméně české podobě vytýká právě její zaměření na sektor energetiky. „Pro elektroenergetiku byl vládám doporučen nástroj 90% odvodů z tržeb a záviselo jen na národních vládách jaké stropy pro své národní výrobce nastaví. Mohli je nastavit jakkoli a vybrat cokoli. Bohužel česká vláda v tomto selhala. Pro jádro (tedy jen ČEZ) nastavila 70 EUR/MWh, pro uhlí tj. druhý nejvýznamnější zdroj 170 resp. 230 EUR/MWh a tak tímto nástrojem nevybrala skoro nic. Místo toho ale zneužila windfall daň a to ještě 60% a v období 2023-25. Princip byl jasný. Maximum vybrat od ČEZ a doslova „vyvrabčit“ menšinové akcionáře ČEZ. Přitom stát měl k dispozici zcela legální a nezpochybnitelnou cestu – dividendu ČEZ. Všichni by ještě pochopili rok 2023, ale roky 2024 a 2025 jsou čistý vládní podvod, který nelze připustit,“ komentuje postup státu Šnobr.
Pod palbu kritiky se ale dostává i samotný Šnobr, a jde o kritiku stejně bez servítků, jakou on dopřává vládním politikům za windfall tax zodpovědným. Někdejší viceguvernér ČNB a současný předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl jej ve svém komentáři publikovaném na INFO.CZ označuje za energoaktivistu a jeho příznivce za „šnobrovce“, kteří pouze opakují jeho argumenty, které Hampl označuje za nepřesné, mylné či dokonce evidentně účelově ohnuté. „Michal Šnobr prostě začal fungovat jako vůdce sekty, která přestala přemýšlet. Především pak o proroctvích svého vlastního zakladatele. A hlavně ta se zpětně ukazují jako fatálně mylná,“ píše dále Hampl, který se rovněž na serveru INFO.CZ zúčastnil se Šnobrem debaty na dané téma, která patřila k tomu nejvyhrocenějšímu, co český mediální prostor v tomto roce nabídl.
Dalším, kdo nešetří vůči Šnobrovi ostrými výrazy, je publicista David Jareš, který v minulosti působil na ministerstvech zahraničních věcí, vnitra a obrany. „Bohatým kapitalistům bere a chudým – tedy sobě – dává. Anebo je to trochu jinak? Minoritního akcionáře Michala Šnobra je slyšet u každého důležitějšího rozhodnutí firmy ČEZ. Je ale v právu malý rebel, anebo velký korporát?“ táže se Jareš hned v perexu svého komentáře na serveru iDNES.cz. „Šnobr se stylizuje do role oběti, malého bezmocného člověka, bezohledně okrádaného mocnou korporací i nemilosrdnou českou vládou. Není však drobným střadatelem, který na dividendách dostává pár tisíc nebo desítek tisíc korun a sotva z nich vyžije. Ve skutečnosti na dividendě letos v srpnu obdrží více než čtvrt miliardy korun. Slova o utlačování a okrádání od něj znějí účelově a pokrytecky,“ pokračuje ještě expresivněji Jareš.
Vůči této kritice postavené na tom, že skutečně není „drobným“ akcionářem, se Šnobr neváhá vymezit. „Jsem akcionářem ČEZ přes 20 let, od dob, kdy akcie stála hodně pod 100 Kč na jednu akcii. Trvale na to neustále upozorňuji, každé mé mediální vystoupení je doprovázeno tímto konstatováním. Opakuji, proč jsem do akcií ČEZ investoval a chci je držet nadále. Je to prostě dobrá investice. Dlouhé roky veřejně a bez přestání opakuji, že zastupuji akcionáře, kteří vlastní více než 1 % akcií ČEZ. Každý investor je na kapitálovém trhu proto, aby vydělal. Nejinak je to i u mne a činím tak již 30 let,“ říká Šnobr. „Je tedy logické, že se budu bránit postupu vlády v ČEZ, neb nemá v celé EU obdoby a je za hranou slušnosti a pravidel fungování kapitálových trhů. Je úplně jedno, zda mám 50 ks akcií nebo jakékoli jiné množství,“ dodává.
Stejně ostře se pak Šnobr ohrazuje proti dotazu, zda skutečně zastupuje ony drobné akcionáře, nebo hraje hru spíše pro ty, kteří mají podobně jako on nainvestovány mnohamilionové částky. „Nezlobte se, ale toto je hodně hloupá otázka. Pro někoho je hodně sto nebo tisíc akcií, pro někoho deset tisíc, pro někoho milion. Výnos ze své investice soukromého majetku je ale podstatný pro každého z akcionářů ČEZ. Myslím, že malí a velcí akcionáři dělají maximum a nechtějí si postup státu nechat líbit. Malí se sdružují, aby byli slyšet a začínají být slyšet. Velcí využívají své kapitálové síly i zkušeností z trhu. Ti nejsilnější ani slyšet nejsou, a přesto jejich postup bude rozhodující,“ reaguje Šnobr.
Jak Michal Šnobr, tak jeho kritici, vsází na vyvolávání emocí. Otázkou ale je, do jaké míry je to v tomto konkrétním případě strategie efektivní. Vyvolávání emocí dobře funguje na sociálních sítích, vylouží člověku nějaký prostor v médiích, ale už nefunguje tak dobře ve velkém byznysu, obzvlášť pak v tom se státní většinovou účastí. Nemálo minoritářů slyší a bude slyšet na příběh o tom, který se jde rvát za jejich peníze, a nadchnou se pro věc se stejnou vervou jako Šnobr sám, ale o to hůře se jim pak možná bude vysvětlovat, že kromě občasného výtlaku na Twitteru a v médiích z toho nic nebude, jen jedno roztrpčení vystřídá druhé, přičemž první šlo očekávat a druhému už se šlo aktivně naproti.
Podobně pak i pomyslný druhý tábor možná jednoho dne čeká nemilé překvapení, že soudy se přikloní k argumentaci Šnobrem zastupovaných minoritářů, a oni sami tak skutečně hájili něco, co byť i jen částečně úplně legitimní nebylo. Než se tak ale stane, čeká nás nejspíše ještě dlouhá řada vyhrocených střetů, přičemž se můžeme ptát, do jaké míry je to udržitelné, jelikož emoce prostě a jednoduše nelze ždímat donekonečna. A už nyní je situace vyhrocena do té míry, že jde pochybovat o tom, zda už to není od všech zúčastněných spíše kontraproduktivní.
•
