Piráti se rozhodli naskočit před volbami na líbivou image ochránců lidu před zlými miliardáři. Ve svém třídním boji se přitom dopouští zjevných faulů. Ivan Bartoš a Jakub Michálek se rozhodli otevřít téma, které zní na první pohled atraktivně: údajný „zákon na míru PPF“, díky němuž má skupina ušetřit tři miliardy korun. Je jim přitom zcela jedno, že novela, pokud projde, bude účinná v době, kdy už nemůže mít na zdanění transakce v rodině Kellnerů žádný vliv.
To ale není jediné, v pirátské domněnce nesedí několik dalších základních věcí, například kdo je poplatníkem a z jakého základu by se případná daň počítala.
Bylo to klasické pirátské rýpnutí, bez znalosti věci a bez námahy, udělat si alespoň základní analýzu před vyřčením takto silných politických prohlášení, kterými se chtějí zalíbit voličům. Po oznámení dohody uvnitř PPF o odkupu 10 % podílu od Petra Kellnera jr. přišla pirátská teze, že chystané zrušení limitu 40 milionů je „psané na tento obchod“ a ušetří „tři miliardy“. Narativ se dobře vyjímá v titulcích: miliardáři, zákony na míru, ODS – všechno v jedné větě. Jenže politický slogan ještě nedělá daňovou realitu.
Podle návrhu je poplatníkem při prodeji podílu prodávající fyzická osoba – nikoli samotná skupina PPF. V aktuální transakci je tedy „povinnou stranou“ Petr Kellner ml., který 10 % podíl ve skupině prodává, zatímco PPF transakci technicky provádí nákupem vlastních akcií. To potvrzuje i oficiální sdělení PPF o struktuře transakce. Skupina proto nemůže mít z případné změny zákona jakýkoliv prospěch. Přesto se Piráti snaží vyvolat dojem, že novela je připravena přímo pro velkou finanční skupinu.
Zpět k načasování. Transakce mezi PPF a Petrem Kellnerem juniorem je už podepsaná a měla by se tudíž odehrát již v letošním roce. I kdyby novela prošla, účinnost nastane až v roce 2026. Návrh navíc neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by působilo zpětně. Tvrzení, že jde o „zákon na míru PPF“, se tak rozpadá už při prvním pohledu na kalendář.
Ještě absurdnější je částka, se kterou Michálek přišel. Tvrdí, že PPF díky novele ušetří tři miliardy. Jenže daň se vždy počítá pouze z rozdílu mezi hodnotou akcií zděděných v roce 2021 a cenou, za kterou budou prodány. Nejedná se o daň z celé hodnoty, ale jen z reálného zisku. K miliardám se nelze žádným způsobem dopočítat. Slovy klasika, ta částka taky nesouhlasí.
Když se fakta shrnou, je jasné, že Piráti záměrně šíří nepravdu. Vytváří líbivý narativ o zákonu pro miliardáře, který se dobře vyjímá v titulcích a na sociálních sítích. Jenže realita je jiná, a to že zrovna společnost PPF z novely v této kauze nic nezíská, transakce se uskuteční dříve, než novela začne platit, a miliardové úspory jsou navíc smyšlené.
Je legitimní vést spor o to, jak mají být v Česku nastaveny daně při prodeji firemních podílů, zda má existovat limit, či zda je lepší systémové osvobození po době držby. To je politická volba. Co ale legitimní není, je vydávat tuto debatu za lex jedné firmy, když nesedí poplatník, účinnost ani základ daně. Pirátská rétorika navazuje na dřívější ostré střety s ODS (lobbing, „bitcoingate“) a PPF se v tomto příběhu hodí do role velkého démona, kterému všichni raději ustoupí. Jenže přitažlivost jména nenahradí chybějící čísla. Reálný dopad případné změny by se týkal širokého okruhu velkých exitů včetně rodinných firem a nejde o normu „šitou na míru“ jedné transakci.
Tahle kauza není o PPF. Je o tom, že se politická zkratka vydává za daňovou realitu. O daňové politice se dá vést ostrá a legitimní debata. Ale musí stát na faktech, ne na ukvapených závěrech, které nejsou ničím podložené. Piráti se svými „odvážnými“ prohlášeními na adresu PPF sami dopouští zjevné manipulace, kterou tak rádi kritizují u svých politických oponentů.
•
